Tokijská slunečnice

Architekti proto základní půdorys zúžili, avšak s ohledem na maximální využití  celého potenciálu pozemku předsunuli druhé a třetí podlaží  nad první. Běžné řešení, řekli bychom, jenže tady nenajdeme žádné pravoúhlé převisy, stavba pracuje pouze s oblými tvary. Dům se  naklání směrem k uliční čáře a vyplňuje tak celý prostor. To však nepomůže vypořádat se s velmi malými odstupy od okolních domů a ulice. Aby dosáhli většího pocitu soukromí, nebáli se japonští tvůrci sáhnout k netradičnímu postupu. Nakloněnou střechu prosklili a ostatní okna zmenšili na minimum. Střecha jako hlavní zdroj světla je orientována k jihu, dokáže tak proslunit i schodiště. Proti nežádoucím paprskům či během úplňku stíní okno látková roleta.

Kromě náročné výstavby takového domu bylo i obtížnější navrhnout jeho interiéry. V přízemí je umístěna komora a také nezvykle ložnice. Ve druhém patře nalezneme zázemí – koupelnu a záchod, dětský pokoj a hernu. Hlavním obytným prostorem se logicky stalo nejvyšší, třetí podlaží. Architekti je ponechali nerozdělené, slouží zároveň jako kuchyň i obývací pokoj. Díky zaoblenému tvaru pak získalo bonus v podobě plošiny na čtení a odpočinek těsně pod oknem, na kterou  je možné se dostat po nakloněném žebříku vedle kuchyňské linky. Ta také důmyslně pracuje s netradičním zkosením a díky nábytku na míru beze zbytku využívá všechny vytvořené prostory na úložné skříňky a zásuvky.

Zařízení domu, který obývá tříčlenná rodina, je velmi jednoduché. Přes omezenou velikost pozemku nezapomněli architekti ani na místo na parkování. Pro auto je vyhrazen prostor na jižní straně pod převisem domu; vůz je tak alespoň částečně chráněn před nepřízní počasí.

Všechna tři podlaží jsou propojena točitým schodištěm, které nejlépe šetří prostor. Pravda, opatrnější pochybují o bezpečnosti tenoulinkého zábradlí bez jednotlivých šprušlí, ale fakt je ten, že s náročnější ochranou by se vytratila jeho vzdušnost. A ta je v takovém malém prostoru neocenitelná.

Obloha místo zahrady
Nápadité rodinné domky nejsou v Tokiu vzácností. Však má taky japonská architektura z čeho čerpat. Svou dávnou tradicí i stavbami od takových velikánů jako Tadao Ando či Toyo Ito je známá po celém světě. Ateliér TNA dokázal, že důležitý je nejen celkový nápad, ale také detaily provedení. V tomto případě je to například čistě bílá mozaika drobných kachliček na fasádě domu či jednoduché osvětlení nad stolem v hlavním obývacím pokoji, které vyrůstá z půdičky vytvořené ve špičce převisu.

V přeplněném Tokiu není prostor na soukromou zahradu, která by poskytla obyvatelům trochu odpočinku v zeleni. Místo do zahrady se však v tomto křivém domku dívají na oblohu se všemi jejími proměnami. A možná, že jsou letící letadla, plující mraky nebo šum kapek na skle lepší.