Zelené budovy táhnou. Podaří se ale naplnit požadavky EU?

Vloni v říjnu přijaly členské státy Evropské unie tzv. obecný přístup ke směrnici o energetické náročnosti budov. Jaké změny nastanou a jak se daří snižovat energetickou náročnost budov u nás?

Před časem město Hamburk velmi vážně zvažovalo, že zakáže výstavbu rodinných domů. Městu to připadalo rozmařilé jak co do velkého prostoru zabydleného málo lidmi, tak po stránce ekologie. Přímý zákaz nevzbudil mnoho sympatií. Zasahovat takovým způsobem do svobodné volby bydlení svobodných občanů se jevilo jako nepřístojné.

V principu velmi podobná je však shoda energetických ministrů členských zemí EU, podle které všechny novostavby v Evropské unii budou od roku 2030 povinně bezemisní. Nové úřední budovy tuto podmínku musejí splnit už o dva roky dříve. Všechny nové domy budou také od konce roku 2029 muset umožňovat vhodnou instalaci solárních panelů, což se nových nerezidenčních budov týká už od konce roku 2026. O přesných pravidlech budou státy jednat s Evropským parlamentem.

Podle Šárky Tomanové, ředitelky Šance pro budovy, byl nově přijat postupný model renovací, tedy podle typu vlastníka a bez bezprostředního navázání na energetické třídy. V první řadě jsou akcentovány úspory v nerezidenčním sektoru. Do roku 2030 by se měl minimalizovat počet energeticky nejnáročnějších budov.

Regulace by se týkala obecně těch budov, které jsou vytápěné fosilními palivy, dosud na nich nebyla provedena žádná významná renovace a zároveň patří mezi 15 % státem definovaných nejhorších budov v České republice. Takové budovy by do roku 2030 neměly přesáhnout spotřebu energie, kterou si určí sám členský stát. V praxi to bude znamenat, že se budovy přiblíží lepší energetické třídě. Spotřeba energie v rezidenčním sektoru bude snižována postupně, a to podle státem určené lineární trajektorie.

Upraven byl také koncept bezemisních budov. Od roku 2030, respektive 2028 u veřejných budov, by novostavby neměly produkovat žádné lokální emise z fosilních zdrojů. K vytápění se bude využívat převážně elektřina ze sítě a účinných teplárenských soustav, doplněná o vlastní nebo komunitní výrobu elektřiny. Technické nastavení si členské státy stanoví samy a bude se odvíjet od současné národní legislativy. Stále bude brána v potaz nákladově-optimální úroveň. Nově by měly státy zavést třídu A+, která definuje budovy s pozitivní energetickou bilancí.

Úsporné budovy standardem

Odborníci poukazují na fakt, že úspora energie je už několik let prioritou mezi stavebníky. Důraz na úspory a udržitelnost kladou developeři u svých projektů komerčních, a v posledních letech i bytových. Starší bytové domy jsou zateplovány a jejich energetické hospodářství všelijak racionalizováno, od nových topných médií a technologií až po využívání moderních elektronických pomůcek. Stavebníci nových rodinných domů si dokáží velmi přesně vypočítat (nebo si odborný posudek pořídí), jak silnou izolaci použít na zdivo, zda dvojitá či trojitá skla v oknech, jak se zbavit tepelných mostů a jaký způsob vytápění zvolit, aby se vešli do rozpočtu, aby dostali dotace a aby se zvýšené náklady rozumně navrátily v úsporách.

Navrhnout a postavit jiný než nízkoenergetický či neutrální dům si dnes už nikdo netroufá. Ono už to ani není možné. Od 1. září 2020 je v platnosti vyhláška 264/2020 o energetické náročnosti budovy. Ke splnění nových požadavků vede cesta od umístění domu v terénu, kvalitního projektu přes kvalitnější obálku budovy, instalaci úsporných technologií až po využití obnovitelných zdrojů. Předpis EU z roku 2020 je stručný a netechnický a ponechává jednotlivým vládám značnou volnost ve výkladu a implementaci. Základní cílení je ale nezpochybnitelné: jde o energetické úspory a o snížení emisí CO2.

