J. Stráský: Navrhování mostů vychází z hlubokého porozumění konstrukcím

Je jedním ze zakladatelů nezávislé inženýrské kanceláře Stráský, Hustý a partneři, s. r. o. Projekty, na kterých pracoval, byly publikovány v prestižních domácích i zahraničních časopisech, knihách či sbornících z mezinárodních konferencí. Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.

Jak jste se dostal ke své nynější profesi? Co vás vedlo ke studiu stavitelství?
Vždy jsem chtěl navrhovat krásné konstrukce. A věděl jsem, že bez znalosti statiky a technologie to nejde. Proto jsem studoval obor K (konstrukce a inženýrské stavby) na brněnské stavební fakultě. Měl jsem štěstí, že v době mého studia zde působili přední inženýři – prof. Ferdinand Lederer, prof. Vojtěch Mencl, prof. Vladimír Kolář, prof. Karel Zůda a doc. Zdeněk Kaucký. Ti nám dali nejen dobré znalosti, ale co víc, nadchli nás pro naše poslání. Naučili nás konstrukce nejen analyzovat, ale hlavně jim rozumět a vytvářet je. Vždy také diskutovali jejich estetické působení a sociální dopad.

Čemu jste se věnoval po skončení školy?
Po dokončení školy v roce 1969 jsem odešel pracovat do projekčního střediska Brno, tehdy státního podniku Dopravní stavby Olomouc. Tato projekce vznikla z neprověřených inženýrů státních projektových ústavů a v době mého příchodu zde nebyl ani jeden člen komunistické strany. Navrhovali jsme prováděcí projekty mostů a vyvíjeli nové konstrukce pro tehdy začínající stavbu dálnice. Měl jsem štěstí, že jsem pracoval se staršími inženýry, kteří nás naučili řemeslu a dali nám prostor pro naše nápady. Po vyloučení z brněnské techniky přišli prof. Zůda a doc. Kaucký do Dopravních staveb, které se tak staly novou univerzitou. Lidé, kteří byli vyhozeni ze škol, tvořili sdružení ochotné vždy pomoci. Tak jsem poznal i profesora Miroše Pirnera, který mi pomohl s dynamikou konstrukcí. Měl jsem tedy štěstí, že jsem mohl pracovat a měl mi kdo poradit.

Další skutečností, která nám pomohla se prosadit, byla soutěž Hledáme dokonalé projekty, nezištně organizovaná Ing. Josefem Velkem z časopisu Mladý svět ve spolupráci s tehdy ještě nezakázaným Svazem inženýrů. Do soutěže jsme přihlásili konstrukce lávek pro pěší, které jsou tvořeny předpjatým pásem. Díky vítězství v soutěži se nám podařilo tyto nové konstrukce nejen navrhnout, ale také postavit. A co víc, podrobně je odzkoušet a napsat o našich zkušenostech v zahraničních časopisech. Na základě těchto článků jsem byl v roce 1987 přizván ke spolupráci na projektu první konstrukce tohoto typu v USA, lávky, která byla postavena v roce 1989 přes řeku Sacramento v Reddingu v Kalifornii.

Jak si na toto období vzpomínáte?
U firmy T. Y. Lin International v San Francisku jsem byl zaměstnán tři roky a následně jsem si otevřel kancelář v Kalifornii. Konečně jsem měl možnost pracovat v mezinárodní firmě projektující inženýrské stavby na celém světě. To, co nyní může každý mladý absolvent vysoké školy, jsem zkusil, až když mi bylo 45 let. Navázal jsem přátelství s vynikajícími odborníky a dobrými lidmi a stále mám možnost s nimi spolupracovat a soutěžit o projekty zajímavých konstrukcí.

