Historie a vývoj normových požadavků na zvukovou izolaci

Základním kritériem pro hodnocení akustické kvality prostředí v budovách je průkaz dodržení nejvýše přípustných hodnot hluku, které jsou stanoveny na základě zákona o ochraně veřejného zdraví na něj navazujícími legislativními předpisy a zákonem o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Jedním z předpokladů dodržení předepsaných limitů hlučnosti v chráněných míst­nostech je podle těchto předpisů splnění stanovených minimálních normových poža­davků na zvukově izolační vlastnosti dělicích a obvodových stavebních konstrukcí budov.

První požadavky na akustickou kvalitu stěn mezi byty byly formulovány již na počátku minulého století, tedy tehdy, kdy byl poprvé formulován základní fyzikální zákon stavební akustiky – zákon o vlivu plošné hmotnosti na neprůzvučnost jednoduchých stěn. V rakousko-uherském stavebním řádu bylo od té doby stanoveno, že plošná hmotnost mezibytových stěn má odpovídat alespoň plošné hmotnosti stěny z plných cihel tloušťky 25 cm.

Prvním normativním předpisem, který zmiňoval požadavky na přípustné hodnoty hluku, byla československá státní norma z roku 1953.

ČSN 1175:1944, 1953 Stavební isolace – Část III: Isolace zvukové
Československá státní norma ČSN 1175 z roku 1953 (původně norma České společnosti normalizační ČSN 1175 z roku 1944) vyšla v nezměněné podobě a s nezměněným názvem jako ČSN 730531 v roce 1956.

V této normě je poprvé zmiňována nutnost chránit místa pobytu osob před hlukem. Hodnoty hluku jsou vyjadřovány jednotkou hlasitosti fón. Tato jednotka však není totožná s jednotkou fón (phon) definovanou v současných normách, ale je v podstatě předchůdcem hladin akustického tlaku vážených funkcemi A, B a C.

Hlasitost do 80 fónů je vlastně hladina akustického tlaku vážená funkcí A, hlasitost od 80 fónů do 100 fónů je vážená hladina akustického tlaku B a hlasitost nad 100 fónů vážená hladina akustického tlaku C.

Požadavky na ochranu před hlukem jsou v této normě deklarovány převážně verbálně. Norma, která je označena jako směrná, stanoví, že:
„Vhodnou úpravou stavebních částí budov je třeba tlumit nejen zvuk šířený vzduchem, nýbrž i hluk šířený tuhými tělesy, jakož i krokový zvuk. Stěny a stropy musí tlumit zvuk šířený vzduchem, stropy mimo to ještě krokový zvuk.“

„Zvuk šířený tuhými tělesy se musí tlumit hlavně v budovách průmyslových a v budovách, v nichž jsou umístěny živnostenské provozovny.“

„Místnosti s často užívanými vodními výtoky a jinými silnými zdroji hluku (kuchyně, koupelny, záchody a pod.) nemají být co možná situovány přímo vedle ložnic anebo alespoň jejich potrubí se nemá klást do stěn ložnice. U budov několikapatrových se mají tyto místnosti uspořádati co možná vedle sebe a nad sebou. Musí-li se ve výjimečných případech klásti hlučná potrubí (vodovodní a kanalizační) do stěn ložnic nebo jiných místností, v nichž je žádoucí klid, mají býti stěny alespoň na jednu cihlu tlusté, aby byl hluk více tlumen.“

„Do příček mezi byty se smějí potrubí klást jen tehdy, jsou-li z obou stran těchto příček místnosti patřící k příslušenství bytu (kuchyně, koupelny, záchody, komory).“

Norma dále ukládá, že: „všechny domovní instalace jako zařízení a potrubí vytápěcí, větrací, vodovodní a kanalizační se musí upravit, vést a připevnit tak, aby byly co možná nehlučné a aby co možná nepřenášely do jiných místností hluk způsobený při jejich užívání, ani snad zachycený hluk cizí.“

Požadavky na vzduchotechnická zařízení norma formuluje následovně: „U větracích zařízení v budovách se má užívat nehlučných větráků, jejichž hlasitost na vzdálenost 1 m od větráků co možná nepřekročuje 60 fónů. Kladou-li se na nehlučnost větší požadavky, vloží se potrubí vhodně upravené na tlumení zvuku.“
Pro stropy norma stanoví, že: „Mají mít průměrnou zvukovou tlumivost 48 dB a nemají propouštět krokový zvuk ve větší míře než 85 fónů.“

Všechna technická zařízení budov je „nutno konstruovat tak, aby byly co možná nehlučné“ a „upevňovací šrouby nesmějí tuhým spojením překlenout zvukovou izolaci“ a podobně.
Tato norma platila do 30. září 1961, kdy byla nahrazena novou normou.