Od roku 2030, respektive 2028 u veřejných budov, by novostavby neměly produkovat žádné lokální emise z fosilních zdrojů.

Budovy jich mají na svědomí třetinu z celkového člověkem způsobeného množství. Zároveň budovy vzhledem ke svému množství, dlouhodobé funkci i relativně dobré předpověditelnosti energetických potřeb zůstávají jedinou částí celkového emisního balíku, kde jsou řešení ke snižování emisí známá, dlouhodobě ověřená a ve značné části již nyní návratná. Kromě toho, zdůrazněme, jsou uživateli budov také žádaná. Troufáme si tvrdit, že ze všech opatření proti emisím CO₂ ve všech segmentech – energetice, dopravě či průmyslu – je stavebnictví relativně nejdále a je nejúspěšnější. Nejen díky novým materiálům a technologiím, novým přístupům k projektování, ale také díky dobrovolnosti, se kterou se to celé děje.

Na letošním veletrhu Expo Real v Mnichově konstatoval Jiří Stránský, vedoucí týmu pro oblast udržitelnosti v CBRE, důraz investorů na společenskou odpovědnost (ESG). „Parametry ESG se promítnou do rozhodovacích procesů napříč jednotlivými segmenty celého realitního sektoru – od investorů přes developery až po nájemce, kdy jedním z deklarovaných cílů bude snižování uhlíkové stopy. Podle našich průzkumů přijaly kritéria ESG ve své investiční praxi a procesech více než dvě třetiny evropských investorů.“

Poptávka popohání nabídku

Centrum pasivního domu odhadovalo, že v roce 2020 se v ČR postavilo 1600 nových pasivních domů a celkem se jejich počet zvýšil na 8800. Aktuální přesný údaj není k dispozici. Ale pokusme se o odhad. Počet bytových a administrativních budov by se počítal v jednotkách. Vztáhneme-li tedy údaje na rodinné domy a na údaje o dokončených bytech v rodinných domech podle Českého statistického úřadu (ČSÚ), tak v roce 2020 bylo pasivních domů z celkem dokončených 8,3 %. Pro rok 2021 by pak vycházel počet 1576 dokončených pasivních domů. Při rostoucí poptávce a s ohledem na zpřísněné normy bychom mohli rozšířit interval až na 2000 domů v roce 2021. Můžeme tedy předpokládat, že celkový počet pasivních domů by se k loňskému roku mohl blížit 11 tisícům.

Udržitelné budovy se nejdříve a nejrychleji prosadily v segmentu administrativních projektů. Bylo to dáno i poptávkou ze strany uživatelů – nájemců. Na napjatém trhu kvalifikovaných pracovních sil nabízejí environment-friendly pracovní prostředí svým rekrutům a vnímají tuto možnost jako svou konkurenční výhodu proti jiným zaměstnavatelům. „Zaměstnanci generace Z od zaměstnavatele kromě požadavku na kreativní náplň práce vyžadují také, aby nebyl lhostejný k důležitým společenským tématům a ekologii. Sledujeme opravdu, že mladá generace označovaná jako Z má velmi specifické rysy, a projevuje se to i ve vztahu k práci a výběru zaměstnavatele. Velkou výhodu u nich mají firmy, kterým není lhostejná společenská odpovědnost. Ekologie je pak pro ně úplný základ, a pokud firma má nadstandardní přístup k recyklaci či redukci uhlíkové stopy, je jim pak mnohem blíže,“ říká Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz.

Všechny nové domy budou od konce roku 2029 muset umožňovat instalaci solárních panelů, nové nerezidenční budovy už od konce roku 2026.

Developeři a provozovatelé budov se shodují, že sice kanceláře certifikované jako udržitelné zatím nedokážou pronajímat za vyšší nájemné. Ale výhodou takových budov je, že nebudou vyžadovat brzké rekonstrukce a v případě prodeje budou mít vyšší cenu.

