Jak zabránit další katastrofě dálnice D8 a předejít obdobné situaci jinde?

Ředitelství silnic a dálnic po dlouhých letech a několika opravách otevřelo opět kompletní dálnici vedoucí z hlavního města na hranice, ale stále má kvůli posunům ve svahu pod prackovickou estakádou s touto dlouho očekávanou dálniční komunikací potíže.

Nejprve je třeba si jednoznačně odpovědět na otázku, co na D8 způsobuje sesuvy? Těch faktorů je samozřejmě více a samostatně by sesuvy a pohyby podloží nezpůsobily – to by nad tímto úsekem dálnice nemohl desítky let bez problémů fungovat velký kamenolom a pod ním, na tomtéž svahu, který se sesunul na dálnici, nemohla vést po mnoho desítek let bez problémů železniční trať.

Z dlouhodobých faktorů je to samozřejmě především geologická situace – propustné „sypké“ sopečné nánosy na plastickém a nepropustném jílovitém podloží, které je navíc ve sklonu k dálnici, po kterém tak mohou snadno klouzat dolů.

Z faktorů novějších je to zalesnění svahu nad dálnicí listnáči. Všechna srážková voda nestéká rychle po povrchu svahu dolů do údolí, ale vsákne se a podstatně zvýší hmotnost svahu – na jaře při tání sněhu dokonce i o polovinu.

Lom nad svahem přispívá dokonce hned dvěma rizikovými faktory:
Velkou horizontální neodvodněnou plochou lomu, která umožňuje srážkové vodě dostat se jednak po povrchu shora do zalesněného svahu, ale patrně i pod něj přes hlušinu z odvalů a sopečných nánosů a proniknout až na jílovité podloží, po kterém sklouzává dolů po svahu.

Otřesy způsobenými provozem lomu. Tyto faktory byly završeny „podhrabáním“ svahu stavbou dálnice a tím možná i přerušením odtoku srážkové vody z masivu.

Ředitelství silnic a dálnic si některé z těchto faktorů částečně uvědomuje, a proto se alespoň snaží odvodňovacími strouhami nad svahem zamezit vsakování vody. Tyto strouhy jsou však mělké, povrchové, takže s nejvyšší pravděpodobností budou účinné možná při přívalových srážkách, nikoliv však při běžném dešti. A rozhodně nebudou mít vliv na srážkové vody na svahu.

Zastřešme celý svah

Skýtá se tedy prakticky jediné řešení – celý svah od lomu až k dálnici zastřešit! Každý stavbař dobře zná tisíckrát ověřenou poučku, že rovné střechy se dělí pouze na dva typy – ty, které tečou, a ty, které potečou. Takže řešení pokrýt celý svah fólií nepřipadá už z těchto důvodů v úvahu, a to nehledě na členitost terénu a jeho svažitost, které zcela eliminují zakrytí fólií například hlínou, a omezenou životnost nezakrytých fólií kromě jiného vlivem UV záření a střídáním teplot.

Nabízí se tedy možnost střechy s krovem. Lze si ovšem představit, jak moc by se prodražila samotná stavba zastřešení, nemluvě o koupi potřebných pozemků. Proto má-li se z investovaných peněz alespoň něco vrátit, tak je nejprve třeba co nejlépe využít svah nad dálnicí a postavit tam konstrukci, která se zaplatí sama.

A jestliže tam nechceme a ani nemůžeme postavit obrovskou krytou víceúčelovou halu nebo rychlobruslařský ovál, které by se stejně zaplatily pouze částečně, pak zbývá jediné – solární park.

Realizace solárních kolektorů

Solární fotovoltaické kolektory jsou poměrně malých rozměrů cca 1 m × 2 m, spojují se proto vedle sebe do skupin po několika metrech a ty tvoří řady desítky až stovky metrů dlouhé. Protože jsou ovšem lehké, tak i podpůrná konstrukce může být jednoduchá a lehká.

Vše jde proto rozčlenit, ukotvit mělce do země, či dokonce jen zatížit betonovými patkami a pospojovat kabelem. Případné vzájemné posuny třeba až do 1 m v zásadě nevadí. Solární boom už je za námi, fotovoltaické kolektory jsou i proto cenově nyní na minimu a montážních firem je už dostatek a elektrickou energii ze solárních zdrojů potřebujeme už kvůli splnění kvót EU, ke kterým jsme se zavázali.

Odvedení vody

Stále se ovšem potřebujeme především zbavit dešťové vody! Naštěstí dálnice vede z jihu na sever, takže řady kolektorů mohou být v ideálním sklonu na jih umístěny v řadách po svahu kolmo na dálnici, takže není nic jednoduššího, než ke spodním okrajům skupin kolektorů namontovat široké laminátové okapy (min. 50 cm, aby pojmuly i sesunutý sníh z kolektorů), které nerezivějí, nemusejí se natírat, jsou pevné, ale pružné a nevadí jim mráz, na koncích skupin položené přesahy na sebe, aby mohly v případě posunů snadno dilatovat, a vodu z takto vytvořených řad svést dolů ze svahu před dálnici a pak pod dálnicí na druhou stranu do vsakovací drenáže nebo do umělé nádrže, odkud může být dále využita.

A pokud k horním okrajům kolektorů přiděláme na panty desky z plochého laminátu, které budou spodní stranou volně ležet v okapovém žlabu vedlejší souběžné řady, tak se postaráme i o vodu, která by jinak spadla mezi řadami kolektorů, a navíc nemusíme mít ani strach ze severních větrů, které by mohly kolektory nadzvedávat. A z tohoto žlabu lze samozřejmě dělat i běžnou údržbu kolektorových polí, protože když unesou potůček vody, tak jistě unesou i dospělého člověka. A pod kolektory samozřejmě nic neporoste, protože tam nebude ani voda, ale ani sluneční světlo.

Financování

Takže zbývá už jen poslední otázka – kdo to vše bude financovat? Rozhodně by stavbu měl financovat stát. Ale je možné i řešení, že by stavbu financoval ČEZ, kde má stát podíl cca 70 %, tak by stát zaplatil jen dvě třetiny a zbytek ostatní akcionáři ČEZ. Ostatně firma Čez má se solárními parky velké zkušenosti, když jich sama vlastní podobných velikostí několik.

V každém případě se jedná o rychlou realizaci s předpokládaným dokončením v průběhu jednoho roku, víceúčelové a elegantní řešení s náklady menšími, než jsou náklady na odborníky navrhovaná alternativní řešení (tunely, piloty, hráze apod.) – za méně než jednu desetinu jejich ceny.