ČSN 73 0531:1961 Ochrana proti šíření hluku v pozemních stavbách
Norma zavádí moderní pojetí hodnocení hluku a vychází z mezinárodních doporučení ISO. V této normě jsou poprvé uvedeny hygienicky přípustné hladiny hluku. Jsou stanoveny podle dnešního názvosloví ve vážených hladinách akustického tlaku A, které jsou označovány jako hladiny hluku. Základním požadavkem k dosažení vyhovující ochrany proti hluku je, aby hladiny běžných rušivých hluků nepřesáhly například uvnitř chráněného prostředí bytů hodnotu 35 dB(A).

Doporučuje usilovat o dosažení hodnoty minimálně o 5 dB nižší, je-li budova umístěna v tichém okolí. Zavádí se vyjadřování vzduchové i kročejové neprůzvučnosti jednočíselnými veličinami, které jsou výsledkem vážení šestnácti třetinooktávových hodnot tzv. směrnou křivkou. Zvuková izolace mezi místnostmi i neprůzvučnost dělicích konstrukcí se vyjadřují jednočíselnými relativními hodnotami, které se získají porovnáním příslušných změřených akustických spekter se směrnou křivkou způsobem předepsaným v normě. Mezi dvěma byty je v této normě předepsána nejnižší relativní vzduchová neprůzvučnost RVN nebo relativní zvuková izolace RZI = 0 dB.

V roce 1961 byla schválena ČSN 73 0531 Ochrana proti šíření hluku v pozemních stavbách, která byla zpracována ve Výzkumném ústavu stavební výroby, dnešním Centru stavebního inženýrství. Tato norma zavádí moderní pojetí hodnocení hluku v obytném prostředí, které se užívá dodnes. Vychází z pracovních materiálů technické komise 43 Akustika Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO.

Přípustné hladiny hluku jsou stanoveny podle dnešního názvosloví ve vážených hladinách akustického tlaku A, které jsou zde označovány jako hladiny hluku. Základním požadavkem k dosažení vyhovující ochrany proti hluku je, aby hladiny běžných rušivých hluků nepřesáhly například uvnitř chráněného prostředí bytů hodnotu 35 dB(A). Doporučuje usilovat o dosažení hodnoty minimálně o 5 dB nižší, je-li budova umístěna v tichém okolí.

Jsou-li v okolí budovy s chráněnými prostory objekty s hlučným provozem (továrny, nádraží, letiště apod.), lze budovu jako celek považovat za dostatečně chráněnou proti tomuto hluku, jestliže hladiny hluku, naměřené na rozhraní hlučného a chráněného prostředí, tj. ve vzdálenosti 3 m od ohraničujících ploch chráněné budovy, nepřesáhnou hodnoty předepsané pro denní nebo noční dobu.

V návrhu dispozice budov je nutno dbát především na to, aby chráněné prostory byly co nejvíce vzdáleny od zdrojů hluku. Doporučuje se proto umístit tyto prostory v části budovy odvrácené od komunikací nebo jiných zdrojů zvuku. Je výhodné soustředit prostory s hlučnějším provozem kolem schodišť a oddělit je od chráněných prostorů například vnitřními chodbami.

Provozovny s hlučnějším provozem, zejmé­na ve večerních nebo nočních hodinách (např. kina, kuchyně a jídelny hostinců a hotelů, taneční místnosti, skladovací prostory s chlad­ničkami, ústřední prádelny apod.), je třeba zvlášť dokonale izolovat od chráněných.

Budovy obsahující prostory s nárokem na ochranu proti hluku je třeba chránit před hlukem způsobeným například kolejovou dopravou a přenášenými zvenčí přímým stykem do stavební konstrukce
budovy.

Všechna domovní provozní zařízení působící hluk a otřesy (výtahy, čerpadla, spínače, motory, shozy odpadků apod.) musejí být umístěna a instalována tak, aby bylo zabráněno přenosu hluku do stavební konstrukce. Zařízení tohoto druhu nesmí být instalováno v místnostech nebo prostorech bezprostředně sousedících s prostory majícími nárok na klid. Stroje musejí být svými základy odděleny od podkladů měkkými tlumicími podložkami nebo uloženy podle zásad pružného ukládání strojů. Také všechny ostatní způsoby upevnění domovních zařízení ke stavebním prvkům musejí být provedeny pomocí pružicích spojek nebo tlumicích vložek.