Požadavek na udržitelné administrativní budovy je tak silný, že pro developery už prakticky není jiné možnosti než stavět objekty certifikované podle některé z mezinárodně uznávané škály, nejčastěji BREEAM, LEED nebo tuzemský, ale také už mezinárodně uznávaný certifikát SBToolCZ. V hodnocení sledují několik kategorií, např. energetickou účinnost, emise skleníkových plynů, zdraví a pohodu, využití pozemku, znečištění, nakládání s odpady a s vodou, ale také použité materiály nebo jejich dostupnost, resp. vzdálenost dopravy na stavbu.

U bytových domů šel vývoj pomaleji. Bylo to dáno obavami investorů z prodražení výstavby a vyšší ceny bytů, kterou by budoucí majitelé neakceptovali. Jejich starosti jsou skutečně jiného charakteru. Jsou velmi citliví na cenu bydlení a na kvalitu provedení v tom smyslu, aby dům, byt a všechno zařízení v něm správně fungovalo. Když rodina řeší své bydlení, není pro ni zpravidla prioritou uhlíková stopa. V propagaci nových bytů se developeři a realitní agentury s podobným parametrem příliš nechlubí. Maximálně tak s „úspornými technologiemi“ nebo „chytrým vytápěním“. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo.

Společnost Skanska před třemi lety dokončila bytové projekty Botanica v pražských Jinonicích (163 byty) s recyklací užitkové vody a s certifikátem BREEAM nejvyššího stupně. Systém hospodaření s šedou vodou dnes Skanska instaluje již ve svém třetím projektu Modřanský cukrovar. Ještě letos zahájí stavbu bytového domu Alfred se 179 byty. Návrh odpovídá požadavkům certifikace BREEAM a efektivně pracuje se solární energií, dešťovou vodou i veřejnou zelení.

Společnost JRD pak klade důraz na „zdravé bydlení“, tj. zejména na pohodu v interiéru, přírodní okolí a dostupnost služeb a dopravy, přičemž své projekty EcoCity v Praze-Malešicích a Kratochvíle v Praze 6 inzeruje jako energeticky úsporné domy.

ZELENÉ ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK

V poslední řadě se k udržitelným budovám připojily projekty zadávané veřejnou správou. Má to dva zásadní důvody. Prvním je zákon o veřejných zakázkách, který káže přijmout nejlevnější nabídku. Což pasivní domy zcela jistě nejsou. Druhým je ten, že poptávka na nějakou úspornost, či dokonce zlepšení image státní správy, neřkuli lepší konkurenceschopnost při získávání zaměstnanců, tady nefungují. Ale i v tomto segmentu se věci začaly dít a troufáme si tvrdit, že především pod vlivem nových závazných předpisů a norem.

„Zelené zadávání veřejných zakázek znamená, že je při definování požadavků na předmět jejich plnění i při výběru jejich vítězů zohledňováno životní prostředí a zásady ESG. Z mnoha důvodů se to v České republice aktuálně příliš neděje, ačkoliv by právě stát mohl být velkým hybatelem našeho přesunu k udržitelným řešením. S novelizací zákona o zadávání veřejných zakázek, která vešla v platnost prvního ledna 2021, se však situace může velmi významně změnit,“ říká Ondřej Hartman, partner poradenské společnosti EY.

A ona se mění. Příkladem budiž novostavba radnice Prahy 12 v Modřanech, navržená architektonickým studiem Loxia. Získala cenu v soutěži Stavba roku 2022. „Radnice byla navržena jako maximálně úsporná z hlediska údržby a energetické náročnosti. Na střeše je fotovoltaická elektrárna s celkovým výkonem FVE 50 kWp, která ve špičkách výkonu může pokrýt 5 až 10 % spotřeby elektrické energie objektu během pracovního týdne a většinu spotřeby elektrické energie nezbytné pro údržbu objektu během víkendů. Pod parkovištěm jsou umístěny nádrže na dešťovou vodu, která se využívá k zalévání zeleně v areálu, a na parkovišti jsou k dispozici stanice pro nabíjení elektromobilů,“ popisuje Loxia.

