Pařížská levná olympiáda: Sportovní megaudálost urychlila omezování aut a rozvoj města
Olympiáda je jednorázová událost, i největší metropole ji nepořádají víc než jednou za několik generací. Cíle úspěšné olympiády se často míjejí s cíli pro lepší město. Zejména Montreal nebo Athény jsou příklady měst, které jednorázový bonus olympijských investic a pozornosti promrhaly.
Pařížský přístup je zajímavý i v tom, že pořádání olympiády nepředstavoval pro město nevyhnutelnou změnu pozornosti, investic a pracovních sil od dlouhodobého plánování na prestižní, ale jednorázovou akci. Pařížská „levná“ olympiáda nenásilně zapadá do dlouhodobé strategie postupného omezování automobilové dopravy a masivního městského rozvoje, která je spojována se starostkou Anne Hidalgo a začala prvním uzavřením nábřeží Seiny v roce 2016.
Patnáctiminutové město tolik známé z konspiračních teorií v Paříži vypadá zcela obyčejně. Automobily jezdí sice na většině ulic třicítkou, tisíce parkovacích míst se změnily na stromy nebo cyklostezky, ale cesta z letiště trvá do centra půl hodiny a poprvé v historii měření se snížila doba dojezdu sanitky pod sedm minut. Tisíc kilometrů nových oddělených cyklostezek má viditelný dopad: v ulicích plných lidí, obchodů a nově i zeleně je na devítimilionovou metropoli nečekané ticho.
Dvourychlostní země
Paříž sice nemusela postavit mnoho nového pro olympiádu, jinak je ale město ve zcela jiné situaci než města podobné kategorie. Olympiáda může právem ukázat Paříž a Francii jako západní a liberální město a zemi, která umí stavět narozdíl od své anglosaské konkurence velké a ambiciózní projekty rychle a včas. I když to zároveň vytváří „dvourychlostní“ zemi, kde voličské mapy úzce korelují s mapami obslužnosti měst novými TGV.
Bydlení v Paříži je sice kosmopolitně drahé, ale masivní nová výstavba a mix tržních a sociálních bytů udržuje ceny relativně dostupné. Všech jedenáct nových čtvrtí naplánovaných pro rok 2025 se sice ještě nepodařilo postavit, jedna z nich ale bude podle plánu Dominiqua Perreaulta sloužit jako olympijská vesnice a poté jako městské byty.
Kola a zelené úpravy jsou podávané skepticky. Do Paříže se přece kdysi jezdilo dívat se na paláce nebo později na Mitterandova muzea. Dnešní návštěvníci se ale dívají na neonově zelené cyklostezky a keře v květnících. Kola řeší zásadní praktický problém Paříže. Metro je sice velmi husté, ale řada stanic vyžaduje mnohaminutovou chůzi k finální destinaci. Povrchová veřejná doprava je velmi slabá, včetně nové okružní tramvaje otevřené právě pro olympiádu.
Kola, navíc ta sdílená, tak velmi prakticky řeší problém nedostatečného pokrytí MHD: krátké vzdálenosti se dají od metra snadno dojet. Ideologie by čtyřicet procent Pařížanů na kola nevyhnala, praktické denní cesty ano. S ikonickými koly Vélib spojené ozeleňování náměstí, zlepšování povrchů a zvětšení obyvatelných ploch před důležitými budovami bylo umožněno tato místa nyní využít pro sportovní události a krátkodobé tribuny.
Placka s pár kopci
Experimenty jsou pro Paříž nutné, protože ze všech měst podobné velikosti má asi nejnudnější terén, skoro dokonalá placka s pár kopci a velmi zapomenutelnou řekou. Všechno, co je na městě zajímavé, je výtvorem jeho obyvatel, nebo spíše lidí, kteří do Paříže přišli se skokovými a radikálními experimenty, ze kterých ovšem těží město dodnes.
Například dodnes skoro devět z deseti parků bylo založeno baronem Hausmannem, který dal v polovině 19. století nejen podobu Paříži, ale byl jedním z vynálezců nejprve čistě pařížské, ale později celosvětové formy urbanizace, blokové zástavby domů a rovných alejí s tramvajovými bulváry, který byl až do začátku druhé světové války něco jako univerzálním urbanismem pro každé evropské město.
Dobré plánování má i nečekané efekty. Činžáky, veřejné budovy na náměstích, klasicistní parky, aleje, nádraží a ulice zaměřené na efektivní provoz, cirkulaci, standardizaci, očíslování a přehlednost přinesly do města i fenomény, se kterými nikdo nepočítal: kavárny, obchody předhánějící se v nabídce zboží a architektuře fasád, veřejné osvětlení, nárožní pekárny a hlavně houfy korzujících za účelem předtím nevídané disciplíny. To vše přináší možnost projít se městem jen tak pro radost.
