Po stopách dobré práce (profil společnosti ENGRAM spol. s r. o.)
Galerie(7)

Po stopách dobré práce (profil společnosti ENGRAM spol. s r. o.)

Se stavební firmou Engram jsme se seznámili poté, co jsme navštívili dva rodinné domy postavené podle zajímavého architektonického návrhu. Kromě jiného jsme se ptali i na průběh stavby. Běžnou odpovědí bývají lamentace majitelů domu popisujících všechny fáze utrpení, jež museli během stavby absolvovat. V těchto dvou případech tomu tak nebylo, spíše naopak… Proto jsme se rozhodli představit stavební firmu, kterou si vzájemně doporučují architekti nebo jejich klienti. Na naše otázky odpovídal jeden ze čtyř společníků firmy Martin Hájíček.

Dvě vily, které jsme zmínili, patří mezi náročnější kousky. Jedna z nich má v hlavní obytné místnosti pohledové betony a také dřevěné schodiště se schodnicemi zavěšenými na lanech, na druhé je zase fasáda z horského modřínu, slunolamy z póroroštu, v interiérech je místo malby cementová stěrka… Nejspíš se tedy jedná o stavby prestižního typu.

Je to tak, v současné době si už můžeme dovolit některé menší zakázky odmítnout, a co se týče rodinných domů, nechceme se specializovat na typové domy, které pro nás nejsou stavebně zajímavé. Vybíráme si stavby s individuálními projekty. Pokud nás doporučí architekt nebo bývalý klient jako firmu, s níž má dobré zkušenosti, odmítá se dost těžko. Doporučení podobného typu pro nás bývá potěšitelné i zavazující – jdeme pak už po jisté referenční linii jako kvalitní a ověřená značka.

U jednoho z těchto domů, který jsme dokončili letos v létě, jsme se snad poprvé setkali s tím, že na výkresové dokumentaci se nic podstatného neměnilo. Pravidlem bývá opak. Klienti si často během stavby ještě rozmýšlejí řadu věcí, které považují za drobnosti – umístění elektrických zásuvek, povrchy stěn, podlah, obklady nebo prostorové řešení koupelen. Tito zákazníci byli naprosto ojedinělí – na svém prvním rozhodnutí už nic neměnili. Mimořádně dobrá byla i příprava stavby v projektu.

Znamená to tedy, že vám autoři projektu předají výkresovou dokumentaci, kterou si nejdříve prostudujete, odhadnete náklady a čas na realizaci a poté se v ní během stavby snažíte co nejlépe orientovat?

Ano, zákazník za námi většinou přijde s hotovým projektem a my pak na jeho základě zhotovíme nabídku. A samozřejmě bychom to podle těchto výkresů také měli umět postavit… Na stavbě pak jsme nejraději v kontaktu přímo s autory návrhu a projektové dokumentace, kteří sem jezdí na kontrolní dny. Architekti nebo projektanti svoji dokumentaci většinou dotáhnou včetně takzvaných profesí, jako jsou například rozvody vzduchotechniky, vody a plynu, takže na stavbě komunikujeme přímo s nimi. Architekt tedy ručí za zvolené materiály a do značné míry i za technologické postupy a my bychom se měli držet jeho instrukcí a pracovat přesně podle jeho názoru a návrhu.

Vnímá stavitel domu tuto vaši pozici? Vy se s ním dostanete do kontaktu až na stavbě, tedy poté, co předcházela dlouhá jednání kolem samotného projektu.

Ne. Většinou je to tak, že jako stavební firma jsme první na řadě, a když se vyskytne nějaký problém, zákazníci jdou za námi… Například u zatékání někdy autor může podcenit izolace a my to pak velmi těžko vysvětlujeme. Jedná se o situace, které už důvěrně známe. Lidé prostě reagují okam­žitě a jejich první dojem je vždy ten, že když teče do domu, musí to být přece chyba stavební firmy. Vůbec je v první chvíli nenapadne, že problém může být již v zadání.

Nebylo by pro vás tedy příjemnější, kdybyste fungovali jako firma s vlastním ateliérem a dodávali zákazníkům projekt i stavbu?

Ne, to si nemyslím. Rozhodně je lepší, když si klient najde svého autora, s ním se domluví na podobě domu či rekonstrukce a my pak nastupujeme v další fázi.

Prostě něco jiného je mít dům na papíře a něco jiného je realita, kdy se zákazník snaží orientovat v tom, co všechno se na stavbě děje, a ne vždycky se mu to daří. Ale ještě je tu také funkce stavebního dozoru, který je nezávislý na autorovi i na prováděcí firmě. Ten by měl umět včas odhalit případné problémy a nedostatky.
Stavební dozor by si měl najít investor samostatně, jak už jsem řekl, tato funkce je nezávislá. Myslím, že když jsou na stavbě přítomny kromě samotného stavebníka všechny tři tyto subjekty, je situace nejlepší, ale určitě nezávidím tomu, kdo stavební dozor vykonává. Nejenže musí dobře rozumět profesi, orientovat se ve výkresech a včas rozpoznat, zda byla stavba provedena správně, ale musí umět řešit i komunikační problémy a střety mezi dalšími účastníky. To je hodně nevděčná práce.

Měli bychom ale také představit vaši firmu – kdy a jak vznikla, na jakých zakázkách jste začínali?

