Alternativní izolace ve stavebnictví III.: Konopná a lněná izolace

Zajímavou alternativou k již probírané ovčí vlně a slámě, kterou lze potenciálně získat z lokálních zdrojů a není třeba při tom stříhat ovce, je izolace lněná, případně konopná. V obou případech se přitom opět jedná o materiály prověřené letitou praxí, která sice možná není tesána do současných norem, ale rozhodně ji měli otestovanou naši předci, pro které byly přírodní izolanty prakticky jediným, dostupným řešením, jelikož průmyslové materiály ještě neexistovaly.

Výhodou izolací rostlinného původu rovněž je, že je často bylo možné získat jako vedlejší produkt – jako je tomu například u slámy, ev. i u lnu, pokud nenašel jiné využití. V současné době tyto typy izolantů nachází odbyt zejména v dřevostavbách a ekologických novostavbách, kde je kladen důraz na co nejvíce přírodní a chemicky neupravené materiály s dobrou recyklovatelností.

Proč právě konopnou/lněnou izolaci?

Izolace disponují poměrně zajímavými akumulačními schopnostmi (až dvojnásobné oproti běžným materiálům!), což znamená, že jsou schopné teplo přijímat, zadržovat a postupně opět vydávat. Pokud tedy například dojde k nečekanému poklesu teplot, izolace je schopná déle udržet vnitřní teplotu, interiér bude vychládat pomaleji. Obdobně v letních měsících izolace zadrží teplo, které by jinak přehřívalo interiér, čímž významně ovlivní tepelnou pohodu uvnitř objektu. Nejpatrnější je tato vlastnost, tzv. “fázový posun prostupu tepla”, v podkrovních místnostech.

Izolace jsou prodyšné a snadno odvádí a odvětrávají vlhkost. Faktor difuzního odporu konopné izolace se pohybuje kolem μ = 1,5; u lnu pak 2,2; což je parametr velmi propustného materiálu. Stavba s takovou izolací, samozřejmě pokud ostatní materiály budou difuzně otevřené, bude bez pochyb dýchat.

Konopná i lněná izolace je schopná pojmout poměrně podstatné množství vlhkosti z interiéru – a tuto vlhkost opět uvolnit, případně odvětrat, a to aniž by došlo ke změně izolačních vlastností materiálu. I přes nasáknutí je izolace tvarově stálá, což je něco, co umí jen málokterý jiný izolant. Pokud tedy bojujeme s vyšší vlhkostí, konopná izolace tento problém bezpečně vyřeší, aniž bychom se museli bát tepelných mostů.

V neposlední řadě je na izolaci zajímavé, že je ekologická, z obnovitelného zdroje a zdravotně nezávadná. Na rozdíl od některých jiných izolantů se ani nemusíme bát nechtěných nájemníků v podobě hlodavců, protože škůdcům konopí nechutná.

Konopná izolace a její vlastnosti

Konopí zřejmě není úplně tradičním materiálem, který potkáme na půdě rodinných statků s dlouhou historií, přesto nejsou ani úplnou novinkou. Zažívají spíše takový comeback, oproti minulost ovšem s určitou cenovou přirážkou. Konopná izolace je svými vlastnostmi blízká dřevovláknité izolaci, další alternativní, přírodní izolaci.

Součinitel tepelné vodivosti materiálu se tak pohybuje kolem 0,04 W/mK, což je hodnota zcela srovnatelná s běžně dostupnými izolanty na trhu, tedy těmi nepřírodními. Faktor difúzního odporu µ se pohybuje mezi hodnotou 1–2. Důležitým údajem pak je objemová hmotnost konopné izolace, která se pohybuje v rozmezí 35–100 kg/m³. Konopná izolace najde nejlepší využití v podkrovních prostorech.

Výroba konopné izolace

Konopí je ze své podstaty obnovitelným, poměrně rychle dorůstajícím materiálem. Rostlina je během 120 dnů (tedy cca 4 měsíců sezony) schopna dorůst výšky až 4,5 m. Z jednoho hektaru pole je tak možné sklidit zhruba 12 tun suché suroviny, ze které se vyrobí až 8 tun stavebního materiálu.

Výchozí surovina na výrobu stavebního materiálu pak je konopné vlákno, které se zkracuje na délku 7-8 cm. Aby tyto kousky držely pohromadě, využívá se tzv. BiCo vláken jako pojiva. Pojivo je na bázi polypropylenu a je zdravotně nezávadné. Připravená směs se vsune do termofixačních pecí, kde se pojivo s konopnými vlákny propojí. Výsledné rohože bývají nejčastěji v tloušťkách 20-180 mm.

