Znovuzrození stavení v Podkrkonoší

Rekonstruovat nebo postavit nový? Tato otázka je často klíčovou v příběhu mnoha lidí, kteří plánují pořízení domu k bydlení či rekreaci. V konečném rozhodnutí hraje vždy roli mnoho faktorů a je třeba říci, že v případě koupě staršího domu pak peníze nebývají tím hlavním. A při citlivém přístupu získá majitel nejen kvalitní bydlení, ale také stavbu s přidanou estetickou a architektonickou hodnotou.

Starou chalupu v Podkrkonoší z první poloviny 19. století zakoupil investor se záměrem postupné rekonstrukce pro rodinnou rekreaci. K realizaci přizval na základě předchozí dobré spolupráce architektonické studio FADW.

„Stavení bylo částečně rekonstruováno již předchozím majitelem,“ osvětluje situaci Ing. arch. Jan Fousek, jeden z autorů projektu, „ale některé konstrukce neodpovídaly současným technickým standardům. Z toho důvodu se cca čtvrtina objektu v úrovni přízemí a základů musela provést nově. Jedná se o část, která je nyní obložena dřevem.“

Práce na návrhu postupovaly rychle i proto, že investor ponechal architektům poměrně volnou ruku. „Klientovi se zalíbil hned náš prvotní nápad,“ pokračuje druhý z autorů Ing. arch. Daniel Pexa, „celá koncepce úprav je postavena na prolínání starého a nového a na využití tradičních materiálů a tvarosloví soudobým způsobem.“

V praxi to znamenalo zachování půdorysné stopy původního stavení, jeho výškového uspořádání a nezměnila se ani materiálová skladba – kombinace místního načervenalého pískovce, omítaných ploch původních zděných konstrukcí a dřevěný obklad svislými prkny.

Do současnosti se rekonstrukce posunula v detailech…

„Původní omítanou část s repasovanými špaletovými okny a jednoduchou štukovou výzdobou,“ popisuje Daniel Pexa, „doplňuje modernizovaná, dřevěnými prkny obložená část domu. Na opačnou stranu se pak průčelí otvírá velkými prosklenými plochami. Z autentické hmoty domu se sedlovou střechou ční pouze nový široký vikýř s pásovým oknem, které zlepšuje využití podkroví a skýtá krásný výhled do okolí. Celá střecha i plášť vikýře jsou provedeny z barveného hliníkového plechu.“

Kontrast jako pouto minulosti se současností

Podobně jako v exteriéru, i uvnitř stavení hraje významnou roli obdobný záměrný kontrast moderního a starého a tradičních i nových materiálů. Ústředním prostorem je velká světnice, velkorysý prostor sdružující převážnou část aktivit obyvatel domu. V přízemí se dále nacházejí dvě ložnice a hygienické a technické zázemí.

Podkroví pak obsahuje chodbu/knihovnu, dvě ložnice, koupelnu a půdu. Zvolené dřevěné podlahy a povrchy s „postaršeným“ efektem stojí v kontrastu k hladkým lakovaným plochám, dřevěné a kovové masivní prvky nábytku doplňují měkce polstrované části.

Nenásilným komunikačním prostředkem mezi minulostí a současností je zvolená dlažba a načervenalý obklad, které tvoří ideový můstek k původním červeným pískovcovým ostěním dveří i venkovním dlažbám a soklům, štukové, ručně točené omítky v původní části jsou vyváženy hladkými bílými plochami stěrek v podkroví.

Detaily odkazující na historii lze objevit na větracích otvorech pro lednici, v členění hladkých ploch dveří gravírovaným vzorem, jenž evokuje tradiční konstrukční řešení dveřních křídel. Za pozornost stojí i záměrné provedení spodního podlaží v tmavším, zemitějším odstínu dřevěných prvků, a naopak barevně „lehčí“ podkroví ve světlých tónech běleného dubu.

Pozitiva rekonstrukce

Základním cílem stavebních úprav bylo především zvýšení kvality technického, technologického a materiálového řešení objektu a uživatelského pohodlí, neotřelé architektonické řešení je zde přidanou hodnotou.

“Rekonstrukce se pro nestranného pozorovatele téměř vždy jeví jako delší, složitější a více omezující než novostavba,“ shrnuje Jan Fousek, „zvláště pokud se jedná o velkou a zásadní úpravu. Nicméně estetické či historické hodnoty, řemeslné provedení, či citový vztah majitele k objektu hrají často obrovskou roli, která nevýhody převáží. Řečeno reklamním žargonem „když ji miluješ, není co řešit“…“