Definice odpadu brzdí cirkulární ekonomiku

Na začátku roku 2021 začal platit nový zákon o odpadech (Zákon č. 541/2020 Sb.), který však nepřinesl významný posun v oblasti recyklace. Takto nastavená legislativa ovšem značně omezuje rozvoj cirkulární ekonomiky, a to tím, že musí zvlášť nakládat s danou surovinou jako s odpadem, byť je jasné, že se nejedná o odpad, nýbrž o výrobek nebo jeho součást, a že splňuje veškeré jiné technické normy.

Firmy v některých případech musí složitě řešit například logistiku, která je jiná, když jde o převoz odpadu oproti převozu výrobku. V Česku navíc dlouhodobě nejsou dostatečné recyklační kapacity, chybí celkově vyšší podpora těchto aktivit ze strany státu i větší osvěta.

Jaká je situace?

Nová evropská odpadová strategie nabádá naopak k co největšímu využívání surovin z odpadů pro nové výrobky. Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl recyklovat do roku 2035 celkem 65 % veškerého komunálního odpadu. Dle údajů MŽP Česká republika v roce 2020 materiálově využila 39 % komunálního odpadu. Má tedy například oproti Německu, které už jich nyní recykluje přes 65 %, co dohánět.

V čem však firmy spatřují značnou bariéru, je samotný výklad definice, co je odpad a co už výrobek, kde navíc musí splňovat řadu dalších velmi přísných nařízení, zákonů či technických norem. Pro odpad totiž platí jiná pravidla než pro výrobky například v logistice, v některých případech si navíc firmy nově musí zabezpečit i povolení od MPO k provozu zařízení k využití odpadů.

V minulosti stačilo pouze vyjádření krajského úřadu. Příkladem jsou velmi přísné požadavky REACH – například registrace látek a doložení oprávněnosti využívání výjimky z registrace zpětně získaných látek z odpadů dle nařízení.

Není přitom důvod brzdit výrobky certifikované a plně odpovídající evropským i světovým technickým normám, výrobky po mnoho let standardně obchodované na trhu, o něž je nepolevující zájem. Opětovným použitím materiálů šetříme energii i primární zdroje – už z toho je jasné, že by to měla být jedna z priorit nás všech.

Firmy si uvědomují, že se to může u řady komodit do budoucna vyplatit i ekonomicky, především při dnešním nedostatku plastů, kovů a dalších materiálů. Aby byl tento systém funkční, je třeba přemýšlet nad celým byznysem inovátorsky: řešit design produktů, financování i dodavatelský řetězec

Praxe potřebuje jednodušší řešení

Pro firmy je velmi důležité, aby byla jasně specifikována definice či její výklad, co je odpad a co už odpadem není. Na významnost bariéry upozorňují firmy napříč komoditami od recyklace chladiv pro větrání a elektroniku přes automobilový sektor, zpracovatele pneumatik až po směsné plasty, například:

• výrobci zařízení pro chlazení větrání mají použité chladivo, což je z pohledu současné legislativy odpad, který se dá ale lehce zrecyklovat a vrátit zpět do oběhu,
• v automobilovém sektoru u mrznoucích a nemrznoucích směsí, které jdou bez problémů regenerovat a používat zpátky ve vozidlech,
• výrobci pryžového granulátu jakožto výstup z recyklace opotřebovaných pneumatik uvádějí na trh pryžový granulát, jež je využit jako výrobek v nezměněné formě – vsyp do sportoviště. Ostatní použití je ve formě suroviny, kdy konečný výrobek (například pryžovou desku) vyrábí až firma jiná, a to smícháním různých surovin. Bylo by vhodné v tomto případě vydefinovat rozdíly na požadavky pro výrobky/suroviny.

Jako komplikace lze uvést problémy v logistice, kdy logistika spojená s odpadovým hospodářstvím je trochu jiná než logistika spojená s výrobkem. Nelze využívat reverzní logistiku a svoz dílů na dealerskou síť. Nejde, aby se díly svážely zpátky, protože jsou klasifikovány jako odpad. Kdyby se tento aspekt vyřešil, usnadnilo by to nasazování recyklátů zpátky do výroby.

