Pěstování rostlin na stěně a nové technologie
Francouzský botanik Patrick Blanc představil světu architektů svůj koncept vertikálních zahrad – tzv. mur vegetal. Přestože zelené fasády nejsou žádným novým objevem, podařilo se mu u odborné veřejnosti vyvolat výrazný zájem. Pomáhají utvářet zdravé klima nebo naopak představují pro udržitelné budovy zátěž?
Připomenul, že dosud holé svislé stěny mohou být pokryty stále živou výzdobou a vegetace se díky tomu může přímo začlenit do architektury. Dokládá to například pařížské Musée du quai Branly (obr. 1) od architekta Jeana Nouvela s fasádou porostlou bujnou vegetací, jejímž autorem je právě Patrick Blanc.
Obrázek č. 1
Patrick Blanc ve své tvorbě nově používá dříve nedostupné technologie. Výsadbu do rašeliníku nahradila výsadba do vysoce nasákavé syntetické netkané textilie, doplněná moderními rozvody vody, umožňujícími závlahu v jinak těžko dostupných výškách. Z botanického hlediska se jedná o extrémní podmínky, kdy existenci rostlin zajišťují kilometry hadiček a kabelů. Proto je tato technologie úspěšně použitelná především v mírnějších klimatických podmínkách. Nejbližší originální realizace Patrika Blanca jsou v Berlíně (Galerie La Fayet – obr. 2, 3) a ve Welsu v Rakousku (areál firmy Fronius International GmbH – obr. 4). Přestože se jedná o příhodnější klimatické podmínky, tak zejména ve Welsu dochází k vysokému úhynu rostlin a celé plochy jsou zelené jen díky řasám a játrovkám.
Obrázek č. 2
Obrázek č. 3
Obrázek č. 4
Jiné systémy vertikálních zahrad sice taky nachází inspiraci v moderních materiálech, ale kombinují je se zkušenostmi zahradnických mistrů. Například společnost GSky Plant Systems Inc. plní patentovaný substrát do kazet, které jsou překryty fólií či textilií s kruhovými otvory pro výsadbu rostlin. Kořeny rostlin se zde mohou rozrůstat relativně svobodně, nadzemní část je ale omezena jen na otvory v překryvné fixační fólii. Převážná část realizací této firmy je v teplejších zónách USA. Výjimkou je například velká stěna (asi 210 m2) na mezinárodním letišti ve Vancouveru (obr. 5).
Obrázek č. 5
Pro větší využití vertikálních zahrad hovoří také potenciál rostlin při čištění vzduchu. V Kanadě díky tomu začaly vznikat klimatizační systémy, do kterých je jako filtr zařazena vertikální zahrada označovaná jako Biowall. Rostliny jsou pěstovány v panelech, kterými prochází vzduch dál rozváděný vzduchotechnikou. Škodliviny obsažené ve vzduchu se rozpouštějí v půdní vodě, absorbují se v substrátu a půdní mikroflórou a rostlinami dochází k jejich biodegradaci. Na stejném principu byla realizována například vertikální zahrada o ploše 14 x 5 m v podzemním nádraží Magenta příměstské železnice RER v Paříži (obr. 6).
Obrázek č. 6
Význam zeleně pro kvalitu životního prostředí ve městě je nesporný. Zeleň představuje přírodní složku a protiváhu mrtvé hmoty budov a komunikací. Z hlediska atraktivity prostoru mohou být vertikální zahrady jako forma intenzivní zeleně nesmírně zajímavé. Z hlediska udržitelné architektury ale jejich hodnocení není tak jednoznačné. Je to forma zeleně, která vyžaduje neustálý přísun energie a vody, tedy komodit, jejichž úspory jsou podstatou udržitelné architektury. Navíc jsou tyto formy vegetace značně zranitelné. Delší porucha v dodávce vody nebo porucha řídicích systémů ovládajících závlahu mohou kompletní intenzívní výsadbu zcela zničit.
Obrázek č. 9
Uplatnění nacházejí vertikální zahrady také v interiéru (obr. 9), kam přinášejí zcela novou kvalitu prostředí. Také sortiment rostlin použitelných pro vertikální zahradu je v interiéru mnohem širší a jejich pěstování je spolehlivější. Aplikace v interiéru nebývají tak rozměrné a vyšší finanční náklady na plošnou jednotku tak mohou být akceptovatelné a technické problémy snáze řešitelné.
Text: Marie Urbancová
Foto: Ing. Samuel Burian, www.verticalgardenpatrickblanc.com, gsky.com
