Petr Paksi: Vyplňujeme díry na trhu

Optimismu a nadšení Petra Paksiho ze společnosti JAP se při prvním setkání nedalo odolat. Rozhodli jsme se vypravit na Moravu do Přerova a zjistit, v čem tkví úspěch firmy, kterou vede. Nebudete tomu věřit, ale je to prý lenost.

Majitelem společnosti, která má dnes široké portfolio výrobků do interiéru, je Adam Shampan. Firmu založil před více než 20 lety v podstatě zcela náhodou, když přes Moravu jen projížděl. Zalíbilo se mu tady a rozjel výrobu stahovacích schodů a schodišť, později se přidala dveřní pouzdra. Dlouho se společnost věnovala jen tomuto segmentu, sériová výroba produkovala tři typy výrobků, dokud do týmu před 11 lety nepřišel Petr Paksi. „Když jsem sem nastoupil, firma měla roční obrat přes dvacet milionů českých korun. Dnes jsme přibližně na 240 milionech českých korun ročně,“ říká současný výkonný ředitel. Jak se mu to podařilo?

Doma je doma
„Nejprve jsme začali budováním široké prodejní sítě,“ vzpomíná. Dříve byla firma zaměřená zejména na export, soustředila se na obchodní partnery v jižních státech. „Rozhodli jsme se více orientovat na český a slovenský trh. Dnes máme v Česku přibližně 3 500 prodejních míst a na Slovensku, které stále pokládáme za víceméně domácí trh, je jich kolem 900. Kromě toho zaměstnáváme i 14 vlastních obchodních zástupců. Každý z nich má na starosti území přibližně s milionem obyvatel. Zaměřili jsme se na produkty, které jsme byli schopni vyrobit našimi technologiemi, a vyhledávali jsme zejména takové, které na trhu nejsou. Základní filosofie naší firmy dnes je, že vyrábí věci, které v těchto dvou zemích nikdo jiný nevyrábí. Jistě, nabídka ze zahraničí existuje, ale mnohé výrobky do interiéru jsou velmi drahé nebo jsou jejich dodací lhůty neakceptovatelné pro náš trh. Pokud trvá dovoz déle než 10 týdnů, je to pro našince dlouho,“ tvrdí Petr Paksi a dodává: „Mnohé naše produkty jsme schopni dodat do 24 hodin od zadání objednávky, náročnější zakázky vyřizujeme do sedmi dnů a objednávky na míru, jako ­například schodiště, jsou hotové do čtyř ­týdnů. Tato delší lhůta souvisí zejména s technologickými procesy, které nelze urychlit, jako je například schnutí laku a podobně.“

V každém domě něco
Výroba je rozdělena do sedmi divizí, pracuje v nich kolem 150 zaměstnanců. Na první pohled jde o rozdílná odvětví. Co mají společného schody s dveřmi, zábradlí se stahovacími schody či skleněné stěny se stříškami nad vstupní dveře? Základ úspěchu je v tom, že všechny divize využívají společné výrobní nástroje a společnou obchodní síť. „Chtěli jsme vyrábět zajímavější produkty pro komfortnější bydlení,“ říká Petr Paksi. „Například se nám podařilo oslovit společnosti, které staví dřevostavby. Čtyřicítka největších firem v této oblasti postaví kolem 250 dřevostaveb měsíčně. A my do těchto domů dodáváme nebo jsme schopni dodat schody do podkroví, na které máme atest pro použití i do pasivních domů. Zajímají se o ně i skandinávské země, kde každý dům před kolaudací musí projít zkouškou těsnosti, takzvaným blower door testem. Naše schody splňují všechny jejich požadavky. Patříme ke třem největším výrobcům stahovacích schodů do podkroví v Evropě, vyvážíme je do 14 států. Ale vraťme se ke dřevostavbám. Dodáváme do nich montovaná schodiště, skleněné stěny, různé typy dveří, zábradlí, grafosklo jako výplň dveří či za kuchyňskou linku nebo do koupelny, zábradlí k francouzským oknům i stříšky nad vstupní dveře. I pokud si klienti nevyberou vše, s naší nabídkou máme velkou šanci, že je osloví alespoň jeden výrobek. Toto je podle nás recept, jak přežít krizi,“ vysvětluje Petr Paksi. Úspěch tkví v tom, že se zaměření na celou dodávku interiéru dělá jen jednou, montážní parta je také jen jedna, tedy si nepřekáží, a projektová dokumentace od každé zakázky je u nás archivována. Spojovací materiál, všechny šrouby, kryty a podobně jsou stejné, takže interiér může být sladěn do detailů.“

