Pouštní letiště

Leteckou dopravu v jižní části Izraele zajišťovala až do roku 2017 kombinace dvou letišť v Eilatu a v Ovdě. Vzhledem k nevhodné poloze, kdy asfaltová plocha dokonce dělila město Eilat na dvě části, však nebylo možné rozšířit jejich kapacitu nad 1,5 milionu přepravených cestujících ročně. To nyní vyřešilo zcela nové Ramonovo letiště, které má potenciálně v roce 2030 přepravit až 4,25 milionu pasažérů na dovolenou na březích Rudého moře.

Město Eilat ležící na pobřeží Rudého moře sužoval dlouhou dobu kromě extrémů počasí také hluk z letadel, která přistávala v těsné blízkosti historického centra města. Letecká doprava hraje v této řídce osídlené, pouštní krajině jižního Izraele důležitou roli pro místní obyvatele i izraelské rekreanty a skrývá v sobě potenciál rozvoje turistiky i z jiných států.

Překážkou však až dosud byla nedostatečná kapacita a nevhodné umístění letišť v Eilatu a Ovdě. Ta mají být postupně rušena a nahrazena novým letištěm umístěným 18 km za Eilatem ve volné krajině, která umožňuje případné rozrůstání terminálu.

Drsný svět pouště

Na místo „na zelené louce“ vyrostlo moderní letiště na prašné ploše Negevské pouště. Přírodní kontext je neúprosný – okolní příroda je sice unikátní a cenná, ale údolí Timna je vyhlášeno bizarními útvary vytvořenými větrnou erozí a stejná větrem unášená zrnka písku útočí i na jakékoliv místní stavby. Rýhy v poušti značí vyschlá vádí a slunce vyhřeje okolí staveniště až na srpnových 40 °C.

Příroda a kontrasty

Vyschlá delta řek Nimra a Raham se stala základem pro rozvržení přístupových cest a napojení na silniční a železniční dopravu. Parkoviště jsou organicky zvlněná, respektují zářezy, kterými kdysi tekla voda a otevírají se do šířky tam, kde leží letištní terminál a po jeho severní a jižní straně technické zázemí letiště.

Samotný terminál je naproti tomu tvořen ostrými hranami, které jsou jasně vytvořeny rukou člověka. Zároveň ale reaguje na okolní drsné klima tím, jak se vyrovnává s vysokými teplotami – vyleštěné plochy povrchu odrážejí přebytečné paprsky a prolamované plochy se samy stíní.

Logická dispozice

Tvar letištní haly vychází ze základního půdorysu obdélníka. Aby se prostory zbytečně nepřehřívaly, byla plocha střechy přetažena přes okraj užitné plochy, aby ze všech stran terminál stínila. Polohu vstupů ve směru z parkoviště a z letištní plochy akcentují deformace ve fasádě.

Rozdělení vnitřního pohybu dále podporují dvorany, které se do terminálu zařezávají z boku a nechávají do interiéru proniknout okolní přírodu. Pohyb cestujících je důsledně rozdělen podle toho, zda letiště opouštějí, nebo míří do některého z letů. Mezi těmito dvěma proudy leží bloky letištních kanceláří a obchodů.

Udržitelnost

Parcela pro výstavbu nového letiště sice zabrala kus panenské přírody, svou konstrukcí se ale snaží o co nejlepší ekologické parametry. Energetické nároky budovy jsou pokryty 8 ha fotovoltaických článků. Všechna odtěžená zemina byla využita na stavbě na terénní úpravy, a přestože je dispozice poměrně hluboká, je osvětlována denním světlem pronikajícím prosklenými atrii.

Nepřehlédněte: Medzinárodné letisko v Mexiku

Voda je důsledně recyklována a chlazení fasády usnadňuje systém dvojité fasády s odvětrávanou mezerou. Sadové úpravy uvnitř i vně terminálu pak vzdávají hold specifické estetice rozpraskané půdy, sukulentních rostlin a rozeklaných kmenů těch nejodolnějších stromů.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 3/2019.