Kanalizace od 20. století po současnost (2. část)

V předchozím díle jsme si nastínili historii kanalizací od starověkého Řecka a Říma až po počátek 20. století, kdy většina velkých měst již aktivně řešila potřebu odvádění odpadních vod sofistikovanějším způsobem než pouze uličními koryty či občasnými odvodňovacími kanálky. Žumpy a hnojiště městských domů se brzy měly stát minulostí – na řádnou čistírnu vody si ovšem lidé museli počkat až do poloviny 20. století. Jak tedy vypadala situace ve větších českých městech?

Praha

Zvýšenou potřebu budování nových stok město zaznamenalo v roce 1920, spolu s vytvořením Velké Prahy. Původní koncepce novým potřebám nevyhověla, v roce 1925 proto byl předložen nový návrh, který přepočítával stávající kanalizační síť, zejména se zaměřením na staroměstskou shybku.

Čistírna v Bubenči byla dle tohoto návrhu nedostačující, počítalo se proto s dvěma novými čistírnami. Ani jedna nakonec nebyla realizována. Do roku 1927 probíhala modernizace bubenečské čistírny s cílem zvýšit její kapacitu.

Markantní rozšíření stokové sítě si vyžádala bytová výstavba z počátku 50. let, situace v té době byla tak špatná, že v roce 1947 část odpadní vody odtékala přímo do Vltavy. Krátce po roce 1952 bylo rozhodnuto o výstavbě nové Ústřední čistírny odpadních vod hl. m. Prahy na Císařském ostrově.

Bohužel téměř okamžitě po slavnostním spuštění musela být čistírna zastavena kvůli nefunkčnímu předčištění. Plně zprovoznit se ji podařilo až v roce 1967. Zajímavostí je, že již v době uvedení do provozu čistírna opět neměla dostatečnou kapacitu a část odpadní vody se proto musela čistit mechanicky – a protože stavba další čistírny byla stále odkládána, bylo přikročeno k opakované intenzifikaci stávající čistírny. Přijatelných provozních parametrů čistírna dosáhla až v 90. letech.

Na přelomu tisíciletí se opět začalo jednat o nové čistírně, která by nejen umožnila rekonstrukci stávající, ale i doplnila potřebnou kapacitu. Do všech plánů zasáhla povodeň v roce 2002, která paradoxně veškerá rozhodování urychlila; jako nová destinace pro čistění vody byl vybrán další kus Císařského ostrova.

Plzeň

V Plzni to s kanalizací nebylo jiné. První zprávy o zděných stokách se objevují v 17. století v návaznosti na zhoršující se hygienickou situaci ve městě. V roce 1839 byla postavena první stoka mimo staré město. Prudký rozvoj města na konci 19. století si vyžádal komplexnější řešení celého problému – například zřízení samostatného kanalizačního oddělení na stavebním úřadě.

V roce 1895 byl vypracován návrh nové kanalizace, která zahrnovala i některé dřívější stoky (které tak slouží dodnes) a počítala i s možností budoucí zástavby na plochách k tomu určených. Nejen historické stoky ovšem slouží dodnes; celá soustava navržená před více než sto lety a je stále v provozu a vyhovuje i stávajícím podmínkám.

Kanalizace se tak do dnešních dní sice stále rozšiřuje s ohledem na potřeby města, z hlediska návrhu a funkce však vyžaduje pouze „kosmetické úpravy“ a údržbu. V současné době plzeňská Vodárna obsluhuje zhruba 500 km stok.

S čištěním odpadní vody je to ovšem o něco méně optimistické – je datováno do roku 1964, před tímto rokem byly odpadní vody zkrátka vypouštěny do plzeňských řek. A to přestože první snahy o vybudování čističky vody sahají do roku 1922.

Brno

První svodnice a stružky byly v Brně vybudovány již ve 14. století, cihelné nebo kamenné stoky byly ovšem budovány až od 17. století. Plánování kanalizační sítě začalo roku 1892 – v té době již město disponovalo cca 35 km stok.

Počátkem 20. století došlo k odvodu odpadní vody z prakticky celého Brna a brzy i blízkého okolí, což si vyžádalo rozšíření stávající kanalizační sítě. Projekt tohoto rozšíření byl zpracován v roce 1922 a počítal s napojením všech městských čtvrtí.

Po první světové válce bylo k Brnu připojeno 22 okolních obcí, což znamenalo další nutný rozvoj kanalizace. V 70. letech byla připojena i nová okrajová sídliště, následující boom výstavby si však vyžádal oddílný systém kvůli přílišné zátěži kanalizačního systému.

Současný stav kanalizace by pak šlo popsat jako přetížený a vyžadující rekonstrukci. Brněnská čistička odpadních vod v Modřicích takovou rekonstrukcí prošla na přelomu tisíciletí.

Z těchto příkladů je více než patrné, že česká města se vyvíjela ve zhruba stejné časové ose a potřeby měst a jejich obyvatel byly zhruba stejné.

A jak to vypadá s kanalizací dnes, v roce 2021? To se dozvíte v příštím díle. Předchozí díl najdete zde.