Duna residence

Blízkost řeky bývá velkým lákadlem pro tvůrce dobré architektury. Vodní plochy mají svou magii, která architekty provokuje k navrhování ojedinělých staveb. Navrhnout a postavit moderní vilu, která se vyznačuje čistou bílou architekturou s liniemi plynoucími spolu s hladinou řeky, se před dvěma lety podařilo architektu Zoltánu Bartalovi.

Prohlížejí si ji přímo z hráze. Někteří se i zastaví a bez rozpaků obdivují její bílou architekturu. Jiní se před ní vyfotí nebo rozpovídají. Ona však zůstává klidná ve svých horizontálních liniích, křehká ve své bílé sošnosti, lehká jemně nadzvednutou střechou a originální ramenem, které se ovinulo kolem proskleného srdce stavby. Životní energii jí vdechla dělicí konstrukce opláštěná červeným tvrzeným sklem přesně na hranici její hlavní části a spojovacího traktu. Znalec by hledal ve střízlivém geometricky zredukovaném jazyce architektury, z níž se vila zrodila, příbuznost s avantgardou minulého století. Zarytému symbolistovi by se i pod formou očištěnou od jakékoliv zdobnosti připomnělo klidné spočinutí křídel čajky kolébané řekou.

Majitelé svůj nový domov vnímají především jako moderní stavbu, která vyrostla podle jejich objednávky. Tu, jasně zformulovanou, přednesli před třemi lety svému architektu Zoltánu Bartalovi. Interiér otevřený velkým prosklením směrem k řece, a tím i ke korzu na nábřeží zcela vyhovuje extrovertní povaze členů rodiny, která vilu obývá. Když se jim přece jen zachce soukromí nebo se navečer sejde větší společnost v obývacím pokoji, zacloní si velké prosklené stěny roletami. „Pravda je, že takový obytný prostor potřebuje jistý typ člověka s otevřeným vnímáním prostředí a lidí. Majitel Vily Duna se tu cítí ve svém živlu, má tu domov, jaký si představoval při zadání objednávky,“ všimne si architekt Bartal mého zaváhání při pohledu na zvědavce procházející korzem.

Zaručeně bílá
Málokdo z kolemjdoucích ví, že stěny Vily Duny se budou bělet mnohem déle, než by si kdokoliv nezainteresovaný pomyslel. Na zateplenou fasádu tu totiž použili bílou omítku, o níž výrobce tvrdí, že díky nanotechnologii získala vyšší paropropustnost, a přitom se snížil její elektrostatický náboj. Tyto vlastnosti a mikroskopicky hladký povrch omítky se přirozeně starají o čistý vzhled objektu. Pro částečky nečistot je příliš namáhavé, aby se usadily v nanopórech povrchu stěn. Duna tak může dlouho zářit bílou atraktivní a zároveň geometricky čistou kompozicí, kterou zdůrazňuje zmíněná červená plocha v průniku vnitřního kubusu s dominující částí vily.

Tvrdá podstata C
Hlavní část vily se otevírá směrem k Dunaji rastrem velkých prosklených stěn. Zlehka zešikmená střecha klesá od středu objektu směrem k západní plné stěně a v pravém úhlu se náhle prohne do podlahy přízemí hlavní části domu. Tak vznikl architektonický prvek ve tvaru C, který objekt charakterizuje a stal se poznávací značkou Vily Duny.

„Oporu horní části dvakrát prohnutého prvku tvoří ocelová konstrukce. Štěrbinová vyústění vystupující z čela střešní roviny prozrazují, že jsou tu uloženy rozvody vzduchotechniky. Spodní část céčka tvoří železobetonová deska, část podnoží vily byla vyzděna z cihel POROTHERM. Všechny konzolovitě vysunuté části jsou odlity z betonu a vyztuženy betonářskou ocelí,“ prozradil architekt. S půlmetrovým i vícemetrovým odstupem od okraje konzolovitě vysunuté terasy se prosklené stěny zvedly po celé výšce a šířce lichoběžníkové fasády, za niž architekt umístil velkorysý prostor denní zóny. Průhledným opláštěním se společenská část domu plynule otevírá do městské krajiny a výhledy zůstává věrná řece. K propojení s venkovním prostředím přispělo i zábradlí osazené z velkých tabulí tvrzeného skla a bez opticky nápadných bezpečnostních prvků zapuštěné do betonového okraje terasy.

I děti přijdou
Dospělé děti chodí k rodičům na návštěvy, a tak jim v rámci dispozice domu vyhradili jihovýchodní, níže položené křídlo domu s vlastní koupelnou a samostatnými pokoji. „Dětské“ křídlo Vily Duny se vymanilo z hmoty domu v podobě kubusu s plnými stěnami, které přerušila vodorovná linie štěrbinového okenního pásu zalomeného v pravém úhlu. Níže položenou část domu s místnostmi pro potomky už v projektu propojili v jedné úrovni se vstupním prostorem. Kdo chce vejít do jídelny propojené s kuchyní a obývacím pokojem, tomu stačí, aby vystoupal po několika schodech přímo z předsíně do hlavní části vily. Tu architekt Zoltán Bartal zvedl jen o necelý metr.

Pozvednutí Duny
Nechtěli stavět poschoďový dům, ale vrstvit prostor vily v úrovni jednoho podlaží, tvarovat objekt Duny spolu s okolním terénem a otevřít větší část interiéru směrem k mostu na jih a jihovýchod. Aby se Duna mohla usadit s podlažím na úrovni říční hráze, musela stavební firma navozit dostatek zeminy: „Nákladní auta se u nás otočila 270krát. Bylo tu rušno, ale jinak by se nám nepodařilo zvýšit pozemek na úroveň, z níž měla vila vyrůst.“

Kromě estetického záměru se k rozsáhlým terénním úpravám odhodlali i z prozaičtějších důvodů. „Náš dům, podobně jako dům našeho souseda, se dostal nad běžnou úroveň pozemků, na nichž si místní stavějí svá obydlí. Díky tomu jsme se zbavili problémů se spodní vodou a neměla by nás ohrozit ani stoletá voda. Zatím jsme si tu se sousedem jako jediní vyvýšili a zhutnili základovou půdu,“ vysvětluje důvody nezvyklých zemních prací majitel Duny.

Střídmá barevnost jí sluší
Fasáda se vyznačuje elegancí i díky kombinaci primární červené, která kontrastuje protipólu achromatické barevnosti bílé, šedé a černé. Venkovní vzhled domu se tak trochu přibližuje duchu Mondrianových a van Doesburgových zásad abstrakce a omezení výtvarného slovníku na základní geometrii přímky a barvy. Červenou v tomto prostředí doplňuje modrá obloha a vodní plocha. Žlutá barva se pravidelně objevuje v interiéru na posuvných stěnách. Krása takovéto architektury spočívá v čistotě forem, nepotřebuje mnoho ozdob a nepotřebuje ani šokovat.

Marína Ungerová
FOTO: Dano Veselský