Druhy lešení a jejich použití

• pracovní plošiny,
• podpěrné konstrukce,
• konstrukce, které ochraňují pracovníky a chodce.

Podle materiálu mohou být lešení:

• ocelová,
• hliníková,
• sklolaminátová,
• dřevěná
• jiná.

Podle konstrukce a tvaru se lešení rozdělují na:

• trubková,
• systémová.

Trubková lešení

Jsou to jednoduché konstrukce, které můžeme použít i ve výškově či půdorysně komplikovaných prostorech. Zhotovené jsou z ocelových trubek s antikorozní ochranou, jejichž průměr je 48,3 mm a minimální tloušťka stěny je 3 mm. Nosnost lešení se mě­ní přidáváním, resp. ubíráním hustoty stojek nebo jiných částí konstrukce. Při skladování zabírají minimum prostoru. Montáž a demontáž trubkových lešení je však dost náročná. Používají se hlavně jako pracovní lešení v průmyslu, většinou v komplikovaných prostorových poměrech. Setkat se s nimi můžeme i na menších stavbách či u rekonstrukcí nižších budov, kde plní funkci pracovního – fasádního lešení.

Systémová lešení

V současném stavebnictví se používají častěji než trubková lešení především pro rychlou a jednoduchou montáž či demontáž. Stavebnicové prvky zavěšené do skeletu tvoří jednotlivá podlaží systémových lešení. Mají pevnou a stabilní konstrukci, která umožňuje jejich aplikaci až do výšky 100 m. Proti korozi jsou jednotlivé části lešení chráněny žárovým pozinkováním.

Systémová lešení lze zhotovit z dílců:

• tyčových,
• plošných,
• prostorových.

Lešení z tyčových dílců

Jedná se o pomocné konstrukce, které lze poskládat do různých tvarů. Proti trubkovým lešením jsou však omezeny fixními modulovými rozměry prvků. Jejich výhodou je nižší pracnost a rychlejší montáž, resp. demontáž.

Můžeme je použít jako pracovní plošiny s prostorovou konstrukcí nebo jako podpěrné skruže pod bednění v pozemním i mostním stavitelství. Zřídka se využívají při zhotovování fasádních lešení.

Konstrukci lešení z tyčových dílců tvoří:

• stojky – slouží jako svislý nosný prvek, na nějž se ukládají vodorovné příčníky nebo rámy; jednotlivé stojky se na sebe nadstavují; na vrchním konci každé stojky jsou hroty, které zabezpečují spojení dvou prvků; vyrábějí se v různých výškách od 1 do 3 m; po celé výšce stojky se většinou každých 50 cm nacházejí elementy, které slouží k uložení vodorovných nosných prvků;
• příčník, neboli úhlopříčně vyztužené uzavřené rámy – vodorovné nosné, resp. i ztužující prvky; použitím rámů vzniká kombinace lešení z tyčových dílců s plošnými prvky; u pracovního lešení se příčníky využívají jako nosníky podlah nebo jako zábradlí; vyrábějí se v délkách od 0,75 do 3 m a na stojky je lze napojit pod libovolným úhlem;
• nastavitelné patky – používají se k založení lešení a rektifikaci do vodorovné roviny;
• úhlopříčná ztužení – zabezpečují pevnost lešení ve vodorovném směru, pokud jsou vodorovnými nosnými prvky příčníky;
• ocelové nebo dřevěné podlahy – umožňují pohyb po lešení a zároveň slouží jako ztužující prvek; ukládají se na příčníky trubkového průřezu pomocí háků a vyrábějí se v rozměrech, které jsou kompatibilní s délkami příčníků; pro pohyb pracovníků po výšce lešení slouží podlahy s padacími dveřmi a žebříkem;
• konzoly – slouží k vysunutí lešení;
• příhradové nosníky – umožňují překlenutí větších rozpětí, např. pokud je třeba zabezpečit pod lešením přejezd vozidel;
• schodišťové elementy – používají se pro výstupní věže;
• nastavitelné hlavy – slouží k uložení nosníků bednicích systémů.

Lešení z plošných dílců

Z těchto dílců lze vytvořit pojízdné věžové lešení, případně i některé druhy podpěrných konstrukcí. Většinou se však využívají jako tzv. rámová lešení při zhotovování či rekonstrukcích fasád.

