Záhada, proč některé domy stárnout umějí, a některé rozhodně ne, má jednoduché řešení. Stačí použít správné stavební materiály na správné místě a vyniknou i bez dalších povrchových vrstev. Ale i nátěry a omítky mají své opodstatnění. Že je z toho úplná „španělská vesnice“? Ano, například vesnice Granollers u Barcelony, kde stojí rodinný dům od HARQUITECTES.
O Osoblažsku na severní Moravě mnohý z nás možná dosud neslyšel. Tento kraj s pastvinami a hospodářskými staveními je však opomíjen neprávem. Romantický kraj nabízí klid a prostor pro příjemný, i když možná ne vždy snadný život. Ráz krajiny respektuje i dům, který dnes představíme.
Ještě před nedávnem bylo u nás nízkoenergetických staveb jako šafránu, ale zdá se, že to je už minulostí. Mnoho současných novostaveb rodinných domů je realizováno v právě tomto standardu, a to ve všech koutech republiky. Jeden z nich najdete i nedaleko polských hranic v Moravskoslezském kraji.
Dům na okraji Karlových Varů se nedá srovnat prakticky se žádnou jinou stavbou u nás. Je až s podivem, že v době, kdy všemu vládne slovo úspory – a to nejen v penězích, ale i v nápadech, dokážou šikovní architekti ve spojení s otevřeným investorem dotáhnout podobnou stavbu k úspěšné realizaci. Navíc – navštívit takový dům je opravdový zážitek.
Dobrý dům by měl být dostatečně pevný, zároveň prostorný, přitom provozně úsporný. Měl by celoročně poskytovat příjemné prostředí a být zdravotně nezávadný. Chytrým řešením je sendvičové zdivo KMB SENDWIX, které nabízí největší český výrobce betonové střešní krytiny a vápenopískových zdicích prvků, společnost KM Beta.
V areálu českobudějovického výstaviště roste od dubna 2012 pasivní cihlový rodinný dům. Ojedinělá stavba bude sloužit k testování tepelnětechnických vlastností cihelných materiálů v kombinaci s používanými technologiemi pro domy s nízkou energetickou náročností v praxi.
Originální výrok, že v jednoduchosti je krása, určitě pokaždé naježí nejednu obrazotvornost… Co ale napsat, když se architekt ani trochu nesnaží rozčlenit fasádu či zaujmout neobvyklým tvarem. Domácí tvrdí, že komplikovaný interiér je nebaví a dům orientovaný okny výhradně na jih je neomezuje. Ani kousek postmoderny, jen funkcionalismus, a k tomu ještě i ekologický a schovaný pod zatravněnou střechou na malebném pahorku na moravském venkově! Kdo se podívá na střechu z kopce, ten vidí jen svah, který se líně roztahuje do malé plochy. Na něm se sluní osamělé sluneční kolektory natočené na jih a nenápadně obklopené několika technickými vývody nad úroveň lučního porostu.
Blízkost řeky bývá velkým lákadlem pro tvůrce dobré architektury. Vodní plochy mají svou magii, která architekty provokuje k navrhování ojedinělých staveb. Navrhnout a postavit moderní vilu, která se vyznačuje čistou bílou architekturou s liniemi plynoucími spolu s hladinou řeky, se před dvěma lety podařilo architektu Zoltánu Bartalovi.
Když se jednou spolupráce vydaří, zůstane navždy pokušením. Zkusit ještě jednou? Snad budou souhlasit! V New Worku mají práce dost, ale ani jeden rok se svými domy – architektonickými figurkami – nezklamali. Pokaždé nás chytil za srdce takový, kterému se nedalo odolat! Tento – nevelký, sympatický se nenabízí, jen trochu provokuje... Ještě ho i seřízli. Tradici stáhl žertovně čepici přes oči a potom přece jen našel oporu na severovýchodě ve stěně obložené přírodním kamenem. Ani dřevem se nešetřilo. A přece je jiný! Dopřáli mu poetično, asymetrično, a přitom dbali o funkčnost...
Na pražském předměstí v poměrně husté zástavbě nových rodinných domků vzniklo intimní místo k bydlení chráněné od okolního ruchu. Dům z cihel, který jeho autoři z ateliéru Lennox příznačně nazvali Šnek, je stočený do písmene U a jeho stupňovaný objem se skrývá pod extenzivními zelenými střechami. Obytné prostory jsou sdruženy kolem vzniklého poloatria, které obytný prostor vizuálně rozšiřuje, optimálně osvětluje a chrání.
Když se během stavby rodinného domu z investora a architekta stanou přátelé, dílo se snad nemůže nepodařit. Pokud jsou to navíc úspěšný podnikatel a spoluautor slavného pražského Tančícího domu, pak je osobitost stavby i spokojenost majitelů zaručena.
Návrh rodinného domu u Františkových Lázní určovala pouhá dvě slova: interiér a exteriér. Architekti z ateliéru A69 si však na stavbě, odborné veřejnosti známé jako Villa Lea, neověřovali nějaký svůj teoretický předpoklad. Naopak hledali, jak naložit se zadáním a výchozími podmínkami co nejfunkčněji a zároveň tak, aby stavba měla jasný a čitelný koncept.
Výsledná podoba rodinného domu v Horních Počernicích u Prahy od architekta Michala Kunce vychází z jednoduché rovnice – poloha pozemku, požadavek majitelů na jednopodlažní stavbu plus funkční dispozice rovná se jednoduchý dům s jasnou koncepcí. Díky promyšlenému použití materiálů a nápaditému přístupu k výchozím podmínkám vznikla architektura veskrze současná a rozhodně ne chladná.
