České úřady přitvrdily vůči Airbnb

Internetová služba Airbnb původně určená ke sdílení ubytování rychle přerostla v běžné podnikání a celosvětový trend se nevyhnul ani Praze. Zatímco na celkovém bytovém fondu hlavního města se jednotky nabízené přes Airbnb podílejí z 1,7 %, na poli krátkodobých pronájmů platforma konkuruje hotelům, penzionům a dalším poskytovatelům ubytovacích kapacit ještě více.

Podle studie Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) z roku 2018¹ činil počet jednotek nabízených k pronájmu v Praze prostřednictvím Airbnb téměř 11 a půl tisíce. To je více než vykázala lidnatější Vídeň, Varšava nebo Budapešť. V přepočtu na tisíc obyvatel zůstala za Prahou i města jako Berlín nebo Mnichov.

V historickém centru Prahy (Staré Město) je prostřednictvím Airbnb a dalších podobných platforem nabízen ke krátkodobému pronájmu každý pátý byt. To má vliv na ceny bytů a tím pádem i na ceny dlouhodobých pronájmů, jejichž nárůst přispívá k vytěsňování rezidentů turisty.

Spolu s některými přímými ekonomickými dopady, mezi které patří například neodvádění místních poplatků samosprávám či nedanění příjmů z krátkodobého pronájmu, jde rovněž o jeden z důvodů, proč se Airbnb a majitelé na této platformě nabízených bytů dostávají po celém světě do hledáčku úřadů. Hrubé odhady uvádějí, že jen Praha přichází na neodvedených poplatcích od několika tisíc hostitelů o 120 milionů korun ročně.²

Vládní analýza pak ukázala, že na neodvedených daních (daně z příjmu a DPH) z nepřiznaných pronájmů přes Airbnb přichází stát o 461 milionů korun ročně.³ Jak hlavní město, tak stát proto podnikly v uplynulých dvanácti měsících řadu kroků, jak Airbnb a podobné platformy lépe kontrolovat a nastavit pro ně jasná pravidla.

Například finanční správa už v létě 2018 oznámila, že získala údaje o lidech, kteří své nemovitosti prostřednictvím Airbnb nabízejí k pronájmu. Na jejich základě pak zahájila rozsáhlé kontroly s cílem odhalit daňové úniky. Jak přesně se berní úřady k údajům dostaly, není jasné. Finanční správa pouze uvedla, že data získala vlastní analytickou činností.

Společnost Airbnb nicméně vyloučila, že by se s finanční správou dohodla a údaje jí sama předala, jako to učinila například alternativní taxislužba Uber. Podle Hospodářských novin tak přichází v úvahu například spolupráce české finanční správy s jejími kolegy v Irsku, kde má Airbnb své evropské ústředí. Případně si stát mohl vyžádat informace o finančních transakcích v bankách, ze kterých Airbnb pronajímatelům odesílá peníze. Další možnou variantou je propojení veřejně dostupných údajů o pronajímaných bytech s informacemi z katastru nemovitostí.⁴

V srpnu 2019 finanční správa oznámila, že při kontrole poskytovatelů krátkodobého ubytování prostřednictvím Airbnb prověřila celkem 6921 fyzických a právnických osob a dodatečně vybrala daně v 5 269 případech. Stát tak díky kontrole získal na DPH a dani z příjmu fyzických osob, přes 35 milionů korun. K jakému přesně období se tato částka vztahuje ale není jasné.

„Kontroly probíhaly u různých daní a za různá období. Každá daň má svá specifika, tudíž jsou výsledky těchto kontrol sledovány odděleně,” uvedl na dotaz serveru Novinky.cz Lukáš Heřtus z tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství.

Na poli ubytovacích poplatků se nejdříve zdálo, že je Airbnb bude dobrovolně vybírat od majitelů pronajímaných bytů a bude je odvádět hlavnímu městu, jak na podzim 2018 sama uvedla.⁵ Podmínkou Prahy ovšem bylo, aby Airbnb spolu s poplatky poskytla i osobní údaje hostů, za které byly peníze uhrazeny.

V opačném případě by městské části nemohly poplatky přijmout.⁶ Airbnb ovšem na tuto podmínku nepřistoupila a podle zástupců Prahy odmítla poskytovat městu i osobní údaje těch pronajímatelů, kteří by s jejich poskytnutím souhlasili.

Krach jednání mezi Prahou a Airbnb ovšem může definitivně překonat novela zákona o místních poplatcích, kterou v červnu schválili poslanci. Novela zavádí poplatek z pobytu, který nahradí stávající poplatky za lázeňský a rekreační pobyt, jež si mohla dosud účtovat jen lázeňská města nebo významné turistické cíle, a sloučí jej s poplatkem z ubytovací kapacity.

„Novela nastoluje rovná pravidla pro všechny poskytovatele ubytovacích služeb. V současné době jsou ubytovatelé, poskytující ubytování prostřednictvím Airbnb zvýhodněni tím, že nemusejí na rozdíl od hotelů a penzionů do koncové ceny pobytu promítnout místní poplatky za ubytování,“ uvedla ministryně financí Alena Schillerová.⁷

Nový poplatek se podle ní bude vztahovat na poskytnutí ubytování bez ohledu na to, zda je místo ubytování kolaudováno jako ubytovací zařízení.⁸ Obce a města tak budou moci poplatek vybírat nejen za pobyt v hotelech, penzionech či jiných ubytovacích zařízeních, ale také za ubytování v soukromí, tedy například prostřednictvím Airbnb.

Maximální sazba poplatku má od 1. ledna 2020 činit 21 korun za den. Od roku 2021 pak má vzrůst na 50 korun za den. Otázkou ale zůstává, zda se zákonodárcům podaří úpravy zákona do plánovaného nabytí její účinnosti schválit. Senát totiž na konci července novelu odmítl a vrátil ji Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Ty obsahují mimo jiné rozšíření poplatku tak, aby zahrnoval i pobyty delší než 60 dnů.

Senátoři ve schválené novele také zrušili osvobození lázeňských hostů, kterým je péče plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Ministryně financí ovšem úpravy navržené Senátem odmítla jako krátkozraké a nepřijatelné a dodala, že ministerstvo financí bude trvat na původním znění. Celý legislativní proces se tím pádem zdrží.