V husté zástavbě pražských Holešovic nenajdou místní zrovna moc veřejných prostranství, kam by mohli vyrazit za relaxací a odpočinkem. Jednou z takových lokalit je Ortenovo náměstí. Park o trojúhelníkovém půdorysu nabízel ještě nedávno pouze menší dětské hřiště a pár laviček. Zásahem architektů ze studia COLLARCH tu ovšem vzniklo mimořádně příjemné a funkční doplnění – Kavárna Kontejner.
Jak se vleze čtyřčlenná rodina do bytu o velikosti 37 m2, aniž by se celý prostor zastavěl nábytkem? A aby zároveň všichni členové netrpěli za pár chvil ponorkou? Taková výzva se objevila na stole znojemského studia ORA - Originální Regionální Architektura. Vzhledem k tomu, že finální realizaci pojmenovali Bydlení ve skříni, je zřejmé, že udělali něco velmi (ne)tradičního.
Ještě před dvěma lety tu byla jedna ze stovek pražských proluk. Vybetonovaný plácek, kde byla dříve omšelá vietnamská tržnice, míjeli kolemjdoucí prakticky bez povšimnutí – protože tu vůbec nic nebylo. Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof to však změnili. Vyrostl zde Manifesto Market Anděl.
Sluha Saturnin ve stejnojmenné humoristické klasice Zdeňka Jirotky odstěhoval svého pána na hausbót bez jeho vědomí a dalo by se říct i proti jeho vůli. V případě realizace Houseboat Anna musíme věřit tomu, že nová majitelka se stěhovala zcela dobrovolně. Už proto, že si ho i sama navrhla.
Pražská čtvrť Vokovice byla vždy tak trochu ve stínu slavnějších sousedů – vilové Hanspaulky a proslulých Dejvic. Najdou se však lidé, kterým zdejší ospalá atmosféra vyhovuje mnohem více a za nic na světě by neměnili, ačkoliv jim mohou okolnosti na první pohled bránit. Právě takový byl i případ čtyřčlenné rodiny. Jejich byt o rozloze 55 m2 jim přišel stísněný. Namísto stěhování se to však rozhodli vyřešit jinak – celkovou změnou dispozic.
Český umělec a designér Rony Plesl zkoumá možnosti skla a skleněné plastiky již čtyři desetiletí. Rovněž ho odjakživa hluboce fascinovala a inspirovala geometrie, italská renesance a opulentnost baroka. Nyní se tyto jeho zájmy střetly při přípravách site-specific instalace vytvořené pro 59. Mezinárodní bienále výtvarného umění v Benátkách.
Obecní trafostanice na Smíchově byla postavena v rámci elektrizačního programu v roce 1925. Tak jako mnoho technických staveb z oné doby, nejednalo se o pouhou lacinou kostku, ale o nepřehlédnutelnou dominantu ve střídmě rondo kubistickém slohu s prvky art deka v severním cípu trojúhelníkového veřejného prostranství.
Na první pohled křičí řadové domy v této ulici na Praze 6: „Jsme čisté devadesátky!“ Jsou reliktem doby, kdy do Česka dorazil kapitalismus a namísto šumperáku z pokoutně sehnaných cihel se začaly stavět domy s nádechem do té doby nepoznaného Západu, což se projevovalo třeba pseudomansardovými střechami. Samotné dispoziční řešení však bylo velmi tristní a nedostačující, pokud jde o moderní bydlení.
Než se pustil tým ze studia FRIS architekti do práce na novostavbě rodinného domu na Brněnsku, vedla k tomu cesta nejen skrze různá přání investora, ale i snaha vyhovět přísným požadavkům CHKO Moravský kras, v němž se dům nachází. Rozhodli se, že celý požadovaný objem rozdělí do několika drobnějších pavilonků, společně provozně propojených.
Pece na vypalování lahví ve Stoke-on-Trent, pece na vypalování včelích úlů na západě Spojených států a tradiční africké stavby, jako jsou musgumské hliněné chýše v Kamerunu nebo hrobky Kasubi v ugandské Kampale. Tím vším se inspiroval chicagský urbanista a umělec Theaster Gates při tvorbě Black Chapel, Černé kaple, která je letošním Serpentine Pavilion.
Představa nemocničního jídla vyvolá jen v málokterém člověku libé pocity. Jakkoliv se v mnoha českých špitálech situace pomalu zlepšuje, mezi lidmi stále kolují spíše hororové příklady. Příliš tomu pak nenapomáhá ani nepříliš vábný vzhled zdejších stravovacích prostor.