Budova je navíc velmi citlivě umístěna do kontextu a upomíná svým tvarem – kostkou cukru – na historii modřanského cukrovaru. Stavba nabízí také veřejný prostor a možnosti trávení volného času. „Stavba přinesla nejen zvýšení komfortu pro místní obyvatele a pro úředníky, ale také významnou úsporu právě v době, kdy ostatní radnice v zemi čelí rekordnímu růstu nákladů na provoz. Domnívám se, že v návaznosti na ocenění v soutěži Stavba roku má náš přístup, který se ještě před pěti lety mnohým zdál jako příliš futuristický, šanci stát se obecným standardem. Využívání technologií, uvážlivé hospodaření s energiemi a uvědomování si, že žádná taková budova se nestaví na jeden rok, ale ani na 10 let, by přece mělo být standardem projektování každé veřejné budovy,“ říká Ing. arch. Jana Mastíková, autorka oceněného projektu.

Dle loňské pololetní zprávy společnosti CEEC Research většina stavebních společností u nás ještě „zelené stavebnictví“ ve své praxi neprovozuje.

Stejné studio navrhlo také novou mateřskou školu v Modřanech. Což nám poslouží jako průchod do dalšího segmentu veřejných staveb. „Budova je navržena v pasivním energetickém standardu. Je navrženo řešení, které využívá nejpokročilejších technologií a stavebních postupů s ohledem na životní prostředí. Využívá se orientace světových stran, izolace zeminou, zpětné získávání tepla a řízené větrání pomocí rekuperace. Na energetickém štítku budovy bude tedy známka A. Vyšší počáteční investice se vrátí na dlouhodobě levnějším provozu, roční spotřeba energie na vytápění nepřesáhne 15 kWh na 1 m2, což je zhruba třetinová spotřeba oproti úspornému nízkoenergetickému standardu. Budova zapuštěná do svahu ušetří také prostor na pozemku, který bude využit pro eko-klubovnu s chovem drobných zvířat,“ popisuje Loxia svůj projekt.

Naplňování zelených cílů pokulhává

Vloni v květnu se konal kulatý stůl evropského projektu Zelená dohoda pro budovy. Součástí byl průzkum mezi českými stavebními podniky. Ukázal, že poptávka po energeticky úsporných projektech v českém byznysu výrazně roste. Dvě třetiny dotázaných podniků plánují realizovat energeticky úsporný projekt v nejbližších dvou letech. Více než dvě pětiny podniků počítá s návratností takové investice delší než pět let (to je více než v minulých průzkumech) a opět dvě třetiny jasně preferují nějakou variantu kombinovaného financování (kombinaci záruky za úvěr a dotace nebo zvýhodněného úvěru a dotace).

Společnost CEEC Research, která se věnuje výzkumům a poradenství ve stavebnictví, ve své zprávě za letošní první pololetí konstatuje, že většina stavebních společností ještě „zelené stavebnictví“ ve své praxi neprovozuje. Nicméně 69 % z dotázaných společností si tyto cíle již stanovilo. „Zbylých 31 % ještě tyto cíle stanovené nemá. Konkrétní cíle jsou potřebné pro realizaci strategie, a tedy je vidět, že ti, kteří se již udržitelným stavebnictvím zabývají, tak činí aktivně,“ píše se ve zprávě.

Nabízí se úvaha, zda se ministři energetiky svou snahou uzákonit povinně bezemisní domy nevlamují do otevřených dveří. A zároveň to budí obavy, aby svou snahou o další regulaci nezbortili to, co se vyvíjí přirozeným technickým pokrokem a vývojem trhu. „Součástí směrnice EU by měla být i komplexní nabídka finančních pobídek pro instalaci obnovitelných zdrojů energie v budovách nebo zákaz vytápění fosilními palivy,“ praví k tomu Klimatická koalice sdružující ekologické organizace v Česku.

„Nevládní organizace napříč Evropou vnímají probíhající revizi směrnice o budovách jako jedinečnou možnost implementovat ambiciózní klimatické cíle pro rok 2030 a zároveň pozvednout miliony lidí z energetické chudoby.“ Obě vyjádření jsou důkazem nikoliv věcného, nýbrž čistě ideologického přístupu k dané otázce. Mohli bychom téma uzavřít konstatováním, že si ministři odškrtli další politický úkol. Ale buďme ostražití, co z Evropského parlamentu vzejde. Aby to zelenému stavebnictví nakonec neškodilo.