Udržitelně, sousedsky, družstevně. Norský bytový dům ukazuje bydlení zítřka

Historie norského města Stavanger se sice píše už více než 900 let, opravdový rozmach však zažil teprve v uplynulých desetiletích. Svůj podíl na tom měla nedaleká základna NATO, zejména však objev ropy v norských vodách. Z ospalého pobřežního městečka se tak rázem stalo centrum norského ropného průmyslu, což s sebou nese i zvýšené nároky na bydlení.

Našince pravděpodobně překvapí, že v Norsku neexistuje státní podpora bydlení. Na druhou stranu, družstva si mohou brát společný úvěr u bank, čímž dosáhnou na vlastní bydlení i lidé s nižšími příjmy. Bytový dům Vindmøllebakken, vzešlý ze spolupráce ateliéru Helen & Hard architects a developerské společnosti Kruse Smith, ukazuje, jak je možné pojmout družstevní bydlení a vnést do něj úplně novou formu, která přirozeně reaguje na všechny výzvy dneška.

Ateliér Helen & Hard se v průběhu let setkal s mnoha nedostatky plynoucími z komerční výstavby bytů, a navrhl proto vlastní alternativní model společného bydlení, nazvaný Gaining by Sharing (GBS), který lze česky přeložit jako Přínos ze sdílení. Vychází ze skandinávského modelu bytových družstev, kdy obyvatelé vlastní dům společně, ale záměr budování komunity posouvá dále prostřednictvím participace uživatelů a architektury vhodné pro sdílení a komunitní život.

Čtyři přínosy pro život

Model Gaining by Sharing poukazuje na čtyři oblasti přínosů, pokud přistoupíme jinak k pojetí našich domovů: ekonomický přínos díky sdílení a zmenšení plochy (při zachování veškerého komfortu), sociální přínos díky tomu, že jsme součástí komunity, environmentální přínos díky stavbě ze dřeva a ekologickým řešením, a architektonický přínos díky přístupu k velkorysému společnému prostoru.

Právě Vindmøllebakken se stal pilotním projektem tohoto novátorského přístupu, na němž se měla životaschopnost teoretického konceptu od Helen & Hard projevit v praxi. V domě nalezneme 40 apartmánů, o něco menších, než je obvyklé, ale plně vybavených. Ty jsou uspořádány kolem 500 m2 společného prostoru, z něhož každý vlastní stejnou část. Sdílené prostory jsou pak srdcem budovy – snadno dostupné pro každého. Některé prostory vybízejí ke společenským aktivitám, jiné nabízejí prostor pro odpočinek a soukromí.

Vstup vede přes dvůr do velkorysé haly, kde rostou rostliny a bylinky, využívané pro přípravu večeře v přilehlé společné kuchyni. Zde se nachází také jídelna, dílny, pokoje pro hosty a společenská místnost. Vše je postaveno ze smrkového dřeva s konopnou izolací vytvářející hřejivou a klidnou atmosféru. Amfiteátr je začátkem otevřeného schodiště s galerií, které vedou do apartmánů a dále do knihovny a skleníku na střeše. Řazení místností je navrženo tak, aby vytvářely vizuální spojení mezi prostory a lidmi, a poskytovaly svobodu v tom, jak moc a kdy se zapojit do společného života.

Komunita na prvním místě

Samotné byty, které dodržují pravidelné rozměry přibližně 7,5 x 7,5 m, jsou v celkové objemové struktuře čitelné a dobře se přizpůsobují malému měřítku tradičních srubových domů v okolí. Zároveň dávají obyvatelům vztah k jejich vlastnímu obydlí. Obyvatelé si navíc mohou zvolit cestu buď přes společné prostory, pokud se chtějí zastavit se sousedy na kus řeči, nebo zkratkou z ulice, pokud zrovna nemají náladu se s někým bavit. Mohou si také vybrat, zda chtějí bydlet v těsné blízkosti společenských prostor, nebo na druhé straně dvora.

Velmi podstatným aspektem při vzniku budovy bylo zapojení obyvatel do plánovacích a vývojových fází. Na počátku byly uspořádány workshopy, které představily koncepci a vyzvaly k připomínkování bytových jednotek i společných prostor. Především to však byla příležitost vzájemně se poznat a kreativně se zapojit do vytváření své role v budoucím společném domově.

Od dokončení domu v lednu 2019 komunita narostla a prosperuje. Celkem 69 obyvatel, kteří pokrývají všechny věkové kategorie a životní situace, se samoorganizuje, aby zvládli využívat společné prostory a zařízení. Vytvořilo se 26 skupin zaměřených na různé zájmy, včetně práce se dřevem, zahradničení, čtení, vaření, zařizování, zpěvu, vaření piva, meditace atd.

Existuje dokonce skupina, která na měsíčních setkáních napomáhá dobrým rozhodovacím procesům. Skupiny jsou místem pro budování sociální soudržnosti i pro praktické uplatňování vlivu na životní prostředí tím, že se společně zapojují do recyklace, oprav, výroby veganských potravin nebo pěstování zeleniny.

Sběratel ocenění

Soudržnost komunity prověřila i dvouletá pandemie covidu-19. Koordinovanou činností v rámci společenství se podařilo tuto extrémní dobu, kdy bylo prakticky potlačeno veškeré veřejné dění, všem obyvatelům domu dobře zvládnout.

Projekt Vindmøllebakken nadchl i odbornou veřejnost, o čemž svědčí i nominace do užšího výběru prestižního ocenění Mies van der Rohe Award, nominace magazínu ArchDaily na budovu roku nebo cena za inovaci od Norského centra pro design a architekturu.

O přínosech co-housingu se pak čím dál více zajímají i sociální vědci. Americká Národní výzkumná agentura Cohousing Research Network zjistila, že 96 % dotázaných, kteří žijí v nějaké formě co-housingu, uvedlo, že se jim zlepšila kvalita života; 75 % z nich mělo pocit, že jejich fyzické zdraví je lepší než u ostatních jejich vrstevníků.