Projekt Paříž: Jak olympiáda proměnila francouzskou metropoli

Paříž je tak dlouho globální světovou metropolí, že fyzický obraz města působí stejně jako jeho umístění na prvních příčkách turistických a kulturních žebříčků: věčně a trvale. Opak je ale pravdou, Paříž je městem radikálních městských experimentů, které narozdíl od ostatních srovnatelných metropolí nezůstaly jen na papíře. Nyní zkouší, zda se olympiáda může přizpůsobit městu – a nikoli naopak, jak bývá zvykem.

Ukázat se

Každé město, které hostí letní olympijské hry, se snaží využít tuto příležitost k realizaci nějakého významného transformačního projektu. Může to být například rozsáhlé rozšíření metra, jako v Aténách v roce 2004, přeměna velkého zanedbaného území, jako v Londýně v roce 2012, nebo přeplánování pobřeží sloužící převážně průmyslu, jak to provedla Barcelona v roce 1992.

K příležitosti pořádání jubilejní olympiády sto let od znovuobjevení olympijské tradice (a druhých her v Paříži v roce 1924) město v zásadních experimentech pokračuje a v rámci chystané olympiády si mohlo dovolit pokus na nejvyšší obtížnost: připravit celosvětovou událost sledovanou nejkritičtějším drobnohledem a zároveň neudělat téměř nic.

Dluhy a rozklad

Úvaha byla jednoduchá. Na olympiády se jen v novém tisíciletí utratilo přes padesát miliard eur. Hlavní stavební odkaz pořadatelských měst avšak není kvalitní městský rozvoj, ale častěji spíš obří dluhy a pomalý rozklad opuštěných pavilonů pro příliš specifické sporty. Ani zhmotnění architektury stadionů se sportovní atmosférou do trvalého odkazu pořadatelských měst netrvá dlouho. Běžný divák si asi žádnou z nákladných staveb dřívějších olympiád zpětně nevybaví, snad kromě ptačího hnízda v Pekingu. Ale soutěžit s diktaturou s neomezeným rozpočtem není snadné.

Příslib francouzské olympiády je ukázat ve stavebním prostředí jinak velmi neurčitou šetrnost, udržitelnost, jako nějaký konkrétní termín a konkrétní architekturu, dokonce i když jí stačilo jen pro olympiádu postavit jen skutečně velmi málo. Zatímco hry do olympijských měst typicky přináší mnohaletou horečnou stavební aktivitu a stovky staveb, Paříž pro celou olympiádu postavila pouze jediný nový stadion, centrum vodních sportů od holandských VenhoevenCS ve spolupráci s francouzským Ateliers 2/3/4/.

Tento stadion v St. Denis je zhruba z poloviny postaven ze dřeva, v někdejším očekávání, že francouzská vláda v roce 2020 schválí návrh, který by vyžadoval, aby všechny veřejné stavby použily z padesáti procent přírodní nebo recyklované materiály. Návrh neprošel, stadion ale spolu se zbytkem olympiády ukazuje potenciál dřevostaveb na největším světovém jevišti. Dobrá olympiáda by měla být především dobře zapamatovatelná. Podle autorů nového plaveckého stadionu si návštěvníci interiér jinak skromné stavby zapamatují právě podle vůně přírodního dřeva.

A všichni ostatní si olympiádu nejspíš zapamatují, protože se bude jednat o jednu z nejvíce atraktivních sportovně-architektonických událostí posledních desítek let. Pozadím pro pařížskou olympiádu totiž nebudou nákladné, zaměnitelné stadiony na periferiích daleko od center pořadatelských měst, ale město samotné.

Dřívější experimenty s urbanistickou strukturou Paříže daly totiž městu tolik atraktivních budov, parků, náměstí a ulic, že většina sportovních událostí a ceremoniálů může probíhat přímo na nich, v nich a mezi nimi. Snad jediné důležité pařížské atrakce bez olympijského využití budou letiště, v den otevíracího ceremoniálu dokonce zavřená. Olympijský oheň se bohužel vyhne i jinak zdaleka nejnavštěvovanější pařížské atrakci, Euro Disneylandu.

Nezaměnitelné kulisy

Nové stadiony by nikdo neznal, ale ikonická místa Paříže zná povědomě každý. Většina diváků pravděpodobně pětiboj nebo koňské disciplíny nesleduje, možná změní ale názor, když se oboje bude letos konat ve Versailleských zahradách. Lukostřelba bude probíhat v parku před budovou napoleonské Invalidovny, „městské“ sporty, skateboarding a BMX na Place de la Concorde a „zaběhlé“ pařížské stadiony, Roland Garros a Stade de France, mají díky předešlým sportovním událostem dostatečnou patinu času, věhlasu a sportovní ikoničnosti.

Nejspíš nejlepší zážitek ale letos přinese taekwondo a šerm. Obě disciplíny se budou odehrávat v čerstvě pro tento účel renovovaném Grand Palais, obří výstavní hale z roku 1900. Jeden z nejlepších příkladů budov stylu Beaux Arts a optimistické hojnosti evropské městské civilizace před první světovou válkou opravili Chatillon Architectes, ateliér s mnoha povedenými renovacemi slavných historických budov, včetně také pro olympiádu dokončené opravy Vítězného oblouku a muzea v paláci Carnivalet mapujícího historii, plánování, budovy a život v Paříži. Olympiáda se jako série exponátů v tomto paláci objeví zřejmě velmi brzy. Paříž se totiž do olympiády protlačila skutečně dokonale, do všech medailí budoucích výherců je vsazen železný hexagon ze samotné Eiffelovky, samozřejmě přímo uprostřed.

Eiffelovka samotná bude v trochu levné snaze maximalizovat diváctvo pozadím pro plážový volejbal a také nejvýraznější částí úvodních a závěrečných olympijských ceremoniálů. Celý park okolo věže pro potřeby olympiády a pozdějšího využití přestavěli Gustafson Porter + Bowman. Park byl rozšířen a posílen centrální osou, která věž spojuje s dalšími významnými stavbami v okolí: Place du Trocadéro, Palais de Chaillot, Pont d’Iéna, Champ de Mars a École Militaire do jednoho parkového campusu uprostřed města.

Peter Bednár

Článek vyšel v časopisu ASB 3/2024.