Jak na kontaktní zateplení fasády (pracovní postup)

Novostavby ani rekonstrukce si už bez zateplené fasády neumíme představit. Jak správně instalovat difúzní (čili vnitřní vlhkost-propouštějící) izolaci fasády domu pomocí minerální izolace s podélným vláknem?

Kontaktní zateplovací systém je v podmínkách České republiky nejpoužívanější způsob zateplení objektů. Tato technologie umožňuje jednoduchým způsobem vytvářet sendvičové stěny vynikajících parametrů. Výhodnost kontaktního zateplování spočívá také v tom, že jeho přednosti lze rychle a účinně využít jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí (dodatečného zateplování).

Doplněním kvalitní tepelné izolace z minerální vlny či EPS ke stávající stěně tak investor získává mimořádně účinnou konstrukci se souvislou tepelnou izolací. Kontaktní zateplení se používá zejména u rodinných domů, ale i na ostatních objektech.

Výhody kontaktního zateplení:

• Tradiční způsob dobře známého zateplení
• Souvislé zateplení bez tepelných mostů
• Levnější varianta než větrané systémy

Kontaktní zateplovací systém je možné provést z vnější i vnitřní strany stěny. Pokud je ale možnost provést zateplení z vnější strany, měli bychom to využít. Zateplení z vnitřní strany je technicky náročnější a vyžaduje důkladnou projektovou přípravu.

Vnější zateplení objektu obecně

Vnější zateplovací systém je celistvý po celé ploše fasády, čímž dochází k eliminaci tepelných mostů. Chrání celý objekt před teplotními výkyvy vnějšího prostředí – v zimě nedochází k prochlazení konstrukce a v létě se nepřehřívá. Navíc tento způsob zateplení umožňuje zachovat výhody tepelné akumulace zdiva, což výrazně přispívá k zajištění tepelné pohody v interiéru.

Zateplení na zateplení

Speciální kapitolou jsou potom kontaktní zateplovací systémy, kde se nezatepluje na stěnu, ale na stávající izolaci. V minulosti provedené „tenké“ zateplení o tloušťce cca 5 až 8 cm není nutné ve většině případů demontovat. Musí se ale vždy udělat odborný průzkum, který zhodnotí stav izolantu a omítek a také statické možnosti zateplované stěny. Nové zateplení by mělo respektovat všechny současné požadavky z oblasti tepelné, ale hlavně také z oblasti požární ochrany.

Vnitřní zateplení objektu

Tento způsob zateplování se většinou používá tam, kde nelze vnější zateplovací systém provést (především památkově chráněné objekty). Návrh vnitřního zateplení je vždy rizikovou záležitostí a je třeba jej přenechat kvalifikovaným odborníkům, jinak může docházet například k vysoké kondenzaci jak uvnitř stěn, tak i na povrchu navazujících detailů s možností vzniku plísní, nebo dokonce destrukce např. dřevěných stropů.

Dalším neduhem jsou potom tepelné mosty způsobené přerušením izolace vodorovnou konstrukcí. Tepelným mostům se můžeme částečně vyhnout přidáním izolace na strop a do podlahy.

V případě vnitřního zateplení s polystyrenem volíme extrudovaný polystyren s difuzně těsnou stěrkou nebo vakuové panely zalité v desce XPS. V případě vnitřního zateplení s minerální vlnou je nutné použít parozábranu nebo chytrou parobrzdu systému ISOVER Vario®.

Realizace vnějšího kontaktního zateplení

Podklad čili povrch fasády, kterou se chystáme izolovat, důkladně očistíme. Ideální je použití tlakové vody. Zároveň se přesvědčíme, že nerovnosti fasády nejsou větší než 20 mm na metr. Izolaci založíme do připraveného soklového profilu s okapničkou nebo plynule navážeme na již položenou izolaci soklu nebo izolaci z pěnového polystyrenu v místech předělů požárních úrovní.

Desky lepíme běžným cementovým lepidlem. Hmotu naneseme na okraj desky a přidáme ještě dva nebo tři terče do střední části desky. Pamatujte, že lepidlem by mělo být pokryto minimálně 40 % plochy desky. Desky s podélnou orientací vláken nemůžeme brousit. Hned po nalepení je nutná kontrola, nejlépe pomocí dvoumetrové latě, že je izolace v rovině. Výsledná rovinnost by měla být maximálně 2 mm na metr.
Po zaschnutí lepidla (zhruba 24 hodin) můžeme začít s kotvením desek talířovými hmoždinkami. Používáme hmoždinky velikosti 60, 90 nebo 110 mm. Čím větší talířek hmoždinky, tím méně kotvicích bodů potřebujeme.

Základní výztužná vrstva se provádí obvykle po jednom až třech dnech po kotvení hmoždinkami. V tomto kroku zatlačíme perlinku – síťku ze skelného vlákna, zamezující praskání omítky – do předem nanesené vrstvy stěrkové hmoty na povrch izolantu v celé ploše.

Po vyschnutí základní vrstvy provedeme penetraci pro snížení a sjednocení savosti výztužné vrstvy, aby bylo možné následně bez problémů provádět vrchní tenkovrstvé omítky. Jako povrchové úpravy pro kontaktní zateplovací systémy se nejčastěji používají ušlechtilé tenkovrstvé omítky různého složení, barev a struktur. Dle použitého pojiva se používají omítky akrylátové, silikonové, silikátové nebo silikon-silikátové. Pro minerální izolace je ideální silikátová nebo silikonová omítka.

01 Příprava podkladu
Podklad důkladně očistíme. Zároveň se přesvědčíme, že nerovnosti fasády nejsou větší než 20 mm na metr.

02 Založení zateplení
Izolaci založíme do připraveného soklového profilu s okapničkou nebo plynule navážeme na již položenou izolaci soklu.

03 Lepení desek
Desky lepíme běžným cementovým lepidlem. Hmotu naneseme na okraj desky a přidáme ještě dva nebo tři terče do střední části desky.

04 Kontrola rovinnosti
Hned po nalepení je nutná kontrola, nejlépe pomocí dvoumetrové latě, že je izolace v rovině. Výsledná rovinnost by měla být maximálně 2 mm na metr.

05 Kotvení hmoždinkami
Po zaschnutí lepidla můžeme začít s kotvením desek talířovými hmoždinkami. Kotvení se provádí obvykle po jednom až třech dnech po kotvení hmoždinkami.

06 Základní výztužná vrstva
Perlinku zatlačíme do předem nanesené vrstvy stěrkové hmoty na povrch izolantu v celé ploše.

07 Penetrace podkladu
Následně provedeme penetraci.

08 Provádění povrchových úprav
Jako povrchovou úpravu použijeme ušlechtilé tenkovrstvé omítky. Pro minerální izolace ideálně silikátovou nebo silikonovou omítku.

Text+foto: Isover