Španělské sociální byty ukazují, jak stavět rychle, levně a ekologicky
85 sociálních bytů. 543 místností o stejné velikosti 13 metrů čtverečních. 5 podlaží. Žádné chodby. Bytový dům ležící nedaleko Barcelony je nekompromisně strohou stavbou, která v sobě spojuje snahu o maximální finanční rentabilitu i minimální ekologické dopady. Není divu, že sbírá ocenění doma i v zahraničí.
Devadesátitisícové město Cornellà de Llobregat se nachází na předměstí Barcelony. Jako spousta španělských, ale i evropských měst, i zde se potýkají s krizí bydlení a nedostatkem bytů pro sociálně slabší – mladé rodiny, samoživitelky a samoživitele, ovdovělé seniory. Tak vznikla i myšlenka na projekt nazvaný jednoduše „85 sociálních bytů“ – 85 Viviendas Sociales.
Dvojice španělských architektů Marta Peris a José Manuel Toral ze studia peris+toral.arquitectes byli přitom od začátku omezeni mnoha faktory – velikostí parcely, šibeniční lhůtou realizace a zejména rozpočtem. Byly to však právě možná tyto překážky, které daly vzniknout mimořádně povedenému obytnému domu, který ji přinesl některá domácí ocenění i nominaci na prestižní celoevropskou EU Mies Award.
Maximální využití prostoru i pozornost genderovým otázkám
Předně parcela. Autoři měli k dispozici pozemek o velikosti 2 137 m2. Budova byla proto vytažena vzhůru na pět podlaží, čímž se obytná plocha zvětšila na 12 815 m2. Další rozhodnutí však byla odvážnější.
Budova je uspořádána kolem centrálního nádvoří. V přízemí budovy je do města otevřený portikus, který předjímá dveře budovy a utváří vztah mezi veřejným prostorem a sousedním dvorem, přičemž funguje jako malé náměstí pro komunitu.
Ve standardním půdorysu jsou byty přístupné přes soukromé terasy, které tvoří korunu venkovních prostor s výhledem do dvora. Další terasa ve vnější koruně dotváří vzhledu budovy, která díky tomu nepůsobí jako fádní monolit.
Budova se skládá z matice vzájemně propojených místností, které eliminují chodby a zaručují optimální využití půdorysu. Byty se skládají z pěti nebo šesti modulů podle toho, zda mají dvě nebo tři místnosti. Všechny místnosti v budově mají přibližně stejnou velikostí 13 m2, ale nemají předem definované využití.
Výjimkou je otevřená kuchyň umístěna v centrální místnosti, která nahrazuje chodbu a zároveň obyvatelům bytu zviditelňuje veškerou činnost, která se zde provádí. Ať už ji dělá muž nebo žena, dotyčný není vyloučen na dlouhou dobu z chodu domácnosti, jako tomu často bývá v obytných prostorech, kde je kuchyně co nejvíce oddělena od zbylých prostor.
Dřevo minimalizující ekologickou stopu
Velikost místností, stejně jako flexibilita založená na nejednoznačnosti využití a funkční neurčitosti, je jako stvořená pro dřevěnou konstrukci. Vzhledem k tomu, že se jedná o sociální bydlení, byl objem dřeva potřebný na m2 stavby optimalizován na 0,24 m3 na m2 zastavěné plochy, aby bylo dosaženo ekonomické rentability. Při výstavbě se myslelo i na radikální snížení ekologické stopy, což vedlo k využití dřeva KM0 z Baskicka. Spotřebovalo se celkem 8 300 m2 dřeva.
Konstrukční systém fasády i vazby konstrukce jsou řešeny mechanickými spoji, nebylo proto potřeba stavět lešení, čímž se šetřil čas i náklady. Vnější plášť budovy je tvořen elektricky svařovaným drátěným pletivem, které drží/nese sluneční stínění. Následným ohýbáním tohoto prvku se zlepšila jeho stabilita a z estetického hlediska posloužila k vytvarování zábradlí terasy.
Tímto způsobem vznikla největší dřevěná obytná budova ve Španělsku, která citlivě a promyšleně dokázala zohlednit potřeby obyvatel sociálních bytů a zároveň celý komplex zasadit do existující zástavby a propojit ji inkluzivně se sousedstvím. Nevytváří se tak žádná vyloučená lokalita, což přispívá k dobrým vztahům v okolí.
