Víkendový dům v Bukovanech zapadá do spleti vinařských uliček

Reagovat na pobídku cestovního ruchu kompletní přestavbou starého domku na vesnici je záměr, kterému z podnikatelského hlediska není co vytknout. S proměněným charakterem takové vesnice je to pak ale většinou horší. Rekreační objekt v Bukovanech si naštěstí díky invenci architektů zachoval původní tvarosloví.

Atrakce venkovského statku s větrným mlýnem, jež se stala pohostinským zařízením, dostala Bukovany u Kyjova do mapy všech vyznavačů letní cykloturistiky. A spolu s tím narostl nebývale zájem o místní vinaře, a tekuté produkty jejich sklepů ve stejnojmenné obci.

Z mile ztracené rázovité vesničky se 700 stálými obyvateli se v průběhu několika málo let stalo vyhledávané jihomoravské sezónní letovisko. Projekt Víkendového domu, jež tu v roce 2021 vznikl jako obydlí k pronájmu výletníkům, na tento trend reaguje.

Výzvy dané místem

Architekti ze studia SEENA, kteří po dvě léta bádali nad vhodným provedením projektu, museli reagovat na několik výrazných podnětů. Vyřešit zasazení objektu tak, aby odpovídal charakteru spletitých a úzkých vinařských uliček této části obce; akcentovat snahu o zachování přiměřeně rurálního vyznění, korespondující i s blízkostí kostela v úrovni hned nad stavební parcelou. A v neposlední řadě se vypořádat se svažitým profilem terénu, který limitoval možná dispoziční řešení.

První plán, tedy rozsáhlá stavební rekonstrukce původního objektu, v tomto případě neprošel. Někdejší objekt byl v havarijním stavu, a bylo potřeba jej zcela nahradit novostavbou. Tento nezbytný proces pak limitovala snížená dostupnost pro stavební techniku. Přeci jen, bylo tu trochu těsno.

Architekti se po zralé úvaze rozhodli rozčlenit obytné a provozní zázemí do tří částí. To jim pomohlo výtečně vypořádat se s úskalím svahu. A současně to byl impuls k tomu, aby každou z částí vyhotovili v odlišném provedení, s jinou konstrukční technologií.

Nově hned natřikrát

Zastavěná plocha a hmota novostaveb se přitom od původní stavby neliší. Kopíruje totiž její půdorys. V původní „obytné“ části tak vznikla ložnice s koupelnou, vedená ve zděném formátu. Na ně volně navazuje společenská pobytová místnost, ze skla v ocelovém rámu. Mimochodem, dřív to byl kozí chlívek.

A dřevěná kůlna se po zásahu architektů proměnila v saunu s odpočívárnou, navázanou na malý bazén. Nakonec to vypadá velmi podobně, jako prve. Jen vzhledně a úpravně, s novým účelem využití.

Ve sklepních uličkách vinařského bludiště Bukovan tak vznikl chytře uchopený projekt rekreačního objektu, jenž těží z trendu sezónní turistiky, ale přitom se nebije s krajinným rázem lokality.