Nová, speciálně navržená omítkovina fasád Národního muzea

Omítka má za sebou řadu úspěšných použití, jako reference mohou posloužit například Nové Město nad Metují (hradby), Národní muzeum (kompletní fasáda), Hradec Králové (Galerie moderního umění), Klementinum (Vlašská kaple).

Při údržbě historických budov se projevuje obvykle snaha přiblížit se co nejvíce historicky cenným maltám jak u omítkovin, tak rovněž u směsí na spárování či restaurování. Článek se zabývá omítkovinou použitou na fasádách Národního muzea – a tedy vhodnou pro historické objekty a sanace.

Práce na rekonstrukci fasád Národního muzea se provádějí od roku 2014. Po odstranění poškozených partií omítky bylo použito několik malt na různé bázi s velice různorodou barevností. Celkem bylo vyzkoušeno na 35 vzorků. Na konci této široké vzorkovací palety se nacházela i receptura Oxal SM TK s přírodně trasvápennou barevností okrově písková od společnosti MC – Bauchemie, která byla vybrána jako nejvíce vyhovující. Ostatní trasvápenné malty nebyly doporučeny.

Navržené hmoty pro památkové objekty

Problematika rekonstrukce historických objektů je velmi složitá. To se týká zvláště použitých omítek. První nebezpečí na nás číhá již při výběru omítkové hmoty. V devadesáti procentech omítkovin je totiž příměs čistého portlandského cementu. Tento fakt výrobci velice rádi tají a sanovaný objekt se pak stává uzavřenou konstrukcí, která vůbec nedýchá.

Vlhkost se tak v konstrukci hromadí. To může vést nejen k estetickým projevům, ale až k destrukci zdicího materiálu a přímému ohrožení statiky objektu. Selekce vyhovující omítky se proto zakládala na několika kritériích – například prvním z nich bylo, že trasvápenná malta s šedou barevností obsahuje hydraulické příměsi na cementové bázi.

Dalším kritériem bylo velké zrno kameniva ve směsi a tam opět došlo k redukci dodavatelů, protože trasvápenná malta se zrnem 1 až 2 mm obsahuje jisté procento disperzní složky. Tou bývá většinou akrylát, který má pomáhat při aplikaci a také proti smrštění maltové směsi. Na památkových objektech není ale žádoucí, neboť v historických maltách tato disperzní složka nikdy nebyla obsažena.

Speciální omítkovina

Původní receptura Oxal SM TK byla upravena ještě speciálně pro Národní muzeum do receptury Oxal SM TK R3. Směs je specifická obsahem velkého kameniva v rozměrech 8 až 10 mm a je možné ji kamenivem či pískem nastavit až o 30 procent. To jí dává možnost barevně se přizpůsobit stávajícím omítkovinám. Také její napojování je takřka nepatrné v celkové ploše fasády. Další výhodou je možnost aplikovat větší vrstvy v jednom kroku, cca 60 až 80 mm.

Opravy trhlin

U rekonstrukce fasád Národního muzea byly však problémy rovněž s trhlinami ve starém zdivu. Historickou budovu bylo nutné sanovat. Trhliny ve staticky závažných oblastech byly silově uzavřeny prostřednictvím helikální ocelové výztuže v kombinaci s kotevní maltou. Pro tyto účely byla zvolena kotevní malta Oxal SM TK, která si získala důvěru při vzorkování svou možností přizpůsobit se historickým omítkovým směsím – zejména díky struktuře a přírodně pískové barevnosti.