Petr Paksi: „Snažíme se vymyslet, jak použít jeden a tentýž výrobek vícekrát.“

Kam vede lenost
Jak jsme zmínili, za úspěchem firmy stojí tak trochu lenost. Představa, že výkonný ředitel usiluje veškerou práci delegovat níže, aby měl klid, je samozřejmě mylná. „Smějeme se, že je za tím lenost. Abychom si ušetřili přemýšlení nad novými součástkami, snažíme se vymyslet, jak použít jeden a tentýž výrobek vícekrát,“ objasňuje záhadu Petr Paksi. „Jednoduše si často klademe otázku: Pokud máme vymyšlený takový systém, kde všude ho umíme namontovat? Příkladem je zábradlí k francouz­ským oknům. Nabízíme čtyři typy tvarově jednoduchých, ale architektonicky zajímavých zábradlí. Všechny typy mají stejný montážní systém, stačí, když stavební firma připraví čtyři otvory. I těsně před montáží se zákazník může rozhodnout, jaký typ chce, stačí nám jen zadat šířku. A stejné komponenty umíme použít na stříšky nad vstupní dveře či interiérová schodiště.“
 
Košile ve skle
Firma neustále komunikuje s architekty a projektanty. Zjišťuje, co jejich klienti potřebují. Organizují takzvané roadshow, kde předvádějí své nejnovější výrobky. Novinkou, která se již nějaký čas těší pozornosti interiérových designérů, je grafosklo. Nápad přinesl majitel Adam Shampan ze zámoří. Vlastní technologii vyvíjely za zavřenými dveřmi celé tři roky. „Původní záměr byl, abychom ho vkládali do běžných dřevěných dveří. Rychle jsme zjistili, že je lepší prodávat Grafosklo jako samostatné dveře či jako obklad. Máme za sebou spoustu rozbitých skleněných tabulí, než jsme našli přesný recept na to, jak dostat grafický motiv do skla. Přirovnal bych to k pečení bábovky. Věděli jsme, jaké ingredience budeme potřebovat, jen postup byl nejasný. Nakonec se nám podařilo upéct dvě stejné bábovky, tedy soubory grafoskla, a úspěch byl na světě. Technologii si chráníme jako recept na becherovku. Mezi dvě tabule skla jsme schopni zapéct téměř cokoliv, samozřejmě, tloušťka materiálu nesmí překročit dané limity. Ale běžně se jedná o fólie s vytlačeným motivem, fotografie, zapékáme i trávu, listí, peří z pštrosa, látky, krajky, dokonce i s 3D efektem, prostě cokoliv, co si zákazník či jeho interiérový designér vymyslí. Na jedné takové roadshow jsme ukázali, že dokážeme do skla zapéct i košili či dámský rolák, který nám půjčila jedna redaktorka,“ vzpomíná Petr Paksi na zábavnou historku. „Jasně, že to bylo dohodnuto, ale to je vedlejší. Důležitý je výrobek a efekt, který nabízíme. I obyčejná kuchyňská linka s grafosklem hned ožije.“

Skladové zásoby
Firma koupila práva na stahování obrázků s nejvyšší kvalitou ze známé fotobanky, takže motivy se dají počítat na řádově miliony možností. „Stává se nám, že architekt něco vymyslí a ten jeho motiv pak opakují i další klienti. Dokonce chtějí stejné barvy stěn či totožné kusy nábytku, aby byl výsledek dokonalý. Z opakování bambusových nebo pampeliškových motivů se našim zaměstnancům někdy točí hlava,“ říká Petr Paksi a ukazuje nám sklad plný nachystaných dveřních tabulí skla: „V tomto skladě máme zboží za přibližně půl milionu korun. Není to velká částka, ale poskytuje nám široké možnosti. Abychom běžné objednávky dokázali vyřídit co nejrychleji, máme nachystané poloviční profily skleněných dveří na českou a slovenskou normu, všechny běžné šířky s předem vyvrtanými otvory na kliky a panty. Jakmile přijde objednávka a ze skladu bereme polotovar, do výroby se zadá požadavek, aby se stav ve skladu doplnil.“ Podobný systém zavedla firma i pro výrobu dveřních zárubní a jiných výrobků. Specializuje se na sklo a hliník. „Snažíme se vždy vymyslet ucelenou řadu výrobků, které vyřeší v interiéru každý problém,“ zdůrazňuje Petr Paksi. „Vymysleli jsme posuvný systém na skleněné dveře, ale pak přišli architekti a stěžovali si, že hned vedle mají klasické dřevěné dveře a co s tím. Tak jsme vymysleli stejný posuvný systém i pro dřevěné dveře. Postupně se z požadavků zákazníků vykrystalizoval celý výrobní program. Klienti chtěli držadla a úchyty, začali jsme vyrábět držadla a úchyty, chtěli posuvné systémy, vyvinuli jsme si vlastní a začali jsme vyrábět i posuvné dveře. Nechtěli jsme zákazníkovi říci, ať si kliku a kování koupí někde jinde.“

