BEST: Kvalita zaměstnanců závisí na kvalitě jejich nadřízených

BEST, a. s., je největším českým výrobcem betonových stavebních prvků pro venkovní a zahradní architekturu. Byl založen ihned po pádu komunistického režimu v roce 1990 na zelené louce, dnes je nejtradičnějším českým výrobcem ve svém sektoru a obsazuje dominantní část tuzemského trhu. O její minulosti, současnosti i budoucnosti jsme si povídali s jejím zakladatelem, stoprocentním vlastníkem a předsedou představenstva Ing. Tomášem Březinou.

Jen těžko lze obejít otázku na organizační, respektive vlastnickou strukturu společnosti, která je v našich podmínkách pořád ještě nestandardní. Stále nepřipouštíte vstup cizího kapitálu? A proč?
Vstup zahraničního kapitálu jsme připouštěli vždy – již od našeho vzniku v roce 1990 jsme očekávali jeho velký tlak. Samozřejmě za předpokladu, že pro něj budeme atraktivní. Taková je realita, před kterou nelze utéci. A celou dobu jsme se na něj připravovali naším strašně rychlým rozvojem, abychom byli dostatečně silným protihráčem. Tento tlak se dostavil, pro mě překvapivě, až po vstupu České republiky do Evropské unie. Svědčí to mimochodem o nestatečnosti, opatrnosti, lenosti a nepružnosti nadnárodních společností. Ale případný vstup cizího kapitálu musí být přínosem pro společnost BEST, pro naši republiku i pro mě osobně. To zatím nenastalo a může se stát, že to nenastane nikdy. Nic to nemění na naší síle, na tom, že se stále chceme dynamicky rozvíjet.

Vy sám jste vlastníkem i předsedou představenstva i výkonným manažerem. Která z těchto rolí vás nejvíce naplňuje?
Každá z těchto rolí je svým způsobem nenahraditelná. A já cítím, že všechny tyto role stále ještě musím plnit. Dokonce jsem přesvědčen o obecné platnosti teze, že dobré plnění této trojrole je klíčovou konkurenční výhodou těch firem, ve kterých může být tato trojrole plněna. Nevěřím na roli užívajícího si vlastníka kdesi v dálce. Tato otázka navíc souvisí s předešlou. Nevím, v jak rychlém časovém horizontu musí dojít ke zlomu, ale jsem přesvědčen, že přežití naší civilizace je v návratu od globálních společností k menším, motivovaným, s adresnými vlastníky.

Podle vlastních slov se nesoustředíte na růst do šířky a expanzi do jiných zemí. Zavádíte pojem „globální blokař“. Můžete jej, prosím, více vysvětlit? A co tento postoj přináší zákazníkům?
Globální blokař je čerstvě vymyšlený pojem. Dvacet let poslouchám a čtu expertní i laické teze o tom, že jsme exportní zemí a jsme na exportu závislí. Některé takzvané exportní firmy se doslova adorují. Globální exportéři. A celou dobu se divím, že nikdo nehovoří o skutečném přínosu konkrétních exportních firem. Tedy jakou mají skutečnou domovskou adresu, jaký mají skutečný daňový přínos pro naši republiku, jakou dávají skutečnou přidanou hodnotu.

A porovnávám s tím naši společnost, která operuje na tuzemském trhu. Jejím daňovým rájem je zatím stále ještě finanční úřad Kralovice – za naší existence jsme na daních ve prospěch republiky odvedli více než tři miliardy korun a v čele našeho sektoru jsme přirozenými tržními, nikoliv administrativními bariérami dokázali nevpustit žádnou globální zahraniční konkurenci na náš trh. Zdůrazňuji: díky naší špičkové kvalitě na světové úrovni. Česká republika je v tomto směru ze všech postkomunistických zemí jedinou výjimkou. Tato skutečnost má nejen vlastenecký rozměr, ale především rozměr ekonomický. Globální blokař.

Co se týká rozvoje a expanze, v našem případě musíme budovat výrobní kapacity v konkrétních zemích. Nemůžeme exportovat, až na malé výjimky, naše výrobky. Jsou dopravně velmi těžké a nákladné. Několik let máme připravený výrobní areál pro výstavbu v Rumunsku, další investice připravujeme. Čekáme na správnou dobu, připravujeme se.

Za více než dvě dekády existence a růstu jste jistě zažili lepší i horší období. Můžete říci, které bylo nejtěžší a jaké jste si z něj vzali ponaučení?
Tyto více než dvě dekády naší existence a růstu omezeně posuzuji vnějšími podmínkami, které nás nepochybně velmi ovlivňovaly a byly velmi proměnlivé. Ale posuzuji je zejména naší vnitřní kvalitou a připraveností čelit a akceptovat vnější prostředí.

Naprosto základním momentem je vždy stav, jak a zda klíčoví zaměstnanci zvládají pozici a růst firmy, z toho vyplývající procesy a změny ve firmě. To je samozřejmě pro všechny velmi obtížné. Na druhou stranu zvládání tohoto permanentního vývoje je velká konkurenční výhoda oproti firmám strnulým, nepružným nebo spícím.

