Sídliště Solidarita: Bydlení, které si zachovalo krásu i funkčnost

Sídliště Solidarita v pražských Strašnicích má své kouzlo, dnešním slovníkem by se dalo říci, že je „retro“. Vznikalo postupně v letech 1947 až 1951 jako společný projekt několika stavebních družstev a průmyslových podniků. V prvním bytovém sídlišti v současném slova smyslu vznikaly podle zadání minimalistické a funkční byty z kategorie úsporného bydlení. Tehdy patřily mezi zdařilé a svou krásu i účelnost si podržely dodnes.

Rekonstrukce jednoho z těchto bytů o podlahové výměře 60 m² ukázala jeho léty zastřenou krásu; invence architektek Moniky Cihlářové a Ivety Šalamounové ze studia Schwestern se jí nechala inspirovat, a dala tak vzniknout nádhernému a stylovému prostoru.

O místnost více na stejné podlahové ploše

Majitelka, jež byt zdědila po svých prarodičích a pojí s ním mnohé vzpomínky z dětství, si přála v maximální míře zachovat původní atmosféru a současně získat moderní bydlení podle svých představ. 

Z bytu s dispozicemi 2 + 1 potřebovala vytvořit více místností. Jejich prosté zmenšení změnou příček by však bytové jednotce jako celku spíše ublížilo, autorky návrhu proto požadavek vyřešily vestavbou snížené pracovny v obývacím pokoji.

Pracovna svou koncepcí soukromí, oddělenosti od dalšího prostoru, a dokonce i svou velikostí a sníženou výškou přímo láká k tvoření či jakékoli duševní činnosti. K pocitu útulnosti přispívá také kruhové okno, jímž vniká do pracovny přímo na pracovní stůl denní světlo. Prvek kruhu má navíc uklidňující a optimistický charakter.

Vsazený blok je částečně maskován knihovnou, která barevností a rozmanitostí knih vnáší do interiéru hravost a lehkost a současně je i zajímavým dekorativním elementem celého bytu. Na stropě vestavby je umístěno patro pro spaní.

Pokud to bylo možné, byly při rekonstrukci zachovány původní prvky vybavení. Konkrétně byla ponechána parketová podlaha ve dvou místnostech, radiátory a dva lustry, jinak se jedná o kompletní proměnu interiéru.

Repasovaná podlaha je v obývacím a dětském pokoji, ostatní prostory sjednocuje ideálně zvolená nová geometrická dlažba. Stejný princip se propisuje i do materiálů nábytku – šedá lamino deska je kombinována s dubovým dřevem a červenými kovovými prvky.

Každý centimetr dobrý

„Vstupní prostor chodby bylo třeba prosvětlit,“ vysvětlují architektky, „do obývacího pokoje se dveře zatím vůbec nedělaly, do dětského pokoje jsou prosklené. Objevují se zde atypické prvky, jako je pelíšek pro kočku, vestavěný do spodní části šatní skříně, která má dřevěný akcent ve formě lišty pro uchycení žebříku, který je jinak v dětském pokoji.

Oválná zrcadlová skříň v sobě ukrývá koš na špinavé prádlo. Zrcadlo opticky prostor zvětšuje a naznačuje místnosti za rohem.“ K nejvýraznějším stavebním změnám došlo v kuchyni – byla odstraněna zděná spíž a vznikl tak prostor pro prodloužení pracovní plochy.

Nově vytvořená příčka pak zakrývá nevzhledný bok volně stojící lednice, vedle níž bylo třeba najít místo ještě pro pračku. Efektivnější využití prostoru kuchyně umožňují dveře zasouvající se do stavební kapsy, eliminace dveřního křídla nabízí také přirozenější propojení prostoru kuchyně s chodbou.

Kuchyňské skříňky dosahují až ke stropu, v horních policích jsou uloženy sezónní věci. Znovu zde nacházíme červené kovové prvky – tyč nad dřezem a konstrukci jídelního stolu z dubové dýhy. Stůl plynule navazuje na otevřené skříně podél stěny, které ho zároveň podpírají.

Syn investorky miluje moře a cestování, barevnou jednotnost interiéru proto porušuje modrá barva v jeho pokoji. Na fotografie a suvenýry z cest jsou připraveny police po obou stranách místnosti, další zařízení je velmi praktické – postel s prádelníkem, psací stůl a na míru vyrobená vestavná stěna s žebříkem. 

Zdi koupelny i WC jsou obloženy bílými dlaždicemi, jediným výrazným dekorativním prvkem je opět geometrická dlažba. Poměrně malá koupelna je vybavena pouze nezbytnými prvky nábytku – vedle vany je umyvadlová skříňka a nad ní na stěně zavěšená zrcadlová skříň.