Jak probíhá instalace?

Konopná izolace je bezpečný materiál, který nedráždí kůži a nehrozí zdravotní rizika či komplikace vyplývající z práce a manipulace s ním, vhodná je však samozřejmě (jako ve všech případech) ochrana dýchacích cest kvůli prašnosti.

Nejčastější formou, v jaké se konopná izolace prodává, jsou desky. Pokud ovšem budeme hledat, setkáme se i s vatou či vlnou. Každé z těchto zpracování je vhodné pro izolaci jiných prostor a konstrukcí, například pokud potřebujeme utěsnit okolí oken, použijeme vatu, pokud potřebujeme vložit izolaci do skladby podlahy, použijeme desku. V závislosti na zpracování se tak jedná o izolant vhodný prakticky pro všechny typy konstrukcí – od nadkrokevní izolace, přes mezikrokevní izolace, izolace vnějších a vnitřních stěn, fasádní izolace, stropní izolace, až po podlahová izolace.

Samotný postup zateplení je přitom velmi podobný jiným materiálům daného zpracování. Jeden příklad za všechny – zateplení mezi krokvemi. Izolovaný prostor zaměříme a vybereme desku o několik centimetrů (cca 3 cm) větší na každou stranu. Desku správného rozměru natlačíme mezi krokve – a pokračujeme do dalšího izolovaného prostoru. Vždy dbáme na to, aby izolace skutečně doléhala na okolní konstrukce, aby se v jejich okolí nevytvořil tepelný most. Pokud bychom špatně zaměřili a netěsnost vznikla, utěsníme ji například právě již zmíněnou vatou.

Jakmile jsou všechny prostory vyplněny, umístíme paropropustnou fólii a pokračujeme ve skladbě dle plánu, tedy například nadkrokevní izolací. Na tu je již pak možné umístit klasický obklad ve formě sádrokartonu či dřeva. Obdobně postupujeme i u jiných konstrukcí a skladeb, které chceme zateplit konopím.

Lněná izolace a její vlastnosti

Pamatujete si Krtečka a jeho kalhotky? Tak přesně tento len – len setý –, ze kterého se vyráběly textilie a na našem území je pěstován od nepaměti v horských a podhorských oblastech, je surovinou používanou k výrobě lněné izolace. Obdobně jako konopí i len roste velmi rychle, nepotřebuje hnojiva a chemické ošetření a jeho výnos je rovněž poměrně nezanedbatelný.

Obdobně jako konopí pak lněné izolanty disponují celou řadou výhod a to od skvělých tepelně a akusticky izolačních vlastností, přes významné akumulační schopnosti, regulaci vlhkosti, odolnosti vůči plísni, hnilobě a škůdcům (kterým len rovněž příliš nechutná), až po zdravotní nezávadnost a jednoduchou, bezpečnou montáž. Na rozdíl od konopí je rovněž cenově příznivější. Snad jedinou výraznou nevýhodou je, opět, hořlavost materiálu.

Výroba lněné izolace

V surovém lnu, který se poseče na poli, tvoří jednotlivá 20 až 50 mm dlouhá vlákna svazek o délce 500 až 900 mm. Takto sesbíraný len se pak mechanicky láme a po nalámání se oddělují dlouhá a krátká vlákna – z celé sklizně tvoří potřebná dlouhá vlákna maximálně 14 % celkové hmotnosti. Právě tato dlouhá vlákna jsou ta, která lze použít na výrobu tepelných izolací.

Přestože se tak může zdát, že z produkce zbude velké množství odpadu, není to pravda, ze sklizně je možné využít prakticky vše, co se z pole přivezlo, přestože ne vše ve stavebním průmyslu. Vlákna lnu se zplsťují na textilních strojích dokud nevzniknou tenké pásy rouna, které se navrstvují do požadované tloušťky. V této fázi rovněž dochází k obohacení vláken o škrobové lepidlo a boritou či amonnou sůl, což zaručí soudržnost a trvanlivost konečného materiálu. Výstupem veškerého plstnatění a spojování je pružná, tvarově stálá izolační deska.

Využití v konstrukci

Montáž takové desky probíhá obdobně jako u konopné izolace. Úskalím při montáži, resp. následných pracích, může být, že vláknitá izolace uložená za deskovým materiálem, který potřebujeme z jakéhokoli důvodu provrtat, může mít tendenci se namotat na vrták a práce nám znepříjemnit. Důsledkem takového namotání může být vytržení izolantu z izolace, což znamená vytvoření potenciálního budoucího tepelného mostu, který vyžaduje brzkou opravu.