Zlatá brána otevřena: Řadový dům v Jindřichově Hradci protkala žlutá

Jindřichův Hradec má své 3v1 - z rodinného domu udělali tři byty. Hlavní bytové jednotce vévodí vložené žluté jádro - území přerodu ze soukromého do společného. Pohled při průchodu je jako obraz rámován sluncem - zlatá brána otevřena.

Řadový dům v Jindřichově Hradci si nechal v roce 1911 postavit místní lékárník. Když se k jeho rekonstrukci o více než 100 let později dostali architekti Matěj Šebek a Martin Petřík, popsali, že se jedná o “poctivě stavěný rodinný řadový dům”, který však neodpovídá dnešním potřebám četné rodiny majitelů.

Požadavkem tak bylo z původní dispozice rodinného domu vytvořit tři bytové jednotky – jednu hlavní a dvě menší v podkroví společně s ateliérem. “Kvalitní materiály, precizní detaily, prostorová velkorysost a nezbytná míra romantického historismu” jsou všechno přednosti, které se v projektu architekti rozhodli zachovat, navíc k nim však přidali větší vizuální propojenost, možnost otevřené dispozice, zónování a v neposlední řadě slunečně žlutou barvu.

Zónování pomocí barev

Jedním z klíčových momentů rekonstrukce bylo odstranění prostor zázemí “přilepených” na hlavní hale. Probourané otvory dovolily architektům propojit prostory v celé šířce dispozice a původně vyčleněná schodišťová hala se tak stala spojujícím prvkem. Odebrané zázemí pak nahradil žlutý pás – vložené jádro obsahující koupelny a šatny umístěný horizontálně do střední části přízemí.

Jádro tak slouží jako filtr – žlutá hranice soukromého a sdíleného. Za jádrem jsou umístěné ložnice, jejich rozměr je dnes menší, ale za to mají zázemí hned na dosah ruky, díky umístění jádra je navíc skvěle rozdělena denní a noční zóna bytu. Dispoziční zmenšení soukromých pokojů navíc umožnilo rozšíření prostoru společného. Ten je založený na principu cirkulace, jeho středem je mohutný pilíř – původní zeď, dnes obestavěná sedacím nábytkem – gaučem. Lavicí k jídelnímu stolu.

“Podporujeme bytelnost významných prvků, přiznáváme prvky utilitární vložené.” O tomto přístupu architektů svědčí i původní kachlová kamna, která jsou hlavní dominantou obytného prostoru. Z obytného pokoje můžeme projít do zahrady, tam nás čeká dvorek – stromy, soustava dřevěných pobytových schodů a cihelný plácek, kde můžeme čerpat paprsky západního slunce.

Balkón jako molo

Cestou po schodišti ještě můžeme nakouknout do kuchyně hlavní bytové jednotky, díky vloženému oknu, které umožňuje vizuální propojení obou prostor. V podkroví pak najdeme další dvě bytové jednotky – garsoniéru a 2kk, součástí je i výtvarný ateliér. Prostor zde se snaží pracovat s celou svou výškou, otevírá se až k hřebeni. Tento efekt převýšeného prostoru ještě podtrhují vložené prostory zázemí, které jsou nižší – jejich výška je přizpůsobena funkci a proporci jejich plochy, díky světlíkům se navíc přirozené světlo dostává i sem.

Původní okna v podkroví byla zvětšena, přidány byly i okna střešní. Součástí je i vykonzolované molo – balkón, který umožňuje vyvýšený pohled na zahradu i výhled na františkánský klášter v sousedství. Západní fasáda je tak výpovědí sloučení starého a nového – čisté sklo v hliníkových rámech a jemný detail oken špaletových.

Podkrovní bytové jednotky jsou dnes užívány rodinou, ale dávají majitelům možnost pozdějšího pronájmu. V řadovém domě by tak mělo být vždy živo.