Rámové fasádní systémy jsou složeny z:

• ocelových rámů – slouží jako svislý nosný a příčný ztužující prvek; ukládají se na ně podlahy a umožňují upevnění zábradlí; jejich výška (většinou 2 m) podmiňuje i výšku podlaží lešení;
• ocelových nebo dřevěných podlah – jsou ztužujícím prvkem a umožňují pohyb po lešení v horizontálním směru; pro pohyb po výšce lešení slouží zase podlahy s padacími dveřmi a žebříkem;
• zábradlových rámů – plní funkci venkovního, případně vnitřního zábradlí a zároveň jsou ztužujícím prvkem;
• nastavitelných patek – slouží k založení lešení a rektifikaci do vodorovné roviny;
• podélného úhlopříčného ztužení – zabezpečuje pevnost lešení v podélném směru; vzdálenosti rámů (délka polí lešení) jsou většinou od 1 do 3 m, odstupňovány jsou po 0,5 m; podlahy, zábradlí i ztužení se vyrábějí pro jednotlivé délky;
• jednotyčového zábradlí – používá se jako prvek vnitřního či venkovního zábradlí a ke stabilizaci při založení prvního po­dlaží lešení;
• koncového zábradlí – umístěného na koncích fasády;
• horních držáků zábradlí a sloupků – k uchy­cení zábradlí v posledním podlaží lešení;
• kotevních trubek;
• konzol – díky nim lze lešení vysunout, např. u vyčnívajících nebo zapuštěných částí fasády;
• příhradových nosníků – k překlenutí větších rozpětí (např. přejezd vozidel pod lešením);
• přechodových rámů – slouží k přechodu osob pod lešením v případě, že stojí na chodníku pro chodce;
• malých rámů (s výškou 0,6 až 1 m) – používají se při zakládání na šikmých svazích; lze je aplikovat i při vykrývání větších nerovností terénu, které se nedají korigovat pomocí nastavitelných patek;
• zarážek – umísťují se na okraj podlah a zabraňují případnému pádu předmětů ležících na nich.

Z plošných dílců se montují i pojízdná lešení, která se využívají především v interiéru. Vyrábějí se převážně z materiálů na bázi hliníku, což výrazně snižuje hmotnost komponentů a zlepšuje manipulaci s nimi. Skládají se z uzavřených rámů, které se na sebe nadstavují. Po jejich výšce jsou ve vzdálenosti asi 50 cm navařeny vodorovné nosníky, sloužící k pokládce podlah a zároveň jako příčné ztužení. Pro vertikální pohyb se využívají žebříky a podlahy s padacími dveřmi. Bezpečnost při práci s pojízdným lešením zaručují elementy zábradlí a zarážky. K pohybu slouží kolečka, na nichž je lešení založeno. Pevnost v podélném směru zabezpečují úhlopříčná ztužení. U větších výšek a hlavně v exteriéru se doporučuje použít stabilizátory, které jsou součástí příslušenství sestavy lešení.

Lešení z prostorových dílců

Základem konstrukce jsou prostorové rámy s půdorysem ve tvaru obdélníku nebo čtverce. Jejich pevnost zabezpečuje úhlopříčné ztužení. Ukládají se na sebe na výšku a tvoří většinou podpěrné věže pod bednicí systémy. U velkých výšek lze věže mezi sebou ztužit pomocí trubkových elementů. Lešení z prostorových dílců jsou výrobně nejnáročnější, a tedy i nejdražší pomocné konstrukce. Při skladování či dopravě zabírají velký prostor. Jejich výhodou je však rychlá montáž a velká prostorová pevnost.

V praxi se dají jednotlivé typy lešení kombinovat. Například systémová lešení z plošných dílců lze doplnit konstrukcí lešení z trubek. Kombinace těchto lešení se využívá hlavně v případě požadavků na atypickou část konstrukce (vysunuté lešení), na stabilizaci, propojení či přemostění dvou fasád ze systémového lešení atd. Komponenty obou lešení jsou kompatibilní (průměr nosných trubek u systémového i trubkového lešení je 48,3 mm a tloušťka trubek 3 mm).

Ing. Martin Jirkovský
Foto: SGB Slovensko

Autor je projektantem-statikem ve společnosti SGB Slovensko.