Dopravní značení na dálnicích a ostatních komunikacích

Dopravní značení v České republice se začalo systematicky uplatňovat v období první a druhé Československé republiky. V současné době je upraveno zákonem č.361/2000 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které jej novelizují.

Aktuální podoba zákona týkajícího se dopravního značení na jednotlivých dálnicích, rychlostních komunikacích a silnicích I., II., a III. třídy v České republice vychází z evropských úmluv, které však ponechávají jednotlivým členským státům jistou míru volnosti. To v konečném důsledku znamená, že o umístění dopravního značení v České republice rozhoduje stanoveným postupem příslušný správní orgán, v případě účelových komunikací vlastník komunikace, v rámci stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu. Zákon tak stanoví, že dopravní značky a dopravní zařízení musí odpovídat stanovené podobě i technickým požadavkům, které definují technické předpisy (pozn. redakce: na Slovensku platí zákon č. 8/2009 Z. z. o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který řeší úpravu a řízení cestního provozu včetně dopravních značek a dopravního zařízení. Dále zde platí prováděcí předpis – vyhláška MV SR č. 9/2009 Z. z., ktorou sa vykonáva zákon o cestnej premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov; v části Dopravné značky a dopravné zariadenia blíže upravuje příslušné ustanovení zákona).

O umístění dopravního značení v České republice rozhoduje stanoveným postupem příslušný správní orgán, v případě účelových komunikací vlastník komunikace.

Zdání klame

Z výše uvedeného by se tedy mohlo zdát, že Česká republika je v oblasti dopravního značení bezproblémovým státem a řidiči mohou být spokojeni. Avšak opak je pravdou, neboť aktuální podoba dopravního značení na území České republiky není vůbec dobrá. Nejednotnost v systémovém a jednotném označování, nekoncepční a nedostatečné odstraňování starého dopravního označení, nedostatečná komunikace spřízněných stran aj. je pouze zlomek negativ v aktuální situaci, která na Českých komunikacích panuje. Tuto situaci můžeme především přičíst poměrně vysoké byrokracii, kdy z hlediska stanovení dopravního značení u dálnic, rychlostních komunikací a silnic I. třídy o tomto rozhoduje Ředitelství silnic a dálnic a u silnic II. a III. třídy jednotlivá města a obce. Následně toto dopravní značení, navržené výše uvedenými institucemi, probíhá schvalovacím procesem v rámci Policie České republiky, která vydává doporučující či nedoporučující stanovisko a dále pak jednotlivými kraji, potažmo dotčenými správními orgány, které o tomto rozhodují.

O umístění dopravního značení v České republice rozhoduje stanoveným postupem příslušný správní orgán, v případě účelových komunikací vlastník komunikace.

Budu-li citovat mluvčího ÚAMK ČR pana Petra Vomáčku, ze záznamu České televize, reportáž „Dopravní značení v Česku je podle expertů příliš složité“ ze dne 19. 5. 2014, tak uvádím: „Problémem v oblasti dopravního značení v ČR je nedostatečná komunikace jednotlivých účastníků (myšleno: ŘSD, obce, města, PČR a kraje) a dále pak vysoká fluktuace na jednotlivých místech na Ministerstvu dopravy, ŘSD a krajích, kdy časté obměňování těchto lidí způsobuje nedostatečné proškolování dotčených pracovníků, a to má v konečném důsledku přímý dopad na efektivitu práce“ [1]. Výše uvedené zhodnocení od mluvčího ÚAMK nelze brát jinak než velice vážně. V návaznosti na uvedené skutečnosti by především bylo nutné optimalizovat rozdělení pravomocí a odpovědností mezi jednotlivými účastníky procesu navrhování a schvalování dopravního značení v ČR, včetně vymezení závazných pravidel komunikace a předávání informací mezi nimi. Také by bylo vhodné soustředit pravomoci k jednomu rozhodujícímu orgánu nebo při určení vzájemných odpovědností úřadů stanovit jeden jako koordinační centrum.

Příklad ze zahraničí

Příkladem, který můžeme uvést z pohledu kvalitního dopravního značení, může být v mnoha ohledech Spolková republika Německo. Jednak je to systémem značení tří barev (který můžeme označit za plně jasný, logický a přehledný), který na svém území uplatňuje [2]:

• modré dopravní značky značí dálnice,
• žluté dopravní značky značí silnice,
• bílé dopravní značky značí místní cíle.

Dále je to rozdělení odpovědnosti a schvalovacích procesů v Německu, kdy o jakémkoli umístění či označení rozhoduje pouze zemský úřad. Tato centralizace do jednoho bodu má za následek flexibilitu, efektivitu a kvalitu jednotlivých rozhodování, které je z hlediska potřeby výhodné pro všechny zúčastněné.

V současné době je dopravní značení upraveno zákonem č. 361/2000 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které jej novelizují.

Závěr

Ačkoli je umisťování dopravního značení v zásadě řešeno podle týchž pravidel v rámci EU, vykazují některé země rozdíly, např. při porovnání ČR a SRN. Široké pravomoci řady úřadů, které mají pozemní komunikaci v referátu a nedostatečně vymezené hierarchie pravomocí mezi úřady pokud jde o rozhodnutí o dopravním značení, mají v ČR za následek nejednoznačnost, nekoncepčnost, vysokou hustotu značení a malou systémovost v operativních řešeních. Závěrem tak lze konstatovat, že všichni se podílejí na řešení, ale nikdo nenese zodpovědnost.

TEXT: Ing. Filip Bušina, Ph.D., MBA
Foto: thinkstock.com

Filip Bušina je akademický pracovník Fakulty ekonomiky a managementu Moskevské státní technické univerzity – STANKIN (www.stankin.ru)

Literatura
1. ČT 24. Dopravní značení v Česku je podle expertů příliš složité. [online]. čas 1.38 – 3.48 [cit. 02. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/nejnovejsi-videa/273796-dopravni-znaceni-
v-cesku-je-podle-expertu-prilis-slozite/.
2. Server České dálnice. Německo. [online]. [cit. 02. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.ceskedalnice.cz/zahranici/nemecko.

Článek byl uveřejněn v časopisu Inžinierske stavby/Inženýrské stavby.