Nejčastější chyby při zateplení fasád: Na co si dát pozor

Špatně provedené kontaktní zateplení se může projevit mnoha způsoby, od těch snadno zaznamenatelných, jako jsou různé propisy na povrchové úpravě fasády, až po ty hůře zjistitelné, jako jsou tepelné mosty. Všechny tyto problémy ovšem mají stejný původ – chybnou realizaci.

Mezi nejsnáze detekovatelné poruchy patří kruhové skvrny na fasádě, mřížky na fasádě, řasy, plísně, či dokonce odlupování a odpadávání kusů izolačního materiálu, odpadávání a promáčknutí vrstev nad izolačním materiálem. Všechny tyto poruchy jsou způsobeny nesprávnou či neprofesionální montáží, při které nebyla dodržována doporučení výrobců jednotlivých materiálů, předpisy norem a, zpravidla, nebyly správně provedeny jednotlivé detaily.

Zbarvení povrchu fasád

Zbarvení nezpůsobené lidskou chybou

Začněme pozvolna, tedy projevem, který není estetický, ale nejedná se o chybu zateplovacího systému – a to jsou souvislé, velké skvrny na fasádách v barvách od zelené po tmavě šedou. Může se jednat o nápadně tmavší zbarvení fasády, může se jednat o porost mechu nebo řas, případně může jít o plísně. Pokud toto zbarvení není prokreslením spár mezi deskami izolantu nebo hmoždinek, pak se jedná o teoreticky neškodnou záležitost.

Příčin takového biotického napadení může být několik: orientace na sever v kombinaci s nedostatkem světla, bujná vegetace (nejčastěji stromy) s významnou produkcí pylu, nevhodně zvolená, profilovaná omítka, na které ulpívá prach, spory plísní a pyl ad. Dlouhodobý růst plísní, řas a mechů na fasádě způsobuje narušení svrchní vrstvy fasády, kromě toho se ovšem nejedná o závažný problém – a situaci lze vyřešit omytím fasády nebo provedením nové, vhodnější povrchové úpravy.

Mezi biotické napadení lze rovněž zařadit tmavé šedé až černé fleky, které jsou ve skutečnosti prachem ověnčené pavučiny cedivečky zápřední, která se nejčastěji usazuje na fasádách světlých, zářivých odstínů (např. žluté), protože tyto barvy lépe odráží UV záření a více lákají hmyz, tedy potenciální kořist. V tomto případě tedy absolutně nejde o nic, co by bylo způsobeno špatnou realizací fasády anebo konstrukci poškozovalo. Na vyřešení problému zpravidla stačí koště na ometení nebo kartáč a čisticí přípravek.

Mezi projev, který už by šlo označit za lidskou chybu, ale který není nijak na závadu z hlediska vlastností izolace, jsou bílé skvrny. Tyto bílé šmouhy, skvrny či stékance mohou mít několik důvodů vzniku. První z nich je karbonatace vápna obsaženého ve fasádním pojivu. Pokud není fasádě poskytnut dostatečný čas, aby proběhly všechny potřebné reakce (zpravidla 28 dní), bílé výluhy vzniklé karbonatací prosáknou přes fasádní barvu či štukovou vrstvu a ztvrdnou na jejím povrchu.

Bílé, respektive světlejší šmouhy a stékance na fasádě, které se rovněž projeví krátce po dokončení povrchové vrstvy, mohou být příčinou i výrazných srážek, které působily na fasádu krátce po jejím dokončení. S určitým časovým odstupem se projevuje další typ stékanců, tentokrát derivátů celulózy. Tento problém se projeví u fasád, které při realizaci nasákly vodou a nebyly dostatečně vysušeny před upevněním a uzavřením ve skladbě zateplení. Naštěstí pro všechny majitele objektů – tyto skvrny lze poměrně snadno odstranit anebo nechat opršet. Stejně jako v prvním případě se ovšem jedná o chybu při realizaci.