Po návratu z USA jste s dalšími třemi vedoucími projektanty bývalých Dopravních staveb Olomouc založili projekční kancelář Stráský, Hustý a partneři. Jak velká je tato firma dnes?
Otevření naši projekční kanceláře je nejdůležitějším milníkem mého dosavadního díla. Po sametové revoluci, hned jak to bylo možné, jsme s přítelem a kolegou Ing. Iljou Hustým otevřeli projektovou kancelář. Snažíme se navrhovat moderní, úsporné a krásné konstrukce z oceli a betonu. Díky organizačním schopnostem a lidským vlastnostem Ilji Hustého se nám podařilo vybudovat inženýrskou kancelář, která má 70 spolupracovníků a která má podíly v dalších firmách projektujících komunikace a zajišťujících inženýrskou činnost v České a Slovenské republice. Silná projekce nám umožňuje rychle vyprojektovat i ty nejsložitější konstrukce a současně vytvořit prostor pro vývoj nových konstrukcí. U mostů je důležité dotáhnout konstrukci do posledních detailů, které závisejí na technologii výstavby. Proto často zpracováváme prováděcí projekty a spolu s prováděcími podniky zpracováváme alternativní návrhy. Snažíme se nejen o zhospodárnění konstrukcí, ale i o zlepšení estetického působení konstrukcí. Nikdy nepřicházíme se zjednodušeními, které zhoršují vzhled stavby.

Do jaké míry se dá skloubit funkce mostu s jeho architektonickou stránkou?
Jsem přesvědčen, že architektura jakékoliv stavby musí vyjít z její funkce. Musí vytvořit prostor pro bydlení, pro práci, rozjímání, studium, zábavu apod. Konstrukce takovéto stavby se pak musí podřídit této funkci.

Základní funkcí mostu je bezpečně a hospodárně převést dopravu přes překážku. A architektura mostu musí tuto základní funkci vyjádřit. Most je vážná konstrukce, která bude sloužit společnosti sto let a která výrazně zasáhne do krajiny. Ke stavbě mostu je nutno vynaložit značné prostředky. Řešení mostu tedy nemůže vycházet z módních směrů snad přijatelných u menších staveb pozemního stavitelství. Most musí projektant navrhnout tak, aby jeho konstrukce co nejlépe zapadla do krajiny a co nejlépe vyjádřila povahu přemostění. Musí navrhnout ekonomickou konstrukci, jejíž architektura vychází ze správného konstrukčního řešení. Konstrukce musí také vyjádřit současnou dobu a pokrok ve vědě i technologii.

Architektura mostu musí vycházet ze spojení formy konstrukce a funkce. Architektura mostu není takzvané architektonické tvarování uplatňované některými finančně silnými projekčními kancelářemi, ve kterém se mnohdy na konstrukčně nenápaditou konstrukci něco dodá nebo přilepí. Jsem přesvědčen, že most musí navrhnout individualita – osobnost, která rozumí konstrukci a je schopna syntetizovat aspekty konstrukčního a architektonického řešení s návrhem technologie výstavby tak, abychom za rozumnou cenu dostali architektonicky zdařilou konstrukci vyžadující minimální údržbu. Konstrukce mostu musí vyjádřit průběh vnitřních sil, který u dobře navržené konstrukce je hladký a spojitý. Navrhování mostů vychází z hlubokého porozumění konstrukcím. Proto most musí navrhnout ten, kdo konstrukci rozumí.

I proto jste se rozhodl vyučovat na Vysokém učení technickém v Brně?
Ano, na brněnské technice přednáším o betonových mostech a o speciálních konstrukcích, vedu diplomové práce a doktorandy. Z Ministerstva obchodu a průmyslu se nám podařilo získat granty na vývoj nových konstrukcí, které nejen analyzujeme, ale také ověřujeme na modelech. Mnozí absolventi jsou mimořádně nadaní a pracovití a je radost s nimi pracovat. Na řešení grantů se výrazně podílí naše firma a mnozí absolventi v ní po ukončení školy pracují.

Mostní stavitelství má v českých zemích dlouhou tradici. Jak vnímáte současnou péči o české mosty?
Ve všech obdobích i za rozdílných společenských podmínek navrhovali čeští inženýři konstrukce úměrné měřítku krajiny, konstrukce, které českou krajinu jemných rozměrů nepřehlušovaly, ale doplňovaly.

Samozřejmě naše mosty mají rozdílnou technickou a architektonickou úroveň, jsem však přesvědčen, že se u nás nepostavila vyloženě špatná konstrukce a že jako celek má naše mostní stavitelství dobrou úroveň. V mezinárodních soutěžích získávají naše konstrukce přední ceny. Naštěstí se nehodnotí jen velikost mostů, ale i jejich konstrukční vtip a estetické působení. Bohužel se na vzhledu mnohých mostů výrazně podílí socialistický způsob práce v době jejich vzniku a skutečnost, že jsou špatně udržovány. Nekvalitní izolace a detaily způsobují, že povrchy mostů jsou pocákané, ukazuje se korodující výztuž a jsou tak celkově odpudivé. Bohužel špatná údržba, graffiti a reklamy ničí nejen staré mosty, ale i mosty nové a nově opravené. Jsme jediný stát na světě, kde se mohou na mosty věšet reklamy! Pak je i sebelepší konstrukce ihned zohyzděna hamižností majitelů.

