Zimní zahrady – trocha technických dat
Na konstrukci zimní zahrady bychom neměli příliš šetřit, bude přece po léta vystavena proměnlivým povětrnostním vlivům a extrémním teplotám. Velmi důležitá je tedy volba materiálů, které konstrukci zajistí pevnost, odolnost, životnost a také co nejsnadnější údržbu. A zapomenout nesmíme ani na estetiku a cenu.
Nejčastějšími materiály, z nichž jsou zhotoveny rámy oken, dveří a prosklených stěn, jsou dřevo, plast, ocel, hliník a jejich případné kombinace v závislosti na zátěži a konkrétních klimatických podmínkách v daném místě.
Dřevo je tradice
Tradičním a dnes opět velmi často voleným materiálem je dřevo. Je dostupné, příjemné na pohled i omak, je možné ho kombinovat s jinými materiály a do zeleně či zahrady přirozeně zapadá. Při nízké hmotnosti má poměrně vysokou únosnost a výborné tepelněizolační vlastnosti. Dobře se zpracovává a viděno dnešní optikou je kladem i obnovitelnost. Z našich dřevin je využíván nejvíce buk, stále častěji se však investoři přiklánějí k tropickým dřevinám, které jsou odolnější vůči vlhkosti v kombinaci se změnou teplot.
Štíhlá kráska ocel
Klasickým konstrukčním stavebním materiálem je ocel, své zastoupení má tedy i v konstrukcích zimních zahrad. Předností je snadná montáž, tvarová variabilita, pevnost i při vysoké odlehčenosti konstrukčních prvků. Celek tak působí vzdušně a elegantně, to dokládají již secesní stavby, například Průmyslový palác na výstavišti v Praze-Holešovicích a podobně. Určitou vadou na kráse ocelových vznosných štíhlých linií je poměrně náročná údržba – náchylnost ke korozi zvláště ve vlhkém prostředí vyžaduje pravidelnou obnovu povrchových nátěrů. Problémem mohou být i vyšší tepelné ztráty ocelové konstrukce, i proto je vhodnější kombinovat ocel se dřevem či plasty.
Hliník nebo plast?
Protože dřevo ani ocel nejsou zcela ideálními materiály, pokud jde o bezúdržbovost a životnost, hledají konstruktéři vhodnější alternativy. Stále častěji tak v konstrukcích zimních zahrad přichází ke slovu například hliník nebo některé z termoplastů. Hliník i termoplasty jsou dobře tvarovatelné i lehké a lze s nimi snadno manipulovat. Hliník se sice oproti dřevu či oceli hůře zpracovává, bonusem je však bezúdržbovost a dlouhá životnost. Možnou nevýhodou je poměrně vysoká cena.
Předností dalšího materiálu, plastu, je odolnost proti vlhkosti, výběr z množství barevných odstínů a v případě kvalitních značek i velmi dobré tepelněizolační parametry.
Aby sklo nestudilo
Stejně jako konstrukce je důležité i prosklení, neboť zásadně ovlivňuje pobytový komfort v zimní zahradě. Prostup tepla prosklenými stěnami či míra tepelných zisků závisí nejen na materiálu či konstrukci rámu, ale také na typu skla, počtu tabulí, výplni prostoru mezi nimi a na osazení skel v rámu.
Při výběru oken posuzujeme hodnoty součinitele prostupu tepla nejen prosklení, ale celého okna. Doporučená maximální hodnota součinitele prostupu tepla celého okna je Uw je 1,2 W/m2K, pro pasivní domy pak maximálně 0,8 W/m2K, v případě oken s izolačními trojskly mohou být hodnoty Uw 0,9 W/m2K a prosklení dokonce Ug 0,7 W/m2K. Pokud jde o tepelné zisky, je ukazatelem celková energetická propustnost g. Kvalitní okna minimalizují také kondenzaci vlhkosti, sníží se i proudění vzduchu vlivem rozdílných teplot u oken a v místnosti.
Kvalitu okna umocní i kombinace materiálu rámu. Jako optimální se nabízí kombinace dřeva a hliníku. Hliník z exteriérové strany ochrání dřevo před povětrnostními vlivy, dřevo dodá interiéru na útulnosti a brání v úniku tepla. Kombinovat lze také oba zmíněné materiály s plastem. Případně je možné pro nosnou konstrukci použít ocelové dílce pozinkované nebo s polyetylénovým potahem, hliníkové profily nebo plasty s povrchem krytým pozinkovanou ocelí.
Teplo i bez deky
Jestliže chceme zimní zahradu využívat též v chladném období roku i bez deky na kolenou, vyplatí se počítat nejen se stíněním či klimatizací, ale rovněž s doplňkovým zdrojem tepla.
Pokud jde o stínění, standardem se v dnešní době již stává stínění vnější. V nabídce firem jsou žaluzie či rolety z nejrůznějších materiálů, vybavené moderními systémy na ochranu proti větru, s automatickou regulací a podobně.
Pro vytápění zimní zahrady jsou pak nejvhodnější ploché radiátory. Pouze podlahové topené nevytopí celý prostor dostatečně rychle a v kombinaci s radiátory nemusí být nízkoteplotní podlahové topení dostatečně výkonné. Pokud se pro ně přece jen rozhodneme, doplníme je například elektrickými topnými panely či fan-coily, využívanými s výhodou v obytných místnostech s prosklenými stěnami, případně u domácích krytých bazénů a podobně.
Text: Dana D. Daňková
Foto: Múčka, Presiza, Petr Bartoš, Martin Matula, Inoutic; Alexander van Berge – info@alexandervanberge.nl