Zbarvení jako projev chyby

Další projev už ovšem chybou realizace je – tzv. dalmatinový efekt na fasádě, tedy zřetelné, kruhové skvrny, je způsoben kondenzací vlhkosti v místech tepelných mostů vytvořených nevhodně osazenými hmoždinkami, které kotví izolační desky. Tento stav může být zpočátku dočasný, postupem času se ale může stát i trvalým, jelikož místo kondenzace vytváří ideální podmínky pro intenzivnější růst plísní nebo se zde může zachytávat prach. Správně zabudovaná hmoždinka má mít talíř zalícovaný s tep. izolantem.

Zní to jednoduše, často ovšem při realizaci hmoždinka nelícuje, ale je mírně zapuštěna pod povrch a přestěrkována lepidlem. Tím vzniká větší tepelný most a i větší tepelněakumulační schopnost v místě hmoždinky. Zabránit se tomu dá i zapuštěním hmoždinky do tepelného izolantu v kombinaci s izolační zátkou, která zakrývá talířek hmoždinky a zabraňuje „prokreslování“ na fasádě, protože tepelný most v místě zkrátka nevzniká. Řešení u již zrealizované fasády je tak buď v opakovaném čištění fasády, případně v povrchové úpravě, která neumožní vhodné prostředí pro růst plísní, anebo v opravě celého zateplení a opětovného, správného provedení hmoždinek.

Prokreslením na fasádě kvůli tepelným mostům se projevuje i další chyba – nesprávné provedení sesazení jednotlivých desek izolace, což umožňuje kondenzaci na povrchu fasády, která lemuje jednotlivé tvary desek systému. Při realizaci a aplikaci jednotlivých desek na fasádu by mělo být dohlédnuto, aby mezery mezi jednotlivými deskami byly co nejmenší, rozhodně ne větší než 5 mm.

Mezery menší než 5 mm lze vyplnit certifikovanou, izolační, montážní pěnou (nikoli pěnou na lepení, lepicí maltou nebo jinou hmotou, která je právě po ruce) – samozřejmě ovšem platí, čím menší je mezera, tím lépe. Kromě nevhodné vzdálenosti mezi jednotlivými deskami a nevhodným výplňovým materiálem tento problém může být způsoben i nevhodným lepením jednotlivých desek, čemuž se budeme věnovat v následující kapitole.

Závady kontaktního zateplení

Nejčastější chyby, které realizaci kontaktního zateplení provází, jsou způsobeny nedodržením skladby zateplovacího systému, nedodržením doporučení aplikace jednotlivých vrstev a nesprávností provedení jednotlivých detailů, nejčastěji v okolí oken a dveří – tedy ostění.

Lepení izolantu

Standardní způsob lepení izolace je nanesením lepicí hmoty po obvodu desky a do dvou až tří vnitřních bodů uvnitř tohoto rámečku. Hmota by takto měla pokrývat alespoň 40 % desky, v případě soklu i 60 %. U minerálních vat toto ovšem neplatí a izolant, dle pokynů výrobce, se lepí celoplošně. To znamená, že dříve používané lepení tzv. „na buchty“ je v současné době nevhodné a problematické.

V první řadě lepení „na buchty“ při následném kotvení deformuje izolační desku, dále mezi deskou a obvodovým zdivem vznikají mezery, které mohou utvářet podmínky usnadňující šíření požáru, a v neposlední řadě – pokud zanedbáme nanesení hmoty po obvodě desky, může to být jeden z důvodů, proč se desky budou kondenzátem propisovat na povrchové vrstvě fasády.

Správné nalepení desek ještě stále není zárukou, že zateplení bude bezproblémově držet – o to se postarají až hmoždinky, které musí být správně vybrané s ohledem na podklad, správně aplikované a ve správném počtu. Správné rozmístění kotvení a správný počet by mělo být objasněno v kotvicím plánu. Počet hmoždinek musí být v souladu s normou ČSN 73 2902 (2021). U izolace o rozměru 600 x 1000 mm se počet dle zatížení a prostředí pohybuje od 5 do 12 kusů na m2, samotné kotvení by mělo dle normy proběhnout ve všech „T“ stycích izolací a v ploše jednotlivých desek.