Firmu jsme založili v roce 1993 jako čtyři společníci a dodnes se na tom nic nezměnilo. Jak se říká, začínali jsme s elánem a míchačkou. Nebylo to tak, že bychom si „přetáhli“ nějakou pěknou zakázku z dřívějšího působiště, kde jsme byli zaměstnaní. Začátky byly skromné – rekonstrukce bytů, kanceláří a podobně. První naší větší stavbou byla rekonstrukce známé restaurace U Dvou slunců na Malé Straně. O něco později jsme se seznámili s architekty, kteří pracují pro italské klienty v Praze, a dostali jsme se tak k zajímavým stavbám. Rekonstruovali jsme celou řadu velkých činžovních domů z 19. století, to pro nás byla velká škola. Seznámili jsme se s řemeslem a mnohdy již zapomenutými technologie­mi, které byly v té době běžné. Málokde jinde se můžete setkat s klenutými stropy, štukami, krásně řešenými schodišti, ale také křivými zdmi…

Zatím se nám nikdy nestalo, že bychom poslali zaměstnance domů. Naopak vývoj je teď velmi progresivní, stále jdeme nahoru a zvyšujeme objemy prací. V posledních dvou letech už jsme museli práci i odmítat, vědomi si svých závazků k rozestavěným akcím.

Jste ve stálém kontaktu se zahraničními klienty. Jsou náročnější než český zákazník?

Někdy se tak snaží působit, jako by nám chtěli naznačit, že se ještě máme co učit, ale když pak přijedete třeba právě do Itálie, není pravda, že bychom byli pozadu. Opravdu ne. Přesností a dokonalým zpracováním stavebních technologií jsou známí Němci a Švýcaři, ale třeba právě v Itálii je to jiné a myslím, že například ve Španělsku také.

A vaše poslední zakázky?

Nedávno jsme dokončili rekonstrukci a přestavbu dvou domů – velký hotel Bella­gio v ulici U Milosrdných na Starém Městě a hotel David v Náplavní ulici. V současné době dokončujeme dvě vily s luxusními byty na Ořechovce, rodinný dům v Kolodějích a a provádíme rekonstrukci rodinné vily na Smíchově a činžovního domu v Hálkově ulici.

Většinou působíme jako generální dodavatel stavby, zdá se nám to jednodušší a přehlednější i z hlediska vztahů, nejen financování, protože už do toho nevstupují další subjekty. Nejraději komunikujeme přímo se zákazníkem.

Jak se vyvíjí personální situace? Musíte shánět kvalifikované odborníky, anebo se sami poptávají?

Máme dostatečné množství kvalifikovaných stavbyvedoucích, kteří řídí stavby přímo na místě. Většinou se jedná o absolventy stavebních průmyslových škol, kteří umějí koordinovat řemesla, číst výkresy, znají technologii a orientují se v praxi.

Podle mého názoru na tuto práci není třeba hledat vysokoškolsky vzdělané lidi, ti najdou uplatnění jinde. Ale sehnat tyto odborníky je docela velký problém, hledají se velmi těžko. Potřebovali bychom spolehlivé a schopné pracovníky i na přípravu rozpočtů, obstarávání materiálu a podobně, ale je jich opravdu málo. Nejsou ani zkušení zedníci, instalatéři, obkladači – skoro se mi zdá, že mladí lidé k těmto profesím přistupují tak, jako by se za ně styděli. Necítí je jako zajímavé a perspektivní, rozhodně pro ně nejsou prestižní, spíš naopak. Možná je to tím, že se pracuje v prachu, rukama… Přitom už neděláme rozdíly, co se týče délky praxe. Staršího i mladého člověka zaplatíme za dobře odvedenou práci stejně.

V současné době máme téměř sedmdesát zaměstnanců. Rozhodli jsme se, že budeme zaměstnávat jenom kvalifikované řemeslníky, ale na pomocné stavební práce, jako jsou například demolice nebo úklid, máme smlouvu s firmou, která zaměstnává zahraniční dělníky. Doby, kdy u nás pracovali Ukrajinci, už jsou pryč – ti teď mají spoustu práce doma nebo v Rusku, u nás se teď začínají objevovat lidé například z Mongolska.

A situace na trhu? Jaká je vaše konkurence?

Často se zúčastňujeme výběrových řízení a to je pro nás vždycky překvapení. Někdy jsme přesvědčeni, že levněji než my už to nikdo jiný dodat nemůže, a pak se divíme… Samozřejmě že podobnou konkurenci se snažíme nenápadně sledovat, abychom zjistili, kde je tajemství jejich úspěchu – někdy jsou práce provedeny méně kvalitně nebo nastávají problémy jiného typu, jindy se jedná o menší firmy, které si nižší cenu mohou dovolit.

Jako název vaší firmy jste si vybrali zajíma­vé slovo i logo. Je za nimi něco skryto?

Když jsme ji jako čtyři společníci zakládali, vstupovali jsme do této naší nové životní etapy s představou, že chceme stavět nejen pro peníze, ale i pro pocit, že svojí prací vytváříme nové, trvalé hodnoty. Engram je slovo z řečtiny a znamená něco jako vtisk, otisk, stopa v mysli.

Hana Vinšová
Foto: archiv firmy Engram