Městský cykloprovoz v Evropě

Kolo je ve městě na první pohled ideálním dopravním prostředkem. Nemusí čekat v zácpách, neznečišťuje životní prostředí a svým uživatelům přináší i zdravý pohyb a odreagování.

Ovšem hned na druhý pohled zjistíme, že cyklisté nemají většinou ve městech na růžích ustláno. Právě hustý provoz, úzké ulice a absence cyklistických pásů či alespoň širších chodníků jim znesnadňují život a současně ohrožují je, chodce i řidiče automobilů. Takže místo aby cesta do práce na kole přinášela jen pozitiva, je většinou adrenalinovým sportem pro vyvolené.

Cesta po městě – na kole

Ovšem města si uvědomují příznivý přínos cyklistiky, snaží se tedy vytvořit těm, kteří chtějí jezdit na kole, lepší podmínky. A mnohde je to již vidět. Například v Mnichově se zdá, že tam jezdí na kole snad každý – v běžném oblečení do školy i práce, kola mají praktické košíky, kryty řetězu a zvonky. Cyklista je tam běžným jevem, takže s ním řidiči počítají, cyklisté na druhé straně jsou většinou ohleduplní jak na silnici, tak na chodnících. Tam, kde je to možné, jsou vybudovány cyklostezky, ty jsou případně také součástí některých pěších zón. Oproti ČR je rozdíl v typu kol – jezdí se zde většinou na městském kole – těžším a stabilnějším, kvalita je velmi různá od nových až po téměř technické památky. Obyvatelé Mnichova je optimálně využívají v kombinaci s městskou či jinou hromadnou dopravou. Mnoho kol je proto vždy u stanic metra či vlakových nebo autobusových nádraží.

Stejný systém dopravy po městě je častý i ve Finsku, na kole se zde jezdí také bez ohledu na roční dobu, počasí či množství sněhu. I v Helsinkách, jako v Mnichově, jsou kola všude, je zde dostatek stojanů, kde je možné kolo odložit a pokračovat třeba městskou dopravou. Ale ani tady nemají cyklisté speciální kola nebo sportovní oblečení, velmi často však mají přilbu. Kola jsou také různé kvality, na rozdíl od Mnichova, kde jsou zamčena robustními zámky, tu jsou často postavena volně, nekrade se tu. Finové jsou navíc velmi ohleduplní, ani na chodníku plném lidí, kde se běžně proplétají i cyklisté, se chodec necítí ohrožen.

Nájemná městská kola

V některých evropských městech existují systémy půjčovny kol, dobře propracovaný ho mají například ve Stockholmu nebo v Tampere. Ve městě je síť speciálních označených stojanů s jízdními koly. Stačí se zaregistrovat a zaplatit klíč, který umožňuje majiteli kolo odemknout a používat pro cesty po městě. Doba používání kola po vyjmutí ze stojanu je ovšem omezena na určitou dobu několika hodin, po jejím uplynutí lze opětně kolo na libovolném místě odemknout a používat. Jestliže ho už nepotřebujeme, vrátíme ho kdekoli ve městě zpět do stojanu. Časové omezení je zde proto, aby kola nezůstávala dlouhou dobu na jednom místě, ale mohl je využívat větší počet lidí. Platnost karty je rozdělena na různé časové úseky, nejdelší je pak doba, po kterou je tato služba v roce provozována. V zimě většinou není aktivní.

Text a foto: Dana D. Daňková