Kanalizace: řešení splaškové vody a kanalizační přípojka, část 3

V předchozích dílech jsme si nastínili historii kanalizací od starověkého Řecka a Říma až po vznik a rozvoj kanalizace ve velkých městech v průběhu posledních několika stovek let. Podívejme se do současnosti.

V současné době má návrh a připojení objektu na veřejnou kanalizaci celou řadu pravidel, které mají za cíl zajistit hladký průběh odvodu splaškové vody. Jak to tedy vypadá, když chceme napojit novostavbu?

Možnosti řešení splaškové vody

Nejsnazším řešením, jak z domu odvést splaškovou vodu je napojení na veřejnou kanalizaci s čistírnou odpadních vod. V tomto případě je ovšem třeba v dostatečném předstihu informovat úřady, protože přípojka je dle stavebního zákona vnímána jako samostatná stavba. Průměr hlavní větve vedoucí do veřejné kanalizace by měl být vždy minimálně 150 mm.

Majitelé, kteří by rádi splaškovou vodu použili znovu, aniž by prošla veřejnou čistírnou odpadních vod mohou využít možnosti domovní čistírny, která si zvládne poradit s až 97 % znečištění. Takto vyčištěnou vodu je možné použít například na zalití zahrady, případně ji vypustit do povrchových či podzemních vod. Dle legislativy je pro domácí ČOV potřeba vlastní projektová dokumentace a povolení od stavebního a vodohospodářského úřadu. Průměr hlavní větve vedoucí do domovní ČOV je minimálně 125 mm.

V místech, kde není dostupná veřejná kanalizace se nabízí další dvě možnosti – septik a žumpa / jímka. Septik je zjednodušeně řečeno starší verzí čistírny odpadních vod, kde se voda čistí přepadem. S vyčištěnou vodou je možné nakládat obdobně jako s vodou, která vyšla z domácí ČOV. Septik nepotřebuje připojení do elekrické sítě, je ovšem nutné alespoň jednou ročně vyvézt usazený kal. V současné době už se ovšem tříkomorový septik s přepadem nepovoluje, vyskytuje se tak pouze u starších objektů.

Žumpa či jímka je prakticky nejstarší možností zachytávání splaškové vody. Představme si takový suchý záchod – jen ve větším měřítku. Splašková voda se nijak nečistí, nikam neodtéká a je potřeba ji pravidelně vyvážet fekálním vozem. V současné době se pro aktivně využívané objekty jedná o u nejméně efektivní variantu, která dokáže být poměrně finančně náročná. Průměr hlavní větve vedoucí do žumpy se shoduje s průměrem hlavní větve pro domácí ČOV.

Kanalizační přípojka

Každý objekt musí disponovat vlastní kanalizační přípojkou. Potrubí, které do ní vede, je třeba dimenzovat v závislosti na průtoku vnitřní kanalizace a přilehlých pozemků (dle normy ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace, 2/2014). Nejmenší průměr přípojky na veřejnou kanalizaci je DN 150, tedy 150 mm, pro potrubí DN 200 je třeba dokumentaci doložit hydrotechnickým výpočtem a potrubí větší než DN 250 je třeba napojit na stokovou síť ve vstupních spojných šachtách dle zásad pro spojování stok v šachtách nebo komorách.

Potrubí ukládáme do pískového lože v nezámrzné hloubce a obsypáváme pískem. Vybíráme potrubí z PVC určené pro zabudování pod zem, kameninové, ev. betonové (např. pro dešťové přípojky). Potrubí DN 150 musí být vedeno ve spádu minimálně 2 %. Největší dovolený sklon je 40 %, nad 30 % je nutné návrh doložit hydraulickým výpočtem. Sklon volíme takový, aby splašková voda nezůstávala v potrubí stát, nehromadila se a nehrozilo zacpání potrubí.

Napojení na veřejnou síť

Vždy musíme rovněž zhotovit dostatečný počet revizních šachet – před místem napojení na veřejnou kanalizaci, v každém rozvětvení přípojky, v prudkých zlomech potrubí, po max. 30 metrech vedení bez revizní šachty… proto vždy vedeme kanalizaci co nejkratší a nejpřímější cestou. V pásmu 0,75 m na každou stranu od potrubí nesmí být vysazeny stromy.

Napojení na veřejnou síť se provádí v místě stavby přípojky do odbočky nebo do šachty. Při napojování přípojky do odbočky nebo vložky je nutné znát převýšení mezi dnem stoky a dnem potrubí přípojky u vložky. Zaústění plastového kanalizačního potrubí do šachty vyžaduje speciální úpravu – připojení se provádí pomocí šachtové vložky tzv. přechodky, která umožňuje vodotěsné a kloubovité uložení potrubí.

Před uvedením do provozu je vždy nutné provést zkoušku vodotěsnosti vodou či vzduchem. Tu provádíme na vyčištěné stoce a se zaslepenými přípojkami. Přípojka vyhoví, pokud zjištěný únik vody (tedy při zkoušce vodou) vztažený k 1 m² vnitřní omočené plochy potrubí nepřesáhne po dobu 30 minut pro stoky 0,15 l.m^-2, pro stoky včetně objektů na stoce 0,20 l.m^-2.