Dom v Hoštičkách z dílny New Work

Když se jednou spolupráce vydaří, zůstane navždy pokušením. Zkusit ještě jednou? Snad budou souhlasit! V New Worku mají práce dost, ale ani jeden rok se svými domy – architektonickými figurkami – nezklamali. Pokaždé nás chytil za srdce takový, kterému se nedalo odolat! Tento – nevelký, sympatický se nenabízí, jen trochu provokuje... Ještě ho i seřízli. Tradici stáhl žertovně čepici přes oči a potom přece jen našel oporu na severovýchodě ve stěně obložené přírodním kamenem. Ani dřevem se nešetřilo. A přece je jiný! Dopřáli mu poetično, asymetrično, a přitom dbali o funkčnost...

Hoštičky, malá vesnička a část obce Mochtín v okrese Klatovy, má jen padesát pět obyvatel, kteří mohou směle tvrdit, že jsou i papírově Hoštičkané. Během období dovolených jim dělají společnost měšťáci, kteří načas obývají chatovou osadu, aby z ní k podzimu mohli utéct za městským životem. Na malém vršku v zalesněné části, která ještě patří k Hoštičkám, se v roce 2009 na ploše 66 čtverečních metrů završilo opět cosi důležitého v architektuře výstavby rodinných domů.

Taková malá myslivna
Hned jak vyrostl z mírně nakloněné stráňky uprostřed ovocného sadu, přikývl lichoběžníky prohnuté plechové střechy překvapeným listnáčům. Zvykli si, tak jako lidé z okolí, že tu už domy nerostou, a když, tak za lesem v nedalekých Hoštičkách většinou pod sedlovými střechami a s uhlazenou symetrií, jak bývalo věky a domorodci vžito.

Pokud se mělo bydlet, tak jen v jistých poměrech a srozumitelných rozměrech, rozvážně, se smyslem pro pravidelnost a s ochotou věrně následovat všeobecně přijatelnou představu o rodinném domě. Touto jistotou se dosud řídí většina stavebníků v naší zemi. Na jistotě tradice a všeobecného vkusu stavějí dokonce i ti, kteří nemají hluboko do kapsy a ani nouzi o velikost parcely.

Pravda je však i to, že v dobách stavební horečky se většina architektů snažila o objednávky, v nichž šlo o stavby objemem a místem „mnohovýznamné“. Mnohem méně architektů se zajímalo o individuální výstavbu rodinných domů a nedej bože i menších obydlí s nezvykle skromným obestavěným prostorem. S klidem architekta, který ví, že stejně jako veřejné stavby či honosné vily i malá výstavba se může snažit o správnost a kvalitní architekturu, si Svatopluk Sládeček se svými kolegy z New Worku šli vlastní cestou. Na té se jim od roku 2003 podařilo vykřesat na malém prostoru daném financemi a možnostmi investorů tak svébytné figurky rodinných domů, jako jsou Monitor z Rajhradu, Sysel z Mihovic, Flaška z Lelekovic či Drak z Kostelan, ale i medializované zlínské stavby. Architektura jednoduchého hranolu domku v Hoštičkách, který „zkosili“ v jihovýchodním průčelí a zastřešili atypickou pultovou střechou, si zachovala úctu k obytnému prostoru.

Krovka v ovocném sadu
Přímý pohled na jihozápadní průčelí s opticky měkkým modřínovým obkladem a pravými úhly nenasvědčuje tomu, že by ostatní stěny domu (každá po svém) našly zálibu v odchylkách od pravoúhlosti a v ignorování tradičního opakování prvků. Výjimkou jsou okna v poschodí, jimiž se dostává dostatek denního světla do obou ložnic pod střechou. Ta se nejprve ve směru od hlavního průčelí tváří jako vodorovná, potom si to přibližně nad polovinou půdorysu ložnic rozmyslí, zlomí se a se sklonem, který spěchá k východnímu rohu domu, začne prohýbat plechovou krytinu do mírného oblouku. Rozmar střechy zachytí zeď severovýchodní obvodové stěny, která díky kamennému obkladu a jen úzkému svislému průzoru působí hmotně, staticky spolehlivě a tak trochu jako odkaz na románskou kapličku. Od pevné „krovky“ zadní stěny se téměř po celém obvodu domu vine kamenem obložené cihlové zdivo suterénu a snížené části přízemí. Tři stěny domu, od přízemí až pod střechu, dali architekti vyhotovit jako dřevěnou rámovou konstrukci opláštěnou modřínovými deskami.

Na podlahy položili podle druhu místnosti buď keramickou dlažbu, nebo dřevěné palubky. Pod nimi kromě desek Cetris umístili kročejovou izolaci. Podhledy v obytné části vyskládali ze sádrokartonu.	Ocelové dvojramenné schodiště, podobně jako otevření prostoru knihovny přes dvě podlaží, je v malém domě netypické. Toto řešení je nejen funkční, ale tvoří i hlavní ozdobu interiéru.

