Vize Snohetty: Navrhovat budovy s negativní uhlíkovou stopou

Jak by mohla vypadat udržitelná architektura, která bude produkovat více energie, než jí sama spotřebuje? Inspirujte se vizí významné norské architektonické kanceláře.

Aspekty ochrany přírody se dnes zmiňují skoro v každém velkém architektonickém či urbanistickém projektu. Norská architektonická kancelář Snøhetta ale překračuje tyto zaběhnuté mantinely a stanovuje si vlastní, mnohem vyšší laťku.

V nadcházejících 10 letech se totiž chce zaměřit na navrhování uhlíkově neutrálních domů. Do dvaceti let, tedy cirka od roku 2040, chce totiž stavět už jen uhlíkově neutrální domy nebo takové domy, které dokáží generovat více energie, než spotřebovaly.

Uhlíkově neutrální domy by tak měly vyprodukovat stejné množství energie, které bylo potřeba k vyrobení na ně použitých materiálů a konstrukcí, vyvážit musí také energie, které byly vynaloženy k přepravě těchto materiálů a rovněž při samotné stavbě, mimo to mají také nahradit energii, která byla spotřebována při úpravě původního pozemku (či bourání původní stavby). Do množství energie se ovšem zahrnuje také ta, která bude teoreticky v budoucnu potřebná na konci životnosti budovy.

Program Advancing Net Zero

Může to znít jako sci-fi, nicméně se názory Snøhetty shodují s plánem Světové rady pro šetrné budovy (WGBC), která chce v rámci programu Advancing Net Zero dosáhnout nulových emisních bilancí u všech budov vystavěných po roce 2050. Oba tyto plány jsou přitom v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou, která má za cíl dlouhodobou ochranu klimatu, udržení růstu průměrné globální teploty pod 2 °C a požaduje také snižování produkovaných emisí a skleníkových plynů.

Do programu Advancing Net Zero se jako „modelové“ případy přihlásili Austrálie, Brazílie, Kanada, Německo, Indie, Holandsko, Jihoafrická republika a Švédsko, které by tak měly striktně uhlíkově neutrální domy zavést do roku 2030. Není to přitom malý závazek, jelikož je stavební průmysl jedním z největších producentů emisí.

Podle Kjetila Thorsena, spoluzakladatele ateliéru Snøhetta, tato výzva obnáší lepší seznámení se s používanými materiály a komplexní zhodnocení jejich energetické náročnosti. Autoři totiž uvádějí, že až 85 % emisí ze stavby je způsobeno použitými materiály a pouze zbylých 15 % tvoří stavební práce a vyřazení vysloužilé budovy z provozu.

3 000 m² fotovoltaiky

Prvním z uhlíkově neutrálních projektů ateliéru je Powerhouse Brattørkaia building v Oslu, který byl navržen tak, aby dosáhl uhlíkové negativity při plánované minimální životnosti 60 let, přičemž bude energie získávána především z fotovoltaických panelů. Stavba Powerhouse Brattørkaia je proto navržena tak, aby mohla poskytnout plochu 3 000 m² právě pro potřeby fotovoltaiky.

Budova je zároveň přihlášením se k zodpovědnosti za stav planety a životního prostředí z pozice architekta a závazkem pro hledání způsobů stavění, který je příznivý k planetě. Ke stejnému principu práce se přihlásil mimo jiné architekt Mikhail Riches, jiní dokonce cílí až za metu uhlíkové neutrality a tvrdí, že skutečně udržitelná architektura by měla do koloběhu vracet mnohem více energie, než bylo spotřebováno k jejímu vytvoření, udržení a případnému zbourání na konci životního cyklu.

Powerhouse Brattørkaia building

Podle architektonické kanceláře Snøhetta se jedná o nejseverněji položenou energeticky pozitivní budovu světa. Je zároveň realizací, která si klade za cíl ustanovit uhlíkovou neutralitu či energetickou pozitivitu za nový architektonický standard. Jedná se o kancelářskou budovu poblíž přístavu a hlavního nádraží v norském městě Trondheim a v současné chvíli denně vyprodukuje jednou tolik elektrické energie, než spotřebuje ke svému provozu, a může tak napájet další městské části či autobusy a auta na elektrický pohon.

Za rok budova vyprodukuje na 500 000 kWh čisté energie z obnovitelných zdrojů a její autoři tak mluví o malé elektrárně v centru města. Energetické úspornosti budovy bylo dosaženo její izolací, rekuperací vzduchu a využíváním šedé vody pro splachování toalet a mořské vody pro vytápění a chlazení. Budova je také navržena tak, aby bylo maximálně využito denního světla a minimalizováno umělé svícení.

Architekti si zároveň stanovili, že nebudou slevovat z vizuální atraktivity budovy či uživatelské přívětivosti. Budově bylo uděleno nejvyšší možné hodnocení udržitelnosti – certifikace BREEAM.

Více o projektu se dočtete na stránkách ateliéru Snøhetta.