Difuzní lepicí a stěrkovací hmoty v praxi

S rostoucím zájmem o ekologické a rychlé stavění roste i poptávka po dřevostavbách. Skladba stěn a stropů bývá doplněna o různé druhy tepelněizolačních materiálů. Aby však nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti v konstrukci, je třeba řešit ji jako difuzně uzavřenou nebo otevřenou. V tom druhém případě je třeba volit jen materiály schopné propouštět vodní páry formou difuze.

Dřevo je od pradávna velmi používaným stavebním materiálem. Jeho dostupnost a poměrně snadná opracovatelnost jej vždy předurčovaly pro rychlou stavbu domů. Také další vlastnosti jako pružnost, pevnost a tepelněizolační schopnost jsou velmi vhodné pro použití ve stavebnictví. Prudký rozvoj dalších stavebních materiálů a technologií znamenal jistý ústup dřeva, poslední desetiletí však nastává renesance dřevěných konstrukcí a vzrůstá jejich popularita. Stále častěji se objevují různé typy objektů montovaných z dřevěných panelů připravených přímo ve výrobě či montovaných z jednotlivých komponentů rovnou na stavbě. V těchto dřevěných konstrukcích jsou četně využívány různé typy tepelněizolačních materiálů, zejména na bázi minerální vlny (MW) či dřevovláknité vlny (WW). Skladba stěn a stropů bývá často doplněna o různé druhy sádrovláknitých či dřevotřískových desek a také o různé typy lepicích a stěrkovacích hmot a omítek.

Dřevostavba před aplikací výztužné vrstvy z difuzní stěrkovací hmot

Paropropustnost

Právě používání těchto hmot s sebou přináší jistá úskalí zejména z pohledu paropropustnosti konstrukce a z pohledu možné kondenzace vlhkosti v ní. V každém objektu dochází ke vzniku vodních par vlivem dýchání, vaření, praní, koupání apod. To způsobuje, že ve vzduchu uvnitř budovy je vyšší koncentrace vodní páry než ve vzduchu venkovním. Pára obsažená ve vzduchu se samovolně pohybuje z prostředí s vyšší koncentrací (interiér) do prostředí s nižší koncentrací (exteriér) a formou difuze prochází obvodovou stěnou. Tuto vzdušnou vlhkost je nutné odvést ze stavby do venkovního prostředí, protože její hromadění v interiéru či v nosné konstrukci může způsobit tvorbu plísní a degradaci materiálu. Zvlášť nebezpečný je tento jev právě v případě dřevostaveb. Je nezbytné vyřešit skladbu konstrukce stavby tak, aby v ní nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti, což by mohlo způsobit i trvalé narušení celé stavby.V této souvislosti je důležitá schopnost materiálů u venkovního povrchu stěny propouštět vodní páry formou difuze. Tato schopnost je definována faktorem difuzního odporu µ (mí).

Stav po natažení difuzní stěrkovací hmoty

Bezrozměrná veličina vyjadřuje, kolikrát je schopnost daného materiálu propouštět vodní páru horší než stejně tlustá vrstva vzduchu. Čím je hodnota µ nižší, tím lépe materiál propouští vodní páru a naopak. U minerálních a dřevovláknitých izolací je hodnota µ nízká (MW 1, WW 5), u různých typů vápenocementových omítek, lepicích a stěrkovacích hmot a podobných materiálů je již vyšší (15–25), izolanty z EPS disponují hodnotou µ cca 30–40, sádrokartony dosahují hodnot cca 90, ale např. PVC má hodnotu µ o mnoho řádů vyšší (cca 94 000). Závěrem lze tedy konstatovat, že problematika skladby jednotlivých materiálů a jejich vzájemného vrstvení v konstrukci je velmi podstatná.

 Natahování difuzní stěrkovací hmoty

Neprodyšná konstrukce

U dřevostaveb hrozí zejména v zimních měsících a v dalších chladných obdobích možnost kondenzace vlhkosti uvnitř vnějších stěn. Tomu je nutné zabránit. Klasickým řešením je instalace neprodyšné fólie – parozábrany na vnitřní straně obvodové stěny. Tato fólie brání průchodu par do stěny. Fólie se nesmí v žádném případě proděravět a musí být nalepena a spojována za použití kvalitních lepidel a pásek, aby byla zaručena parotěsnost. Problematické tak bývají především spoje nalepené fólie. Od vnějšího prostředí je vnitřní stavební konstrukce oddělena málo prodyšnou izolací, např. EPS, což by mělo zajistit, že dřevo zůstane prakticky v suchu.

 Natahování difuzní stěrkovací hmoty

Difuzně otevřená

Jiným způsobem řešení konstrukce je její provedení jako difuzně otevřené. V tom případě dochází k většímu odvodu vodní páry ven ze stěny. Místo parozábrany se zde používá tzv. parobrzda tvořená zpravidla vrstvami OSB desek, která umožňuje malý průchod vodních par z interiéru do stěny. U difuzně otevřené dřevostavby se tak část vlhkosti dostane k vnitřní nosné konstrukci. Proto je třeba zajistit její odvod směrem ven do exteriéru. Toho je dosaženo propustností vnějších vrstev stěn a tepelné izolace. Použití málo prodyšného EPS jako izolačního materiálu by v tomto případě bylo nevhodné. Proto se pro izolaci difuzně otevřené dřevostavby používají prodyšné izolanty z dřevovláknitých nebo minerálních desek. Pro lepení a armování těchto desek je tedy nutné použít také paropropustnou hmotu a vhodné typy omítkovin. Speciální maltou vyvinutou pro lepení a stěrkování tepelněizolačních desek z dřevovláknité vlny (WW) a minerální vlny (MW) je například Cemix Lepicí a stěrkovací hmota difuzní. Hmota se vyznačuje vysokou paropropustností s hodnotou µ ≤ 10. Je určena pro ruční i strojní zpracování v exteriéru i interiéru. Hmota se složením značně liší od běžných stěrkových hmot pro zateplovací systémy. Byla totiž vyvinuta speciálně pro dřevostavby s izolací z dřevitých a minerálních vláken a s důrazem na vysokou propustnost pro vodní páru. Kromě ­použití v tomto typu konstrukcí lze hmotou lepit izolační desky také na prodyšné a savé podklady jako jsou cihly a pórobetony. Pevnost hmoty v tlaku dosahuje hodnoty min. 6 MPa a spotřeba pro lepení a stěrkování činí přibližně 9 kg/m². Stěrkovací hmota svými parametry splňuje technická kritéria evropské směrnice ETAG 004. Z hlediska paropropustnosti je nutné systém opatřit prodyšnou vrchní omítkou.

Příklad skladby konstrukce: 1. nosná dřevokonstrukce s izolací z MW, 2. izolační hmota z WW, 3. Cemix 185 se sklovláknitou tkaninou, 4. Cemix Penetrace ST, 5. Cemix Silikátová omítka

TEXT: RED
foto: CEMIX

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.