Městské mikrolesy: Odpověď na globální oteplování

Co kdybychom dokázali na pár metrech čtverečních vytvořit les, který za pár let nabídne útočiště ptákům, hmyzím opylovačům i našim unaveným myslím? Možná právě toto byla hlavní myšlenka, která stála za vznikem trendu takzvaných „Miyawakiho mikrolesů“, ostrůvků intenzivní zeleně v nekonečné šedi asfaltu a betonu velkoměst.

Nejde přitom o žádný rozsáhlý park s okrasnými záhony, ale skutečný, miniaturní ekosystém, který čistí vzduch, reguluje teplotu, vrací přírodu tam, kde jsme na ni zapomněli – a ukazuje že i malé plochy mohou mít obrovský dopad, stačí jim dát šanci.

Co jsou Miyawakiho mikrolesy?

Miyawakiho mikrolesy jsou malé, hustě vysazené lesní porosty, které se díky speciální metodě výsadby rychle rozrůstají a vytvářejí samostatně fungující ekosystémy. Tuto metodu vyvinul japonský botanik Akira Miyawaki, který se inspiroval přirozenými lesy a jejich schopností regenerace. Metoda se poprvé uplatnila v Japonsku a odtud se rozšířila do dalších částí světa.

V současnosti se mikrolesy zakládají ve městech i na venkově v zemích jako Indie, Francie, Nizozemsko, Austrálie či Brazílie. Mikrolesy jsou obvykle tvořeny domorodými druhy rostlin, které se přirozeně vyskytují v dané oblasti. Výsadba zahrnuje několik vrstev vegetace, od půdopokryvných rostlin přes keře až po vysoké stromy, což zajišťuje stabilitu a udržitelnost celého ekosystému. Mezi běžné druhy patří duby, javory, lípy, borovice, akácie nebo keře jako dřišťály a hlohy, vždy podle lokálních podmínek.

Jaká je aktuální situace?

Podle zprávy OSN o stavu světových lesů do roku 2020 bylo od roku 1990 ztraceno více než 420 milionů hektarů lesa pro jiné využití. Vzhledem k tomu, že více než 85 % světové populace lidí žije v městských oblastech, mikrolesy ve městech nabízejí zásadní příležitost v boji proti odlesňování. Nevládní organizace Earthwatch Europe od roku 2022 vysadila 285 malých lesů.

Jejich pozemky, tvořené 600 stromy, mohou dle predikcí během prvních tří let přilákat více než 500 druhů zvířat a rostlin. Rovněž i „SUGi“, program výsadby stromů, jehož cílem je obnovit biologickou rozmanitost a znovu zavést původní druhy, vytvořil 230 „kapesních lesů“ v 52 městech po celém světě, od Toulouse ve Francii po Saint George v Rumunsku a Madrid ve Španělsku.

Jak mikrolesy pomáhají?

Ve znečištěných městských oblastech mohou mikrolesy pomoci obnovit kvalitu půdy, vody a ovzduší a jejich malá velikost umožňuje vysazení v relativně omezeném městském prostoru, často v rámci nevyužitých prostor, jako jsou školní hřiště, hřbitovy a blízko stanic metra. Mohou také pomoci snížit dopad silných dešťů a udržet města chladnější.

Mikrolesy mohou rovněž tvořit stanoviště vhodná pro drobnější divokou zvěř, jako jsou ptáci nebo ježci. Při pečlivé výsadbě zahrnující rostliny rozdílných výšek (a tedy i vrstev) se mohou také vyvinout rostlinná společenstva menších keřů a bylin, která umožňují, aby se mikrolesy staly soběstačnými již po třech až pěti letech růstu.
Z psychologického hlediska pak interakce s přírodou snižuje fyzický stres lidí a může zlepšit příznaky duševního onemocnění, včetně úzkosti nebo deprese.

Jakým problémům mikrolesy čelí?

Navzdory výhodám městských mikrolesů existují také problémy spojené s pěstováním ve městech – na první místo lze zařadit problém expozice rostlin znečišťujícím látkám, vysokým teplotám a suchu, což může zabránit hlubokému růstu kořenů a zvýšit pravděpodobnost onemocnění či uhynutí rostlin. Rovněž je nutné mikrolesy přiblížit lokální komunitě a zainsteresovat je v rámci projektu. Péče lidí z nejbližšího okolí může rostlinám pomoci přežít, ať už v počátečních fázích, než se mikroles stane soběstačným, nebo i v problematických částech roku (tj. zejména v létě).

Jak takový mikroles vypadá?

Miyawakiho metoda zahrnuje výsadbu různých druhů lokálně běžných stromů s různou výškou koruny ve výrazně hustším rozestupu, než je obvyklé u městského zalesňování (a stejnou – hustší – výsadbu doporučuje i pro nižší patra rostlin). Takto hustě vysázené stromy a keře profitují ze vzájemné konkurence o prostor a z vytváření mykorhizních kořenových spojení. To vše dohromady podporuje rychlejší růst.

Před samotnou výsadbou se půda upravuje do hloubky až 1 metru (podle podmínek na místě) pomocí kompostu a mykorhizních inokulantů. Výběr stromů, keřů a půdopokryvných rostlin vychází ze složení modelových lesů v blízkosti lokality a obvykle zahrnuje minimálně 15–20 různých druhů. Přestože v České republice koncept mikrolesů není hojně rozšířen, lze si představit, že by takový koutek zeleně mohl obsahovat duby, buky, lípy, javory, jasany či z nižších pater lísky, bezy, hlohy, růže, kopretiny, kapradiny či mateřídoušku. To už jsou ovšem spekulace vhodné pro botaniky.

Zdroje: WeForum, LivingArchitectureMonitor, TheConversation, Euronews, Mogabay