Větší nemusí být lepší. Skromný Tiny House vyčnívá kvalitou, nikoliv rozměry

Vinkeveense Plassen se do podvědomí Nizozemců zapsaly v kontextu aktivního odpočinku. Zdejší jezera posetá ostrůvky a písčité pláže jsou synonymem pohody pro celý Amsterodam. Jenže co když se tu chce někdo zabydlet nastálo? To už tak snadné není, protože místní správa přísně reguluje charakter zástavby. Tiny House je na to chytrou odpovědí.

Úřady ve Vinkeveen pečlivě dbají na to, aby v rámci urbánního plánu vznikaly chaty k sezónnímu obývání a trvale zasídlené rezidenční domy v jasně odlišených zónách, zástavba by se do přírody tlačit neměla. Tiny House od architektů ze studia i29 je tedy formálně vystavěn jako „chata“, a proto šibalsky může stát v dotyku s břehem jednoho ze zdejších četných rákosinami porostlých jezer.

Určený je ale k celosezónnímu pobytu. Cesta k tomuto přístupu vedla přes trade-off, vzájemnou směnu kladů a záporů. Limity toho, co je považováno za rekreační objekt s nezpevněnými/netrvalými základy, a jaká je povolená maximální zastavěná plocha, totiž formovaly a předznamenávaly jeho finální podobu.

Obývacím pokojem může být celý ostrov

Úkolem architektů tu bylo vměstnat vlastní obydlí do základů o profilu 55 metrů čtverečních, a přitom se postarat o to, aby díky citlivě zpracovanému projektu tato zjevně omezující nahloučenost nebolela. Zdá se až neuvěřitelné, že v této kompaktní stavbě narazíme na plný dispoziční plán, zahrnující tři ložnice, obývací pokoj a kuchyni propojenou s jídelnou, jednu koupelnu, dvě toalety. Je to prostě plnocenný dům pro čtyřčlennou rodinu. Jak se to ale vůbec mohlo podařit?

Klíčem k úspěchu tu bylo komplexní vyvažování drobností, propočet toho, jak bude fungovat každý centimetr této domácnosti. A rozdělení objektu do čtyř propojených svazků, jejich napojení a vsazení chytrých detailů.

Nešlo přitom jen o začlenění multifunkčních prvků, nejrůznějších integrovaných, vestavěných a sklopných řešení. Ale o koncepci otevřenosti, která z prostoru kolem vlastního domu dělá volné rozšíření stávajících místností.

Každý pokoj v přízemí tedy může volně expandovat ven, na palubu pochozí terasy, které obestupuje celý Tiny House. Terasa je dvorem, stavbou nezasažená zeleň zahradou. A dům je programově uzpůsoben tak, aby mohl pro své obyvatele fungovat ze směru zevnitř ven.

K úspěchu nevede snadná cesta

Obdivuhodné je na realizaci i to, jak si sami sobě architekti znesnadňovali práci. Chybějící metry plochy mohli snadno dorovnat uceleným profilem kompaktního druhého podlaží. Ale z nabízené výšky přitom využili jen část. Proč? Snažili se totiž o to, aby stavba byla orientována svými výhledy do různých stran, aby masa stavby nepřevládla nad tím, co představovalo okolí.

Nepravidelný tvar výběžku ostrova, na němž Tiny House stojí, nebo již rozrostlé stromy na východní straně břehu, nechápali jako omezující prvky. Ale přidanou hodnotu, jíž se maximálně snažili respektovat. A zúročit. Tato pestrost vynesla zajímavé rozčlenění jádra stavby do čtveřice propojených nestejně vysokých objemů, z nichž každý má svůj originální výhled i odlišný přístup ke slunečním paprskům, stínu, vodě a životu okolo.

Černavá silueta mezi stromy a rákosím

Interiér je přehlídkou na míru promyšlených prvků, podtrhujících svým zpracováním „grafickou“ kvalitu objektu. Uspořádání místností vévodí dohladka vypravené betonové podlahy a dubové dřevěné panely, korespondující svou černí s hrubou tmavou fasádou borového dřeva. Propojení interiéru a exteriéru tu jde za hranu formalit, a stává se splynutím vnější a vnitřní dimenze v jeden životaschopný celek.

Tiny House vstupuje na ostrůvek u Vinkeveense Plassen tiše jako rybář. Sedí tu a vyčkává. Tváří se být navenek chatou, ale je stabilním zázemím pro život zdejší rodiny. K tomu, aby byl fantastický, nemusí být velký. Skromně řešený se jeví být jen do té chvíle, než poznáte všechna jeho zákoutí.