Ke kterému mostu máte osobitý vztah a proč?
Je to zavěšený most přes Labe u Poděbrad, kterým vyvrcholil vývoj segmentových konstrukcí otevřeného a uzavřeného průřezu. Most, který byl dokončen v roce 1988, byl výsledkem práce inženýrů a techniků Dopravních staveb, kteří chtěli dokázat, že i my za železnou oponou umíme navrhnout a postavit špičkovou mostní konstrukci. V podmínkách, o kterých se současné generaci ani nesní, jsme doslova ze země vydupali most, který byl v roce v 1990 v Hamburku, na kongresu o předpjatém betonu, oceněn v soutěži o vynikající konstrukce.

Jste držitelem mnoha ocenění. Které považujete za nejhodnotnější?
Mezinárodní organizace pro vývoj a rozvoj betonových konstrukcí The International Federation for Structural Concrete (fib – fédération internationale du béton) mi letos udělila cenu Freyssinet Medal for outstanding technical contributions in the field of structural concrete. Je to cena, kterou tato organizace uděluje jednou za čtyři roky na kongresu, jenž se letos koná ve Washingtonu, D. C., v USA. Myslím si, že vyšší profesní ocenění již nemohu získat, a nikdy jsem si nemyslel, že tuto cenu získám.

Jak vidíte budoucnost mostařského řemesla?
Jsem přesvědčen, že typy mostů, jaké například navrhuje Zaha Hadid ve Spojených arabských emirátech, jsou omylem, který se sám zničí. Monstrózní konstrukce tvaru pouštních dun, které nemají statické opodstatnění, vyžadují neúměrné množství materiálu a práce. Jsou ukázkou rozmařilosti šejků, a ne pokroku. Naopak konstrukce mostu Millau, navržená inženýrem Michelem Virlogeuxem a architektem Normanem Fosterem, je ukázkou moderního a hospodárného mostu. Krásně tvarovaná konstrukce využívá hospodárný statický systém, který bylo možno rychle a hospodárně postavit.

Jsem přesvědčen, že tato konstrukce ukazuje směr vývoje. Nové konstrukce budou kombinovat oblouky s prostorovou sítí kabelů a budou dále navrhovány skořepinové a membránové konstrukce. Jistě, v budoucnu nahradíme ocel a beton kompozity, kabely budeme navrhovat z karbonových vláken a budeme navrhovat adaptabilní statické systémy. To je technický pokrok. Myslím si však, že budoucnost mostů není jen v technologickém pokroku, ale ve změně kultury naší společnosti. Mnozí inženýři jsou hnáni touhou po co největších rozpětích, architekti po neobvyklých tvarech. Podle mého názoru nejde o to, postavit to, co tu ještě nebylo, ale postavit konstrukci, která je proporční, štíhlá a úměrná krajině. Konstrukci, která nehlučí, neteče a dobře slouží. Doufám, že se budou stavět mosty organicky spojené s přírodou, které budou vycházet z opěr zakomponovaných do krajiny, že pod mosty budou udržované parky, a nikoli smetiště.

Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.
Narozen: 8. března 1946 v Brně
Vzdělání:

• FAST VUT v Brně: Ing. – 1969, CSc. – 1981, doc. – 1990, prof. – 1993
• Akademie věd ČR: DSc. – 2007

Průběh zaměstnání:

• 1969 – 1991 projektant u firmy Dopravní stavby Olomouc, středisko Brno.
• 1991 – 1994 projektant u firmy T. Y. Lin International, San Francisko, Kalifornie, USA
• 1991 – nyní partner a technický ředitel projekční kanceláře Stráský, Hustý a Partneři, s.r.o., Brno, Olomouc, ČR, Londýn, UK, Greenbrae, CA, USA
• 1994 – nyní Ústav betonových a zděných konstrukcí, FAST VUT v Brně

Rozhovor připravila Magdaléna Lukáčová
FOTO: archív Jiřího Stráského

Článek byl uveřejněn v časopisu Inžinierske stavby/Inženýrské stavby.