Život na vodě. Houseboat Anna v sobě skrývá veškerý komfort

Sluha Saturnin ve stejnojmenné humoristické klasice Zdeňka Jirotky odstěhoval svého pána na hausbót bez jeho vědomí a dalo by se říct i proti jeho vůli. V případě realizace Houseboat Anna musíme věřit tomu, že nová majitelka se stěhovala zcela dobrovolně. Už proto, že si ho i sama navrhla.

Houseboat Anna, stavbu prezentovanou na České ceně za architekturu 2022, nalezneme na Praze 7, konkrétně přímo na Vltavě. Konstrukčně jde totiž o plovoucí zařízení, tedy plavidlo bez vlastního pohonu, které slouží k obytným účelům a také jako kancelář.

Architektka a současně majitelka Anna Šlapetová pojala lodní těleso jako svařovanou ocelovou konstrukci, na které je umístěná dřevěná nástavba, přičemž konstrukce je sendvičového typu. Dispozičně lze hausbót považovat za jakési 2+kk, skládající se z velkého obývacího prostoru s kuchyňskou linkou, který plynule přechází na terasu, respektive palubu s přímým výhledem na protékající řeku a protější břeh. Obytný prostor je od terasy oddělen rozměrnými posuvnými prosklenými dveřmi.

Přes spojovací chodbu se pak dostaneme do další místností, kterou je ložnice s šatnou, dále je zde koupelna s WC a technickým zařízením. Nízké podpalubí pak slouží jako prostor pro technologie. Na komfort bydlení se skutečně myslelo a nalezneme zde proto veškerou infastrukturu – podlahové topení, čističku odpadních vod, přípojky elektro a vody a klimatizace. Aby byla pohoda co největší, má hausbót dokonce krbová kamna.

Plocha hausbótu je 12 x 5,6 m, resp. 8 x 5,6 m objektu na palubě. Světlá výška je stejně jako u rodinných domů rovna 2,65 m. Střecha je rovná. Terasy jsou pak kryty pergolami železné konstrukce s membránou. Je přitom logické, že když je stavba přímo na vodě, bude s ní i mnohem více spojena – do vody vedou schůdky pro koupání a nalodění se na loďku.

„„Houseboat Anna je koncept spojení architektury s uměním. Spojení příběhu rodiny, dvojčat a jejich profesí,“ popisuje Anna Šlapetová. Fasáda je obložena obrazy Barbory Šlapetové, sestry (dvojčete) paní architektky.

Obsahuje jejich osobní příběhy, které jsou vystaveny na odiv nejen rodině, ale také kolemjdoucím. „Interiér je z větší části rovněž vyzdoben obrazy paní Barbory Šlapetové, ty v sobě pro změnu ukrývají tématiku zážitků a vzpomínek na Papuu-Novou Guineu,“ doplňuje architektka.