Dále firmy zdůrazňují problémy v administrativním procesu, kdy žádají MPO o rozšíření provozního řádu, kterému dopodrobna vysvětlují, že už řadu let z odpadů vytváří výrobek a až nyní s platností nové legislativy mají problém, zda dostanou vůbec kladné stanovisko, i když splňují veškeré technické podmínky, které pro výrobky existují.

Problém může být i s vývozem výrobků, které jsou stále legislativně vedeny jako odpad. V praxi to znamená, že firma může například plast použít, recyklovat, něco vyrobit, ale konečný produkt je podle ústředních orgánů nově stále odpad. To je nová a velmi podstatná umělá komplikace pro fungování recyklace jako takové.

Jak napravit situaci?

V první řadě je třeba připravit komoditně definované vyhlášky na oblast odpad x neodpad pro vybrané komodity –  tj. připravit vyhlášku tak, aby byla stručná a jasná. Tam, kde je to možné k dosažení účelu, by hlavním kritériem pro přechod odpad x neodpad měla být evropská technická norma; ta by měla být pro další využití suroviny plně postačující; další požadavky nad evropskou normu by měly být podrobně zdůvodněny včetně analýzy dopadů.

Technické normy jsou v rámci EU základem kvality – respektují je jak výrobci druhotných surovin, tak odběratelé; vyhláška by měla příslušnou normu zezávaznit a při jejím splnění by odpad přestal být odpadem. Právě propojenost na evropské technické normy tak lze považovat za hlavní řešení.

Následně je vhodné prověřit efektivitu nové kompetence MPO k rozhodování o každém jednotlivém výrobku z odpadu v ČR (§§ 9 a 10 zákona); dříve měly tuto kompetenci krajské úřady, které zároveň povolují příslušná zařízení, kde recyklované výrobky vznikají – zde byla jasná kompetence posoudit, zda je věc odpadem, či nikoli ve vztahu k tomu, jakou technologií prošla a jaké má kvalitativní složení; bylo to svázáno s příslušným zařízením a jeho podmínkami, což dávalo jasnou logiku a bylo to dobře kontrolovatelné; MPO nemá kapacity na posuzování těchto věcí.

Důležitý je v tomto ohledu pro firmy i parametr času – žadatelé jsou často firmy, které více než 20 let standardně uvádějí recyklované výrobky na trh a ani ti nemají vůbec jistotu, že (případně kdy) obdrží kladné stanovisko.

Závěr

Popsaný problém je třeba  urychleně řešit tak, aby výrobci opět mohli svými výrobky pomáhat státu s naplňováním evropské strategie cirkulární ekonomiky. Je potřeba s rozvahou odstranit nesmyslné byrokratické omezení a zbytečnou administrativní zátěž.

Svazu průmyslu se podařilo jako první krok k cestě za oběhovým hospodářstvím do nového zákona o odpadech prosadit např. zvýšení poplatků za skládkování z 500 korun na 1850 korun za tunu odpadu. Pouze taková motivace ale nestačí. V Česku je potřeba zejména vybudovat dostatečné recyklační kapacity a rozšířit trh s recyklovanými výrobky. To může podpořit i stát. Ten přitom hodlá podpořit tuto oblast například v rámci programů OP ŽP nebo OP TAK.

V rámci cirkularity MPO vyhlásilo první výzvu také z Národního plánu obnovy na úspory vody a plánuje v dohledné době vyhlásit výzvu na cirkulární řešení v podnicích. V NPO je vyčleněna na recyklaci 1 miliarda korun, v OP TAK 2,5 miliardy korun. Ocenit lze i programy podpory aplikovaného výzkumu pod TA ČR, které přináší konkrétní výsledky výzkumu a vývoje do praxe a ve kterých je třeba pokračovat.