Fenomén jménem „ilhas“ – zapomenuté ostrovy městského života

Porto. Město vměstnané do údolí řeky Douro, nad kterou se tyčí ocelový most Dom Luís I, připomínající Eiffelovu konstrukci. Úzké uličky, strmá schodiště a nekonečné řady domů pokrytých barevnými kachličkami. Skrytá za těmito fasádami se ale nacházejí ilhas – unikátní a dnes často přehlížené enklávy městského bydlení, které jsou svědectvím sociální historie Porta i symbolem výzev, kterým město dnes čelí.

Ilhas – portugalsky „ostrovy“ – se v Portu začaly objevovat koncem 19. století, kdy prudký průmyslový rozmach přitáhl do města tisíce nových obyvatel. Mezi lety 1864 a 1900 se počet obyvatel ve městě zvýšil o přibližně 75 %, což vedlo k největšímu populačnímu růstu v zemi.

Přistěhovalci se zde usadili a v mnoha případech zůstali – našli si práci, založili rodiny a stali se obyvateli Porta. Reakcí na nekontrolovaný nárůst obyvatelstva se staly právě zmiňované ilhas. V průběhu několika desetiletí vznikly za řadovými domy celé kolonie malých domků, které měly sloužit jako rychlé a levné bydlení pro dělníky.

Kolonie bez povolení

Jedná se o velmi specifickou strukturu, která se svou formou liší od jiných staveb stejného účelu a doby vzniku. Například v portugalském hlavním městě se setkáme s tzv. vilas operárias, což jsou jednopodlažní či dvoupodlažní domy postavené podél centrálního vnitřního dvora, který sloužil jako společný prostor. Na rozdíl od lisabonského typu mají ilhas formu řady malých, velmi úzkých domků postavených za sebou na velmi úzkém a dlouhém pozemku, typických právě pro Porto. Klasický pozemek měl šířku okolo 5,5 m a délku až 100 m. Šlo především o zadní dvory střední třídy, umístěné na pozemcích s nízkou tržní hodnotou.

Měšťanské domy byly postaveny v prvních 30 metrech, v zadní části zbylo asi 70 metrů. Majitel otevřel přípojku pod domem chodbou na konec dvora o šířce 1 až 2 metry a po obou stranách postavil malé domky. Plocha jednotlivých domů většinou nepřesahovala 20 m². Často šlo o jednu místnost s minimálním vybavením, kam se vtěsnaly celé rodiny. Tyto kolonie domků byly často postaveny bez oficiálního povolení, což se promítlo do jejich jednoduchého designu a velmi špatných hygienických podmínek.

Jedna velká rodina

Tento způsob bydlení vytvářel specifickou životní zkušenost v rámci sousedství, které se stalo téměř jednou rodinou. Sociálně měly ilhas významnou roli, protože vytvářely malé komunity s vlastní dynamikou. Mnoho rodin tu žilo po generace a jejich každodenní život byl vtěsnán do úzkých uliček ilhas. Pro některé místní obyvatele představují ilhas nostalgické místo, kde vyrůstali, hráli si s dětmi ze sousedství a slavili rodinné události. Na začátku 20. století žilo na těchto „ostrovech“ 50 000 lidí. Dnes, v roce 2024, v těchto malých strukturách stále žije 10 000 lidí, což je přibližně 5 % obyvatel města.

Sociodemografické výzkumy ukazují, že velkou část obyvatel tvoří starší a izolovaní lidé. Primárně jde o Portugalce, ale levné nájmy postupně přitahují i přistěhovalce z východní Evropy, Jižní Ameriky, Afriky, Nepálu a Indie. Ilhas jsou dnes často v dezolátním stavu; mnohé byly zbourány nebo přestavěny, a ty, které zůstaly, bývají často považovány za neudržitelné a zastaralé. Navzdory těmto problémům pocit sounáležitosti přetrvává a velká část obyvatel nechce měnit bydlení, převládá ale touha po obnově a ambice žít na stejném místě v rehabilitovaném prostoru.

Nejistá budoucnost

Otázka, co s ilhas dál, rozděluje architekty, urbanisty i místní obyvatele. Někteří vidí ilhas jako vzácnou součást kulturního dědictví, která by měla být zachována a renovována s ohledem na jejich historický a sociální význam. Existují příklady úspěšných renovací, kdy byly ilhas citlivě přetvořeny na malé rezidence nebo umělecké ateliéry, které respektují původní ráz těchto kolonií.

Na druhou stranu s rostoucím zájmem o ubytování v historickém jádru města narůstá tlak na proměnu ilhas na atraktivní turistické ubytování či jejich přetváření v privátní rezidenční areály, tzv. gated communities. Trendy ohrožují jejich autenticitu a omezují dostupné bydlení pro místní, což je pro mnoho obyvatel Porta stále akutnějším problémem.

S citlivou obnovou mají ilhas potenciál sloužit nejen jako památka, ale i jako živoucí součást budoucího města Porta. Ilhas, tyto nenápadné „ostrovy“ skryté za fasádami, nám připomínají, že město není jen o hlavních třídách a turistických památkách, ale i o lidech, kteří tvoří jeho srdce. Ať už bude budoucnost ilhas jakákoli, zůstávají důležitým symbolem toho, co znamená být součástí komunity Porta.