Snad bude v Mikulově více podobných domů

Na Mikulov mám množství vzpomínek a tamní atmosféra i spousta různých míst mě okouzlila. Když jsem zjistil, že ateliér Mimosa navrhl v blízkosti zámku nový rodinný dům s ateliérem, chtěl jsem o realizaci vědět více. A výsledek mě nezklamal!

Na jihu Moravy znám místo plné lidí, vína a jídla. Ruch, který jsem zde zažil, vždy trochu zastiňoval město samotné, ale ono i přesto vždy ukázalo krásná zákoutí malých uliček i okouzlující okolí zámku. Bylo příjemné tam jen tak být a vše si užívat.

Proto, pro tento malý osobní vztah, mne zajímalo, jak se k atmosféře celku postavili architekti, když navrhovali jednu jeho malou součást. Podařilo se jim navázat na kontext, dokázali jej přenést do domu samotného? A nebo jej ignorují a kazí?

Deklarované ambice autorů nebyly od začátku malé: „V těsné vazbě na nejužší historické centrum Mikulova má dům působit samozřejmě a nenápadně, přitom má být dostatečně odlišený od okolní historické zástavby.“ Naplnili své cíle?

V minulosti nebývalo zvykem plýtvat prostorem, tak jak se tomu někdy děje dnes, a proto byla k dispozici parcela o ploše pouhých 240 m². Vznikl na ní dům se dvěma ložnicemi, ateliérem a malou terasou. Na hranu ulice, pomyslně podepřena kamennou zídkou, je umístěna jednoduchá bílá hmota zakončena sedlovou střechou.

Laické oko možná nezaznamená žádný rozdíl od okolních staveb, bližší pohled ale odhalí detaily, kterým studio Mimosa věnovalo pozornost. Střecha je opatřena skrytými žlaby, některá okna jsou bezrámová a ostění jednotlivých otvorů má různou hloubku. Poslední jmenovaný prvek už je možná zbytečný, přesto výsledek působí jak kontextuálně, tak soudobě.

Směrem do zahrady je přisazen dřevěný objekt ateliéru, jehož střecha je zároveň terasou přístupnou z ložnice. Modřínová prkna svou estetikou i kladením na fasádu působí vzhledem k omítce maximálně kontrastně. Pocitové oddělení hmot je ještě podpořeno osazením oken do zahrady výše, než je tomu v případě obytného prostoru, a rovněž vyvýšenou částí terasy. Jde o objemový trik, který dělá dřevěnou část domu nižší a protáhlejší.

V interiéru jsou ovšem obě hmoty plnohodnotně propojeny. Různá výška ulice a terasy vytváří zajímavé členění, které architekti zviditelňují vnitřním průhledem ke vstupu. V přízemí je jednoduchý spojený obytný prostor opatřený kuchyňskou částí a pracovním místem a intenzivně otevřený do zahrady. Ateliér je oddělen obslužnými prostory.

Interiéru nechybí nic, co současní uživatelé vyžadují, funkčně i esteticky. Jednoduché čisté povrchy, moderní mobiliář.

V patře domu jsou dvě ložnice, jedna z nich opatřena vstupem na střešní terasu ateliéru, koupelna a šatna. Všechny místnosti jsou otevřeny do krovu a tak poměrně velkorysé. Malý dvorek za domem skrývá prostor pro parkovaní jednoho automobilu, pěstování růží a bylinek. Zbytek je pokryt mlatem.

Otázka zněla, zda tvůrci naplnili své cíle. Působí dům samozřejmě a nenápadně? Ano. Je odlišený od svého historického okolí? Ano, i když spíše pro oko profesionála než jen běžného turisty. Já se ale, až zase Mikulov navštívím, pasuji do rolí obou.

Se zájmem se na dům navržený studiem Mimosa architekti půjdu podívat jako turista i jako pečlivý pozorovatel všech detailů. Jsem rád, že Mikulov tento dům má a upřímně si přeji, aby měl podobných v budoucnu více.