Nezajímavost pařížského terénu byla vynahrazena také vždy plným zájmem o osud města. Paříž je hlavním městem a symbolem všech forem francouzského státu už od roku 507, s důležitou výhodou: všechny se shodly na potřebě využívání zdrojů zbytku země, nebo rovnou celého světa za účelem jejího co největšího zvelebení. Zatímco jinde jsou potřeby největšího města brány skeptickou optikou všech ostatních, kteří v něm nebydlí a ve volbách to preferencím měšťanů s chutí natřou, francouzská potřeba velké Paříže umožňuje to natřít dobrým urbanismem ostatním.
Například Londýnu, kde kdysi velkolepé olympijské plány náprav brownfieldů zůstávají dnes pro většinu obyvatel města neviditelné a dopravní investice směřují hlavně ke stavbám pro automobily, i když z tohoto důsledku je automobilová doprava uvnitř města pomalejší než koňský povoz v roce 1900.
Paříž má zároveň ambice převzít po tehdejším Londýnu vizi světu otevřené a optimistické země. Má to samozřejmě i praktické důvody. Anne Hidalgo olympiádou oslaví deset let v úřadě. Pokud uspěje v olympijské zkoušce a ukáže, že město tolik probírané svými měkkými úpravami dopravy a veřejného prostoru zvládne udělat i dobrou olympiádu, klimaticky příznivé stavby a ulice se mohou ukázat jako konkrétní, praktické, komerčně úspěšné a divácky atraktivní součásti měst. A Hidalgo se může těšit na další mandát.
Bez skandálů nelze
Olympiády typicky provázejí skandály, zda se ikonické stavby podaří na poslední chvíli dokončit. Ve sportovních vesnicích je vždy příliš málo, nebo příliš mnoho kondomů, štěnice a chybějící přepážky mezi toaletami. V tomto směru jsou dnes Paříži vyčítány jen údajně příliš úzké postele v olympijské vesnici.
Horší to bylo s nejdůležitější částí programu: úvodním ceremoniálem. Původně byla plánovaná účast šesti set tisíc lidí. Bohužel tato kapacita by vyžadovala, aby byla zavřená jiná nedílná součást pařížského kulturního dědictví: bouquinistes, prodavači známí svými zelenými dřevěnými stánky, kde prodávají staré knihy, časopisy, pohlednice a další tištěné materiály. V dokonale francouzské kauze se odbory prodejců vzbouřily a po zásahu Macrona mohou stánky zůstat v provozu, ale kapacita diváků se snížila na polovinu.
Zdaleka největší skandál se ale týká nejambicióznějšího ze všech olympijských plánů. Spolu s plánem pořádat všechny sportovní disciplíny přímo ve městě (kromě windsurfingu, který bude probíhat ve Francouzské Polynésii) souvisí i plán pořádat přímo ve městě i většinu plaveckých disciplín. V řece Seině.
Seina patřila dlouhodobě k nejznečištěnějším evropským řekám. Od 80. let minulého století se situace rapidně zlepšila, z řeky zmizel pach a chemikálie a vrátil se do ní vodní život. Ovšem ani lepší kvalita vody neznamená, že je bezpečné se v ní dnes koupat. Na vyčištění Seiny byla přitom investována téměř polovina olympijského rozpočtu, skoro dvě miliardy eur.
Po celé délce toku a navazujících řek došlo k nápravě litorální zóny a omezení znečišťujících provozů. Ani na začátku letošního jara však stále nebylo jasné, zda bude skutečně bezpečné pustit plavce do řeky. Zkoušky navíc ukázaly, že je v řece nadlimitní množství bakterií, i když je možné, že se do ní dostaly jako následek předchozích nárazových srážek.
Z čistoty Seiny se ale stalo celo-francouzské téma. Čistotu osobně garantoval prezident Macron, ale na výzvu odmítl slíbit, že by se z ní napil. Starostka Hidalgo byla odvážnější, veřejně slíbila, že se v Seině rovnou i vykoupe („někdy v červenci“). Hned po prohlášení však vzniklo několik internetových stránek, které vyhodnocovaly, kdy a na kterém místě je nejlepší se v co největším množství účastníků ve stejný den do řeky vykálet.
Skutečný test čistoty vody proběhne až na poslední chvíli. Měření čistoty vody ve tři hodiny ráno před závody ukáže, zda mohou všechny disciplíny proběhnout, nebo se musí najít jiný čas, nebo rovnou i jiná lokace. I ty nejlepší plány někdy vyžadují trpělivost a víru, že to vyjde.
Peter Bednár
Článek vyšel v časopisu ASB 3/2024.
