Odvodnění zpevněných pojížděných ploch tunelových staveb

Výstavba tunelů při budování dopravní infrastruktury v České republice se v posledních letech těší velké oblibě. Pokud se ohlédneme do nedávné minulosti, určitě se nám vybaví nejméně tři větší tunelové stavby v rámci výstavby dálnic. Výstavba tunelových staveb je technologicky velmi náročná a přináší s sebou spoustu atypických řešení, a to především z hlediska požární bezpečnosti a tvarové ojedinělosti některých částí stavby.

Budeme-li vzpomínat na již vybudované tunely Valík (dálnice D5), Libouchec (dálnice D8), Panenská (dálnice D8) a Klimkovice (dálnice D47), Bôrik (Slovensko), silniční okruh Praha, tunely na úsecích 513 a 514, pak na všech těchto stavbách nalezneme využití systému odvodnění pomocí štěrbinových žlabů. V současné době se pracuje na dodávkách pro stavby tunelu Blanka (Praha) a tunelu Dobrovského (Brno). Štěrbinové žlaby jsou v tunelech průběžné po celé jeho délce a správně by měly být kapacitně navrhovány pouze na oplachové (údržba tunelu) a požární vody (v případě havárie).

Zpočátku se v tunelech využívaly štěrbinové žlaby profilu I jako na všech ostatních dopravních stavbách, podobně tomu bylo i v tunelu Valík (obr. 1).

Tento profil o rozměrech 45 × 50 × 400 cm je pro účely odvodnění tunelových prostor zbytečně předimenzován a pro projektanta to navíc znamená uvažovat hlubší založení základu klenby tunelu, na který se štěrbinový žlab osazuje.

Z tohoto důvodu se využívá nově vyvinutý prvek odvodnění – štěrbinová trouba profilu T v provedení s obrubníkem 12 cm a s průběžnou nebo přerušovanou nátokovou štěrbinou (obr. 2). Tento prvek o rozměrech 37/40 × 31 × 400 cm (š × v × d) je kapacitně dostačující a oproti výše zmiňovanému profilu I je o 19 cm nižší. Navíc díky svému tlamovitému profilu má při vyšších průtocích samočisticí funkci.

Velkou roli při návrhu tunelu hraje i požární bezpečnost, která ovlivňuje jednotlivé stavební celky. V tunelu jsou definovány tzv. požární úseky, na jejichž hranicích se musí zamezit případnému šíření požárů. Proto bylo nutné ve spolupráci s projektovými ústavy vyvinout doplňkový prvek ke štěrbinovým žlabům – požární bezpečnostní uzávěra, aby byly splněny podmínky Ředitelství silnic a dálnic České republiky.
–>–>

Jedná se o doplňkový kus, který na principu sifonu a plynotěsného deklu zháší hořící směs vody a ropných látek z důvodu zamezení přístupu vzduchu. Systém odvodnění tunelu s využitím požární bezpečnostní uzávěry je dobře patrný z obr. 4.

Na obrázku je vidět sestava štěrbinových žlabů s částečně zatopeným průtočným profilem. Zhruba po 50 m (požární úsek) je mezi štěrbinové trou­by vložena požární bezpečnostní uzávěra s nornou stěnou. Osazená požární bezpečnostní uzávěra v prostoru komunikace je na obr. 3.

Před nornou stěnou, kam dotéká hořící směs, je z vrchu plynotěsným deklem uzavřený prostor (obr. 4 – odkaz 5), kde vlivem nedostatku vzduchu dochází k uhašení. Směs vody a ropných látek, která už nehoří, pak vlivem proudění pokračuje pod nornou stěnou a po opuštění požární bezpečnostní uzávěry vtéká do dalšího požárního úseku. Prostor norné stěny a zhášecího prostoru je vidět na obr. 5 při pohledu shora.

Výhodou tohoto systému odvodnění je, že investor nepotřebuje žádnou souběžnou kanalizaci, do které by jinak musel po 50 m zhašené vody svádět. Tím značně ušetří a v případě revizí má mnohem snazší přístup k celému systému odvodnění než v případě použití středové kanalizace.

Díky kladným odezvám z provozu je tento prvek hojně využíván na všech tunelových stavbách, a to nejen v České republice, ale i na Slovensku.

Obr. 4: Systém odvodnění tunelu s využitím bezpečnostní požární uzávěry

Ing. Lukáš Počík
FOTO: CS-BETON

Lukáš Počík je projektant, obchodní a technický poradce ve společnosti CS-BETON, s. r. o.

Článek byl uveřejněn v časopisu Inžinierske stavby/Inženýrské stavby.