Dispozice krovky 
Z autorské zprávy Svatopluka Sládečka a jeho spolupracovníků – Pavla Veleckého a Tomáše Horalíka – a z půdorysů lze vyčíst, že kromě částečného podsklepení se do útrob domu vešla dvě nadzemní podlaží a mezonet. Vchod mírně ustupuje z níže položené boční stěny, jinak řečeno z roviny severozápadního průčelí, dovnitř do objektu. Tak vzniklo závětří. Dále se do domu vstupuje přes zádveří na chodbu, odkud je možné po třech schodištních stupních vystoupit do zvýšeného přízemí nebo schody vpravo od vstupu sestoupit pěti železobetonovými stupni do sklepa, kde mají majitelé kotelnu a sklad dřeva. Z malé plochy přízemí se zvedá otevřený prostor přes dvě podlaží. Patří knihovně a pracovně. Toto otevření a optické propojení se všemi úrovněmi interiéru se stalo hlavním prostorovým motivem vnitřní architektury domu. Z knihovny vede jednoramenné schodiště do obývacího pokoje, který se prosklenou stěnou spojil s vnějším prostředím.

Z obývacího pokoje je možné přes posuvné dveře vejít do sousední kuchyně.	Mezipodesta schodiště se rozšiřuje do knihovny a na opačném konci vede ke koupelně a WC.

Podobnou výsadu, i když s o něco menší plochou, má i sousední ložnice. Z kuchyně umístěné v téže výšce si lze dopřát výhledy klasickými okny. Z obývací místnosti, oproti prosklené stěně, se do horního podlaží zvedá dvojramenné dřevěné schodiště na ocelové schodnici. V polovině výšky otevřeného prostoru se zastaví a rozvine do mezipodesty. Ta vede podél severovýchodní obvodové zdi a vytváří další prostor pro knihovnu. Z mezipodesty se přímo vchází do koupelny a WC. Nakonec stačí vystoupat po posledním rameni schodiště, projít krátkou chodbou a vejít do jedné z ložnic.

Půdorys 1. PP 1– chodba, 2 – sprcha, WC, 3 – kotelna, sklad	Půdorys 1. NP 11 – zádveří, 12 – chodba, 13 – knihovna, 14 – obývací pokoj, 15 – kuchyň, 16 – pokoj pro hosty
	Půdorys 2. NP 21 – schodisková medzipodesta, knihovna, 22 – koupelna, WC, 23 – chodba, 24 – ložnice, 25 – ložnice

Poznámka na závěr
„Antiškatulková“ architektura, vrstvení prostoru v domě, rozložení výškových úrovní a uspořádání místností se inspirovalo přirozeným sklonem terénu, z něhož dům vyrostl, a sklonem architekta k osobitému tvarování jeho domů. Členění interiéru, které mělo minimalizovat obestavěný prostor, bylo architektonickým záměrem a vyhovělo tak požadavku majitelů na minimalizování nákladů na stavbu. Figurativní architektura stejně jako praktičnost tvůrčích řešení přitahuje do studia New Work nové zájemce o bydlení ve svérázných obydlích s nečekanými, jakoby však dobře známými zaobleními, výčnělky, nachýleními ploch, svébytnými přístavbami a emocí, kterou nelze těmto stavbám upřít… Návštěvy realizací Svatopluka Sládečka a zprávy o nich se už několikrát objevily na našich stránkách. Věřím, že se s jeho polidštěnými obydlími setkáme znovu. Vždyť jak vzpomínal sám autor ve vysílání Českého rozhlasu: „Dobré věci nevznikají snadno, publikum by mělo být nejen tolerantní, ale také otevřené k věcem, které jsou v architektonickém objektu nachystané. Jsou tam pro lidi. Architektura jen tak nesoupeří s lidmi. Kdo jí chce rozumět, ten by si měl poodstoupit, vidět souvislosti, zamyslet se…“

Má-li být výsledkem snahy o dobrou architekturu nejen účelovost, ale i metafyzický rozměr, tak na vzhledu domů a domků navržených ve studiu New Work se nepodepisuje jen řemeslná zručnost zkušeného architekta, ale i umění vkládání myšlenek a radosti z poznání. Pro pana Sládečka jsou inspirací starší industriální objekty s jejich zdánlivou samoúčelností, které ale přitom oplývají (ne)obyčejnou krásou a fantazijním tvaroslovím.

jv pohled	jz pohled
sv pohled	sz pohled

Základní údaje o domu v Hoštičkách
Architektonický návrh: Svatopluk Sládeček, studio New Work
Spolupráce:  Pavel Velecký, Tomáš Horalík
Dokončení stavby: 2009
Zastavěná plocha: 66,13 m²
Obestavěný prostor: 466,6 m³

Příčné řezy
	Podélný řez

Marína Ungerová
FOTO: Lubomír Fuxa