Cena za 20 sekund
Podobně vznikla ucelená série skleněných stěn. „Náš konfigurátor dokáže vygenerovat cenovou nabídku na skleněnou stěnu za 20 sekund, zákazník obdrží výslednou částku a my vidíme, jaké součástky budeme na objednávku potřebovat. Namodelovali jsme si všechny možnosti, s nimiž může architekt či přímo klient při vyplnění otvoru ve zdi pracovat. Chce jen skleněné dveře? Stačí zadat rozměry, vybrat si typ skla a kování a hotovo. Nebo se do otvoru vejde i nadsvětlík a boční skla? Dveře posuvné, dvoukřídlé, jiné? Postup je stejný,“ popisuje s nadšením Petr Paksi . „Vždy si uděláme výzkum, co zákazníci potřebují, následuje vývoj produktu. Když je třeba, vyřešíme potřebné patenty. V dnešní době je velmi snadné okopírovat něco, co již existuje, vždy se však snažíme přijít s vlastní přidanou hodnotou a naše patenty ukazují, že výrobky jsou české a zvyšují nám prestiž.“ Výkonný ředitel přiznává, že italská konkurence je lídrem v designu. „Byli jsme i na loňském veletrhu Made Eventi v Miláně. Italové si příliš těžkou hlavu z technologických detailů nedělají, v tom jsou zase nejlepší Němci. Naše cesta je v detailech německá a v designu se snažíme dotáhnout na Italy.“ Nejnovějším patentem jsou bezobložkové zárubně. „Dali jsme si je také patentovat, abychom se vymezili vůči konkurenci. Různé firmy v Itálii, Španělsku či Německu se soustřeďují na nějaký konkrétní typ, my jsme vyvinuli kompletní řešení. Je součástí našeho dveřního systému, kde si v jedné sérii může klient vybrat otočné či posuvné dveře.“

Vytěžené stroje i lidé
Tím, že pracovní tým je poměrně malý, je jednodušší měnit výrobu a inovovat sortiment. „Maximálně se snažíme využít stroje, které umí ještě něco navíc než to, co na nich děláme my. Před rokem jsme zainvestovali a koupili jsme novou výrobní linku. Předtím jsme celé dva roky šli naplno sedm dní v týdnu 24 hodin denně. Dnes nová linka udělá desetinásobek práce, takže běží dvě hodiny denně a pracuje při ní osm lidí namísto třiceti. Zbylí zaměstnanci vyrábějí nové výrobky. Vlastně vymýšlíme tolik nových výrobků, abych pracovníky nemusel propustit,“ vysvětluje Petr Paksi a dodává: „Naše strategie je odlišná od ostatních firem. Nechceme být naprostí specialisté na jeden produkt, ale snažíme se u všech našich výrobků vychytat 80 % trhu na 20 % sortimentu. Vychází nám to a můžeme si takto rozložit riziko během krize, kdy je zakázek pomálu.“ Nakonec si Petr Paksi neodpustí poznámku: „V krizi česká značka ve světě neznamená nic. Když se sundají etikety, je snadné zjistit, co umí konkurovat světu kvalitou a cenou. Tam se ukáže, jak je firma dobrá, ne v tom, jaké má obchodní oddělení. Na exportu může mít i mistra světa, ale neprodá nic, pokud produkty nebudou kvalitní a levné zároveň.“

Mária Nováková
FOTO: Dano Veselský