Nepostradatelná skloplastová síťovina

Na ukotvený izolant se nanáší základní vrstva složená ze stěrkové hmoty, síťoviny a opět stěrkové hmoty. V tomto postupu je třeba zdůraznit, že po nanesení první vrstvy hmoty je třeba síťovinu do této hmoty důkladně vtisknout v celé ploše, protože jejím hlavním úkolem je vyztužení skladby nad tepelným izolantem, což samozřejmě nemůže splnit, pokud nebude v hmotě vlepena v celé ploše a vytvoří se pod ní dutiny. Tyto dutiny mohou vzniknout nejen nedostatečným vtlačením síťoviny, ale i nerovností aplikované izolace. Druhou vrstvu stěrkové hmoty nanášíme až ve chvíli, kdy je síťovina zodpovědně vtlačena do první vrstvy.

Na nárožích a v okolí ostění je vyztužení nutné řešit lištami. Na trhu jsou k dostání lišty s integrovanou síťovinou, která usnadní řešení celého detailu a vyztužení problematického místa v okolí oken a dveří.

Nedostatečné vtlačení síťoviny, umožnění tvorby dutin nebo zcela chybějící síťovina mohou ve výsledku způsobit např. lokální promáčknutí povrchových vrstev fasád, kudy následně může pronikat voda do souvrství.

Pokud naopak síťovina zcela chybí (nebo je časem poškozena), budou v místě vznikat praskliny. Pokud se u prasklin podaří zajistit, že se nezvětšují nebo jinak „nepracují“, je možné je vyřešit přetmelením. Pokud ovšem pracují a zvětšují se, je nutné okolí praskliny zbrousit a znovu vyztužit síťovinou. Nejtypičtějším příkladem špatně provedené síťoviny jsou praskliny rozbíhající se z rohů oken, tj. od ostění. V takovém případě velmi pravděpodobně zcela chybí diagonální pruhy síťoviny v rozích ostění. Další možností je nesprávné řešení izolace v okolí okna či, v případě jemných prasklin, rozdílně natažená stěrka.

(Ne)příliš složité detaily

Prvním a velmi důležitým bodem, který ovšem nelze přímo nazvat detailem, ale souvisí se správným provedením, je vazba jednotlivých desek v blízkosti otvorů, tedy například ostění. Základním doporučením všech výrobců pro správné provedení okolí ostění je v zásadě nenavazovat spárou mezi jednotlivými kusy izolace na ostění ani v horizontálním, ani ve vertikálním směru. Jednodušeji řečeno – spára nesmí navazovat na horní hranu ostění, na parapet a ani na boky okna.

Přesah, o který by spára měla být posunuta oproti hranám otvoru, je cca 100 mm (či více) v horizontálním i vertikálním směru, roh ostění tedy vždy musí vyjít do plochy desky. Ideální vazba desky je s přesahem ½ desky, což ovšem není vždy možné kvůli rozvržení vzdáleností oken a dveří. Cílem by ovšem vždy mělo být, aby při kladení nevznikla průběžná spára a aby spára, jak bylo řečeno výše, nenavazovala na hrany otvoru v obvodovém zdivu. Pokud by toto pravidlo nebylo dodrženo, hrozí vznikání prasklin či v konečném důsledku i vznik dutin a odlupování jednotlivých desek.

Další významná chyba, která se v okolí otvorů v obvodovém zdivu objevuje, je již přímo spjata se zateplením ostění – a jsou to různě velké spáry mezi deskami či mezery v okolí rámu, parapetu nebo mezi jednotlivými deskami. U ostění, stejně jako u celého zateplení, platí, že spára mezi jednotlivými deskami zateplení by měla být co nejmenší, maximálně pak 5 mm vyplněných tepelněizolační pěnou.

