Unger – zašlá krása městského domu

Každá rekonstrukce může změnit stavbu v kladném i negativním smyslu. V závislosti na stavu nemovitosti může jít o přestavbu nebo pouze o „kosmetické“ úpravy vedoucí ke zvýšení její kvality. V druhém případě získá majitel jako bonus duchovní i materiální „nadstavbu“ danou dosavadní existencí objektu. Podobně jako historický dům Unger v širším centru Znojma, jenž si renovací podržel mnoho ze své letité krásy. Naštěstí.

Jako místo k životu si ho vybrali architekti Jan Hora a Barbora Hora ze společného studia ORA a k renovaci půvabného měšťanského domu přistoupili s citem a empatií nejen s přihlédnutím k minulosti, ale i s ohledem k předpokládanému novému účelu. Primární bylo zachování původního vzhledu v maximální míře.

Staré starému

Ihned v uliční čáře zaujme dům, jehož rodný list byl vystaven v 19. století, svou zdobenou fasádou, jíž vrátila krásu a dokonalost restaurátorská obnova pod vedením Tomáše Petržely. Naznačuje, co je uvnitř více než patrné – nejde o běžný dům dané doby, ale o skutečný palác jako vystřižený z italských historických městských čtvrtí.

Dům Johanna Ungera, stavitele, jenž výrazně zasáhl do architektonické tváře Znojma z přelomu 19. a 20. století, nebyl v posledních letech příliš udržován, spíše chátral, přesto (nebo právě proto) architekty zaujal.

Jak se vyjádřili autoři návrhu: „V průběhu věků se příliš nezměnil, zůstala zachována většina prvků – okna, dveře, cementové dlažby, štuky, kování a zábradlí a podobně. Čas se zde nezastavil, ale byl shovívavý a dům chátral do krásy. Platí zde pravidlo, že nedostatek prostředků na úpravy může mít na stavbu pozitivní vliv. Zašlá krása byla často skrytá pod vrstvami, tyto jsme postupně začali snímat. A zjistili jsme, co vše si vlastně nemůžeme dovolit.“

Interiér jako výtvarné dílo

Aby bylo možné v domě bydlet, byla zcela zásadní úplná výměna původních instalací a rozvodů a dále uzpůsobení vnitřních prostor současným požadavkům a potřebám bydlení. To vše ovšem pod podmínkou minimálních zásahů do stávajících konstrukcí. „Do stropů a podlah se nesáhlo,“ popisují architekti přístup k rekonstrukci interiérů.

„Hrubě oškrábané stěny se ukázaly krásnější než obrazy na nich. A takové jsme je ponechali. Všechny tyto textury a motivy už jen doplňuje bílá barva sádrových omítek na stěnách, do kterých se zasahovalo. Bílá poskytuje rámec a uklidnění pro všechno to hýření.”

V domě pracujeme a žijeme. Život ve starém domě s sebou může nést těžkosti, tyto ale dokáže oplácet. Vždycky je to otázka vzájemného respektu domu a jeho obyvatel. Nový dům nikdy není tak velkorysý.

A nutno podotknout, že výsledná kombinace barev, stylů, tvarů a „starého a nového“ působí velmi harmonicky a nabízí mnoho emociálních podnětů, srovnatelných třeba s návštěvou obrazárny. „Vybavení interiéru je kompilátem zděděného nábytku, nalezených objektů, na míru dělaných kusů a levných sériových výrobků. Pokud si člověk vytváří interiér pro sebe, může si dovolit ten luxus ponechat ho v neustálém procesu a nemít jasnou představu konečného stavu.“

Skryté podzemí

Skrze betonový monolitický anglický dvorek s broušeným povrchem se vstupuje do sklepa. „To je hlavní viditelný zářez do domu. Za historizující ohradní zídkou ale není z pozice chodce patrný, dokud se nevykloníte a pak cíleně nahlédnete dovnitř.“ Jako další využitelný prostor prošel i sklep pečlivou obnovou – prosvětlila ho nová okna, plochy stěn a stropů získaly omítku, záměrně ponechanou v surovém stavu, bez nátěru. Je totiž určený pro práci, a proto jednobarevný a asketický.

O studiu:

Jsme mladý architektonický ateliér se sídlem ve Znojmě. Zajímá nás prostor, který obýváme. Hlavním tématem je pro nás maloměsto a jeho kontext.