ČSN 73 0531:1972 Ochrana proti hluku v pozemních stavbách
Na rozdíl od normy z roku 1961 tato norma kromě relativních hodnot neprůzvučnosti a zvukové izolace zavádí jednočíselné veličiny v absolutních hodnotách – indexy neprůzvučnosti. Index neprůzvučnosti je definován hodnotou posunuté směrné křivky při kmitočtu 500 Hz. Norma zavádí kromě minimálních požadavků na neprůzvučnost také hodnoty doporučené.

ČSN 73 0532:1994 Akustika – Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách – Požadavky
Tato norma byla na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví vyhlášena jako závazná. Norma stanoví kromě požadavků na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách také požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů. Požadavek na zvukovou izolaci mezi byty byl stanoven pro obytné místnosti v bytech. Všechny místnosti jednoho bytu vůči všem obytným místnostem druhých bytů včetně obytné kuchyně mají mít váženou vzduchovou neprůzvučnost minimálně 51 dB, váženou hla­dinu kročejového hluku maximálnět 63 dB.

ČSN 73 0532:2000 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky
Tato norma je určená norma ve smyslu zákona 22/1997 Sb. Stanovuje požadavky na vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost mezi místnostmi v budovách, požadavky na neprůzvučnost obvodových plášťů a zavádí třídy zvukové izolace oken. Dalším novým prvkem v této normě jsou doporučené poža­davky pro zvýšenou ochranu před hlukem. V příloze jsou uvedeny i další akustické vlast­nosti stavebních výrobků, přehled měřených vlastností a způsob vyjádření sledovaných fyzikálních vlastností, jako je ohybová tuhost konstrukčních desek a dynamická tuhost i relaxační vlastnosti zvukověizolačních podložek do plovoucích podlah.

ČSN 73 0532 ZMĚNA Z1:2005 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky – (Změna Z1)
V současném platném znění normy jsou stanoveny požadavky pro obytné místnosti v bytech tak, že všechny místnosti jednoho bytu vůči všem obytným místnostem druhých bytů včetně obytné kuchyně mají mít vzduchovou neprůzvučnost minimálně 52 dB a kročejovou neprůzvučnost maximálně 58 dB. Pro řadové rodinné domy a dvojdomy platí nejnižší vzduchová neprůzvučnost 57 dB a nejvyšší kročejová neprůzvučnost 53 dB.

Revize ČSN 73 0532 v roce 2009
V současné době probíhá revize této normy. Záměrem revize je aktualizovat požadavky na dělicí konstrukce. Koncepce normy vychází z důsledného ověřování stanovených požadavků měřením. Výpočet se připouští ve fázi návrhu a v projektové přípravě. Průkazné pro kolaudační přejímky, správní nebo soudní řízení a podobně jsou však pouze změřené hodnoty. Akustické studie na zvukověizolační vlastnosti různých konstrukcí nelze považovat za rovnocenné skutečným změřeným hodnotám, ať už v laboratoři nebo na stavbě. Požadavky na dělicí a obvodové konstrukce jsou důsledně stanoveny ve stavebních hodnotách včetně vedlejších cest. Pouze u otvorových výplní jsou požadavky stanoveny v laboratorních hodnotách. Zachovává se původní koncepce normy ČSN 73 0532, tedy orientace normy jako pomůcky při navrhování, projektování a posuzování budov a stavebních konstrukcí z hlediska stavební akustiky.

Akustické požadavky na bytové příčky se budou vztahovat pouze na příčky mezi obytnými místnosti (nikoliv příslušenství) a zavede se jejich platnost i pro rodinné domy (povinnost chránit nejméně jednu obytnou místnost).

Mírně se zvýší požadavky na mezibytové stěny a stropy. Pro starou zástavbu (panelové domy) se ponechá možnost původních požadavků, pokud konstrukční soustava neumožňuje jejich zlepšení při běžných opravách a rekonstrukcích.

Zavedou se nově požadavky na technické místnosti (strojovny TZB, prádelny, kotelny apod.).
Do vyhodnocení splnění požadavků měře­ním nebudou zahrnovány nejistoty měření.

Ing. Jindřich Schwarz, CSc.

Autor pracuje v Centru stavebního inženýrství, a. s., Praha jako vedoucí divize Akustiky. (www.csias.cz)

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.