Pokud se jedná o mezeru větší, je nutné ji vyplnit přířezem tepelného izolantu. Izolant pak, stejně jako celá fasáda, musí být přetažen stěrkou s řádně aplikovanou síťovinou a to až do těsné blízkosti okenního rámu, aby nedocházelo k promáčknutí vrstev a vytváření dutin pod stěrkou. Jakýkoli nevyztužený nebo stěrkou a skladbou fasády nezakrytý izolant je chyba, která se nám při vystavení vnějším atmosférickým podmínkám vymstí. Jakákoli řádně nevyplněná mezera mezi deskami nebo v blízkosti rámu je potenciální tepelný most.

Dalším – a rozhodně ne posledním – problematickým detailem je sokl. I přes značnou osvětu je provedení soklu nejčastějším místem, kde vznikají tepelné mosty z důvodu chyby realizace nebo opomenutí při aplikaci zateplení. Sokl, na rozdíl od plochy fasády, řešíme nejčastěji pomocí XPS, která je ve výšce dané projektovou dokumentací zakončena zakládací lištou (lišta může být vybavena okapnicí a měla by být vybavena tkaninou, kterou navážeme na síťovinu ve stěrkovací hmotě). Desky izolantu jsou k soklu připevňovány obdobným způsobem, jakým lepíme a kotvíme izolant k ploše fasády, izolant následně musí zasahovat až pod úroveň terénu, kde je z hlediska hydroizolace překryt nopovou fólií. Pokud by sokl nebyl ošetřen, jedná se o velmi významný tepelný most, který způsobí značné ztráty.

Přířezy

Samostatnou kapitolou jsou pak přířezy, kterými se vyplňují různé spáry mezi jednotlivými deskami tepelného izolantu, ev. kterými se obkládají užší části konstrukce (např. ostění). Z tohoto hlediska lze tyto kusy zařadit do dvou kategorií: výplňových přířezů a samostatně použitých přířezů.

V případě výplňových přířezů platí, že by prostor mezi deskami měly vyplnit co nejpřesněji a nejtěsněji. Opět zde mluvíme o zmíněných 5 mm mezery, pokud ovšem vytváříme přířez pro mezeru jen o něco větší, je vhodné rozměřit si ho přesně, abychom museli použít co nejméně tepelněizolační pěny na vyplnění mezer kolem přířezem vyplněné mezery.

Pokud mluvíme o samostatně použitých přířezech, tedy například kusech izolantu, kterými zateplujeme ostění mezi rámem okna a lícem fasády, zde bychom si měli dávat pozor zejména na rozměr a kolmost jednotlivých kusů, abychom je připravili co nejpřesněji a nemuseli je doplňovat o další přířez – protože opět platí, že potřebujeme izolant seskládat co nejpřesněji a nejtěsněji.

Vytvořené kusy by rovněž měly mít vhodnou tloušťku, která odolá zatížení, kterému bude vystavena. To ovšem platí i pro drobnější přířezy, kterými vyplňujeme mezery. Zvláště pokud izolant vkládáme do mezery nebo zasouváme mezi již ukotvené části konstrukce (tj. mezi dvě desky izolantu, mezi ostění a parapet ap.), musíme dát pozor, aby se osazovaný kus nepoškodil či nezlomil, případně aby po osazení ulomený kus zcela nevypadl a konstrukce nepokračovala s vadou již od takto rané fáze.

Závěr

Je celá řada hledisek, kterými se lze dívat na chyby a závady v zateplení objektů – mimo samotné chyby provedení, které tu zazněly a které jsou znázorněny na ilustračních fotkách z praxe, lze zateplení posuzovat ještě ze statického nebo požárního hlediska. I v těchto případech by mělo splňovat nejen představy majitelů objektů o tepelněizolačních vlastnostech, trvanlivosti a vzhledu, ale rovněž normy a bezpečnost. V celé řadě případů v praxi se tak ovšem neděje, přestože (anebo možná protože) jednotlivé problémy jdou zpravidla ruku v ruce s chybami již ve fázi návrhu a realizace zateplení.

Fotogalerie nejčastějších chyb a závad

Další chyby a závady naleznete v naší obsáhlé fotogalerii:

Text: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc., ČVUT, ve spolupráci s redakcí (Ing. Eliška Hřebenářová)
Foto: doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.