Můžete popsat, v čem vidíte největší plus podnikání u nás a v čem jeho největší brzdu?
Největší plus podnikání u nás, v tom pravém a nejlepším slova smyslu, již bohužel vymizelo, respektive nechci věřit, že současný stav je v tomto směru správný a stabilizovaný. Jednoznačně to bylo porevoluční nadšení a euforie ze změn, které se odehrály a přinesly individuální svobody a možnosti do té doby neuskutečnitelné. Tehdy nebyla závist a nenávist, ale všeobecná osobní a institucionální podpora podnikání. Podpora konkrétní, skutečná, velmi často nepsaná. Povolení výstavby naší první fabriky v roce 1991 trvalo čtyři týdny. Povolování současné fabriky stejného, respektive modernějšího a ekologičtějšího typu trvá nejméně dva roky, pokud vůbec je povolena… Ale vyčerpávající odpověď na tuto otázku je minimálně na samostatnou esej. Velmi smutnou esej.

Naproti tomu a přes veškeré obtíže trvale zůstává pro lidi, kteří mají schopnosti a vůli tak žít, obrovskou předností pocit nezávislosti, naplnění života a individuální svobody.

Mnozí domácí výrobci lamentují nad kvalitou místních zaměstnanců. Vy máte více než 20leté zkušenosti s tím, co dokážou „zlaté české ručičky“. Jaký je český zaměstnanec? A jaký je zaměstnanec BESTu?
Kvalita zaměstnanců, to znamená i jejich výběr, naprosto zásadně závisí na kvalitě jejich nadřízených, manažerů, ředitelů. Platí to vždy a všude. Neznám funkční příběh, kdy skvělý podřízený nadšeně a radostně pracuje za špatného nadřízeného… Lamentující na místní zaměstnance se nejprve musí podívat do zrcadla. A až teprve potom hodnotit a srovnávat objektivní antropologické a kulturní rozdíly zaměstnanců v různých regionech nebo zemích. Ty jdou měnit skutečně nesmírně obtížně.

Výroba prvků z betonu nepatří mezi ekologicky nejvstřícnější. Jaké opatření děláte, aby vaše výroba nezatěžovala životní prostředí?
Toto je bohužel rozšířený mýtus. My máme bezodpadovou výrobu v uzavřených a odhlučněných továrních halách. Nevypouštíme vůbec žádné exhalace, nemáme žádné komíny. Ve všech našich areálech vytápíme tepelným čerpadlem, a to dokonce od roku 1991, měli jsme vůbec první tepelné čerpadlo v republice. Odpadní vody čistíme ve vlastních biologických čističkách a v kvalitě 98 procent pitné vody je necháváme vsakovat zpátky do půdy. I déšť je více znečištěný… Sypké vstupní materiály skladujeme v silech, máme fakticky bezprašné prostředí. Používáme k výrobě pouze přírodní materiály. Nepoužíváme chemikálie. Spotřebováváme pouze elektrickou energii, nikoliv však v dramatických množstvích, protože ji potřebujeme pouze na točivou, nikoliv například na tepelnou energii. Ano, naše výrobky se k zákazníkovi vozí auty. Stejně jako jogurty, dětské pleny nebo léky.

Naše výroba je nesmírně ekologická, naprosto nezatěžující životní prostředí. Pakliže samozřejmě neprosazujeme absolutní pravdu, že jakákoliv činnost člověka mění původní stav přírody, a tedy ji ničí… Tohle mně však do očí musí říkat pouze nahý člověk, který je opásán lopuchy, v ruce drží dřevěné kopí a na něm má napíchnutého přemnoženého kance. Srdečně vás zvu na kontrolu vyřčeného.

Ovládáte velkou část domácího trhu. Kde vidíte další možnosti růstu? A chcete vůbec růst?
Musíme růst, chceme růst. Nevěřím teorii skvělé malé rodinné firmy, která dodává a bude dodávat v selektovaném množství svoje výrobky. A tak to bude navždy stačit. To je potlačování lidské přirozenosti, protože motivovaní lidé ve firmě prostě musí vidět nové příležitosti a nové možnosti, jinak odejdou nebo se stanou opotřebovaným a nemotivovaným stádem. Máme několik velkých růstových projektů.

Náš časopis je určený zejména lidem v reali­začních, stavebních firmách. Jaké máte s nimi zkušenosti a je něco, co byste jim chtěl prostřednictvím našeho časopisu vzkázat? (Třeba ohledně kvality jejich práce… )
Že jsme rádi, že s nimi můžeme spolupracovat. Že je chápeme a rozumíme jejich problémům. Že žijeme v ekonomicky a sociálně velmi těžké době, kterou stavebnictví, jako lakmusový papírek ekonomické (ne)stability a (ne)nadějí, bohužel vždy nejvíce reflektuje. Že si málokterý zákazník uvědomuje, že každá stavba je neopakovatelný originál, zatímco každý i nejluxusnější a nejkvalitnější automobil nebo počítač je pouze x-krát opakovanou a stabilizovanou fakticky laboratorní, sériovou výrobou. Že, stejně jako ve všech jiných oborech, jsou více kvalitní i méně kvalitní výsledky jejich práce. A že my se snažíme pomáhat jim naší špičkovou kvalitou. A že bude určitě lépe…

Ing. Tomáš Březina, předseda představenstva BEST, a.s.

Děkujeme za rozhovor.
Matej Šišolák

Článek byl uveřejněn v časopise Realizace staveb.