Víkendový dům v Beskydech zachovává poetiku místa

Beskydy jsou jedním z nejromantičtějších pohoří České republiky. Tedy při pohledu z dálky a občasných návštěvách, protože stálé bydlení je krásné, ale hory o sobě umí přece jen dát vědět i velmi drsným způsobem. Pro trávení dnů volna a prázdnin jsou však Beskydy stále častěji cílem turistů, případně se stávají druhým domovem chalupářů či majitelů chat.

„Není třeba svědčit o své době, jsme jí stvořeni. Nutno hledat, co není.“ Pavel Míček Architects

Jedno z výjimečných míst v jižní části Moravskoslezských Beskyd si zvolili pro trávení volných dní i majitelé víkendového domu, který jsme tentokrát navštívili. Romantická klidná oblast pouze s několika volně roztroušenými usedlostmi slibovala nerušený odpočinek a relaxaci daleko od lidí. Majitelé si přáli novostavbu, oslovili proto s návrhem architekta Pavla Míčka. Ten našel hned na počátku s investory společnou řeč v záměru zachovat co nejvíce z původního charakteru místa, jeho poetiky i zdravé přírody.

Přísné regulativy v CHKO Beskydy

Výchozí podmínky však nebyly zcela ideální. Prudce svažitý pozemek horské louky přiléhá ve své horní části ke zpevněné cestě, spodní část se noří do zalesněného, stinného žlebu s protékajícím potokem. A protože jde o chráněnou krajinnou oblast, musel se Pavel Míček vypořádat navíc i s existujícími regulativy, které významným způsobem omezovaly tvůrčí postupy.

Výchozími parametry byly proto jednoduchý půdorys stavby a střecha s ostrým sklonem, která je v této oblasti se spoustami sněhu v zimě typická, protože je praktická a funkční. A právě tento tvar střechy je určující pro vnější vzhled i vnitřní dispozice domu. I když nejde o stavbu v tradičním roubeném stylu, dům svou siluetou již na první pohled harmonicky zapadá do krajiny.

„První myšlenky se nevztahovaly k prostoru a hmotě,“ vzpomíná Pavel Míček, „ale k materiálu, který bude vyjádřením kontextu a klíčovým koncepčním vodítkem. Beton a modřínové dřevo. Tíha a lehkost. Beton ztělesňuje těžkou dutou platformu, částečně zanořenou do zemského povrchu s takřka jeskynní atmosférou.“

Zmíněné materiály, kontrastní jak v charakteru, tak ve vzhledu, spojuje pevnost a odolnost. Beton tvoří odolnou konstrukční skořápku stavby, která zajišťuje stabilní usazení domu ve svahu, modřínové dřevo v různých formách a na různých plochách pocitově i fakticky zatepluje interiér.

Nadčasové řešení tradiční stavby

Omezení vycházející ze stavebních vyhlášek předurčila pravidelný půdorys a obvyklé vnější prvky stavby. Interiér je homogenní součástí celku, působí proto velmi kompaktně. Dispozice jsou řešeny poměrně volně, jednotlivé místnosti a komunikační zóny se navzájem prolínají a přirozeně na sebe navazují.

V prvním nadzemním podlaží je vstup se závětřím a halou, k níž přiléhá technické a servisní zázemí domu. Oddělena chodbou je zde možná trochu netradičně, ale vzhledem k situaci nejideálněji umístěná takzvaná klidová zóna domu s ložnicemi, koupelnou a saunou. Denní část je v druhém nadzemním podlaží.

V příjemném otevřeném podkrovním prostoru je kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem, schody na galerii a z obou štítových stran vzdušné lodžie, jež vpouští spolu s úzkými střešními okny do podkroví dostatek denního světla. Otevřenost štítů nenarušuje vnější jednoduchý až dokonalý habitus stavby, velkoryse prosklené stěny příjemně podtrhují její vzdušný charakter, stejně jako minimalistická zábradlí. To vše bez okázalosti a falešné skromnosti.

Jde o stylově čistý dům. Svah, v němž je zasazen, ještě stupňuje pocit, že krajina kolem stavby vlastně jakoby protéká. Prosklená stěna v přízemí poskytuje obyvatelům domu krásné výhledy do neustále se měnící krajiny. Za pozornost stojí koncept komunikačních chodeb a schodišť v domě. Do stavebního bloku zanořené schodiště působí skrytě a nenarušuje vzdušný charakter místností.