Tunely

Úsek trasy metra V.A měří 6 134 m a má celkem čtyři stanice – Červený Vrch, Veleslavín, Petřiny a Motol – navržené jako bezbariérové. První práce byly zahájeny v dubnu 2010 a stavba bude uvedena do provozu koncem roku 2014.

Úsek trasy metra V.A měří 6 134 m a má celkem čtyři stanice – Červený Vrch, Veleslavín, Petřiny a Motol – navržené jako bezbariérové. První práce byly zahájeny v dubnu 2010 a stavba bude uvedena do provozu koncem roku 2014.

Požadavky na stavební, technické a technologické vybavení tunelůpozemních komunikací jak na území České republiky, tak i na území Slovenska, jsou stanoveny právními a technickými předpisy, které jsou základním podkladem pro bezpečné provozování tunelových staveb. Důležitým předpokladem je také dobrá správa a pravidelná údržba tunelů pozemních komunikací.

Jihovýchodní část Pražského okruhu, uvedená do provozu na podzim loňského roku, se bezesporu řadí k nejvýznamnějším dopravním stavbám posledního desetiletí. Realizace tohoto úseku byla důležitá jak pro dopravní situaci v Praze, tak z pohledu celé České republiky. Nově otevřený úsek odklonil celostátní tranzitní dopravu ve směru východ – západ z Městského okruhu Prahy na okraj města, a to v podobě kapacitní čtyřpruhové rychlostní komunikace. Pozitivní dopad byl patrný již v prvních dnech, a to jak z podstatného snížení dopravního zatížení Městském okruhu, tak z plynulosti provozu na nově vybudované spojnicí mezi dálnicemi D1 a D5.

Na první pohled by se mohlo zdát, že betonáží definitivního ostění popisovanou v časopisu Inžinierske stavby / Inženýrské stavby 5/2010 skončila na stavbě tunelů SOKP 513 pro tuneláře práce a nahradí je standardní profese spojené spíše s výstavbou komunikace na povrchu. Toto tvrzení je však pravdivé jen částečně. Je pravda, že následné činnosti, jako jsou provádění kanalizace, odvodnění a příprava podkladních vrstev vozovky, vlastní vozovka nebo vedení inženýrských sítí, se uplatňují i mimo tunel. Jejich provádění ve stísněném prostoru tunelu a zpravidla hluboko pod zemí si však vyžaduje dodržování určitých specifických pravidel.

Traťové tunely prodloužení trasy metra A v Praze ze stanice Dejvická do stanice Motol budou raženy technologií TBM-EPB. Tato zkratka je odvozena od anglického názvu Tunnel Boring Machine – Earth Pressure Balance a specifikuje typ použité technologie TBM, kdy tlaky během ražby jsou vyrovnávány za pomoci rozpojené zeminy.

Nasazení razicích štítů na prodloužení trasy metra V. A z Dejvic do Motola se pomalu, ale jistě stává realitou, a je tedy pochopitelné, že odborná i laická veřejnost požaduje popis a vysvětlení celé technologie ražby jednokolejných tunelů. Pozvání k rozhovoru o nové technologii přijali Ing. Ermín Stehlík, specialista divize 5 Metrostav pro tunelovací práce, a Ing. David Cyroň, vedoucí projektu ražeb stroji TBM na „Prodloužení metra V. A (Dejvická – Motol)“.

Výstavba tunelů při budování dopravní infrastruktury v České republice se v posledních letech těší velké oblibě. Pokud se ohlédneme do nedávné minulosti, určitě se nám vybaví nejméně tři větší tunelové stavby v rámci výstavby dálnic. Výstavba tunelových staveb je technologicky velmi náročná a přináší s sebou spoustu atypických řešení, a to především z hlediska požární bezpečnosti a tvarové ojedinělosti některých částí stavby.

Stavbou tunelu SOKP 513 jsme se v časopise Inžinierske stavby / Inženýrské stavby 1/2009 zabývali krátce poté, co byla ukončena ražba a zahájena betonáž definitivního ostění ražených úseků tunelů. Dne 20. 9. 2010 byla zprovozněna spolu se stavbami SOKP 512 a SOKP 514 celá část obchvatu spojující dálnici D1 s dálnicí D5 a tunel přešel z fáze výstavby do fáze provozu.

Článek popisuje metodu zhotovení hloubených tunelů z tenkostěnných přesýpaných systémů Matière a uvádí několik příkladů realizace těchto železničních a silničních tunelů v Irsku, Francii, Španělsku a Japonsku.

Článek popisuje metodu zhotovení hloubených tunelů z tenkostěnných přesýpaných systémů Matière a uvádí několik příkladů realizace těchto železničních a silničních tunelů v Irsku, Francii, Španělsku a Japonsku.

Přibližně od konce 50. let 20. století začal i v českých zemích vývoj původního tunelového stavitelství probíhat na značně širší bázi, která byla založena na vědeckých postupech zkoumání problémů geomechanických, stabilitních i technologických. Do nově pojaté sféry podzemního stavitelství byly zahrnuty vedle tunelů dopravních (tunely železniční, silniční a dálniční, podzemní rychlodráhy), štol a tunelů vodohospodářských a komunálních (vodní přivaděče, kanalizační sběrače, energovody, kolektory apod.) i perspektivní podzemní stavby plošné a halové (parkoviště, garáže, skladiště, kaverny hydrocentrál a energetických zásobníků, úložiště nebezpečných odpadů apod.).

K dopravě se dostal velkou oklikou po vystudování fyzikální akustiky na Elektronické fakultě ČVUT v Praze. Podle jeho slov však nemůže být lepšího základu pro to, co dělá, než znalosti z fyziky a elektroniky. V současnosti vede ústav Dopravní systémy na Fakultě dopravní ČVUT a zároveň působí na společném pracovišti Fakulty dopravní Žilinské univerzity v Žilině a společnosti Eltodo EG, kde se zabývá tunely a jejich dalším rozvojem. Prof. Ing. Pavel Přibyl, CSc.

Prudký rozvoj ekonomiky Islandu a snaha islandské vlády o zlepšení dostupnosti dříve velmi izolovaných měst si vynutily výstavbu nových silnic a tunelů. Jedním z takovýchto projektů na zlepšení dostupnosti města Siglufjörđur na severu Islandu s cílem zajistit kratší spojení s druhým největším islandským městem Akureyri je i stavba Héđinsfjarđargöng s tunely Siglufjördur a Ólafsfjördur. Po dokončení tohoto projektu se rovněž značně zkrátí doba jízdy mezi městy Siglufjördur a Ólafsfjördur. Zvláště významné bude pro obyvatele dopravní spojení v zimních měsících, kdy nepříznivé počasí s přívaly sněhu často zneprůjezdní stávající kratší, asi 60kilometrové spojení mezi oběma městy, přičemž delší spojení je 250 km.

Jeho rozhodnutí studovat v oboru podzemních staveb ovlivnili především osobnosti českého tunelářství – prof. Ing. Miloš Bucek, DrSc., a prof. Ing. Jiří Barták, DrSc. Po skončení studia začal pracovat v akciové společnosti Metrostav a zůstal v ní dodnes. Výrobně-technický ředitel Metrostavu, a. s., předseda České tunelářské asociace a viceprezident Mezinárodní tunelářské asociace ITA-AITES Ing. Ivan Hrdina.