Vodní kaskáda na Srí Lance každoročně stojí mezi zemí a ničivými suchy
Eliška Hřebenářová 
Starý srílanský hydraulický systém, jehož stáří se v současné době odhaduje na zhruba dva tisíce let, využívá přírodní prvky, které pomáhají shromažďovat a uchovávat dešťovou vodu. Ve světě, který se velmi rychle otepluje a každoročně se s ničivými suchy potýkají větší a větší oblasti je tento systém záchranou pro venkovské komunity, které by bez něj neměly přístup k vodě.
Takzvaná wewa (“nádrž” v Sinhálštině) se rozkládá například vedle vesnických rýžových polí ve vesnici Maeliya na ploše 175 akrů (708 200 m2) a je naplněna dešťovou vodou z předchozích měsíců. Bez této vody by zde rýži nebylo možné pěstovat. Tato vesnický nádrž ale není jediná – je součástí starověké hydraulické sítě zvané ellangawa, neboli „kaskádový systém nádrží“.
Kaskády a jejich vznik
Umělé jezero u Maeliya se spojuje s menšími umělými nádržemi proti proudu v povodí. V konkrétní kaskádě kolem vesnice Maeliya je devět nádrží. Společně s pečlivě spravovaným přírodním prostředím umožňují tyto propojené skladovací struktury zachycovat, sdílet a znovu využívat dešťovou vodu v celé místní oblasti.
Tyto kaskádové systémy, postavené zhruba od 4. století př. n. l. až do roku 1200, již dlouho pomáhají srílanským komunitám vyrovnat se s prodlouženými obdobími suchého počasí. Většina země je totiž tvořena krystalickou tvrdou horninou se špatnou propustností, což vyvolává nechtěný odtok cenné vody. Kaskády nádrží, které zde místní stavěli již před tisícovkami let jsou tak způsobem, jak zachytit povrchový odtok vody do řek a moře, a tak uchovat dešťovou vodu v oblasti. Tyto znalosti se od doby vzniku prvních nádrží předávají z generace na generaci.
Letos bylo vyhlášeno třináct nových zemědělských památek – z Číny, Egypta, Japonska, Korejské republiky, Mexika, Portugalska, Španělska a Srí Lanky. S těmito novými lokalitami již existuje celkem 50 celosvětově uznávaných systémů zemědělského dědictví ve 20 zemích. Tato iniciativa vedená Food and Agriculture Organization (FAO) má za cíl chránit a podporovat cenné zemědělské dědictví, zachovat biologickou rozmanitost a tradiční znalosti, ale také vytvořit odolné ekosystémy.
Kaskády jako řešení budoucnosti
Dnes, ačkoli některé z nádrží v systému Maeliya byly opuštěny, hlavní nádrž stále poskytuje sklizenou dešťovou vodu 202 farmářům a zavlažuje 155 akrů půdy. V době, kdy se předpokládá, že změna klimatu zvýší na Srí Lance sucha i riziko záplav, se navíc kaskádám nádrží dostává nové, a zvýšené, pozornosti.
To samozřejmě i znamená, že dochází k obnově původních kaskách – například v severních centrálních pláních Srí Lanky pomohla obnova kaskád vesnických nádrží v rámci projektu podporovaného Světovou bankou farmářům pěstovat rýži a zeleninu po celý rok. Podobně v severozápadní suché zóně, během dlouhotrvajícího sucha v roce 2017, kdy mnoho farmářů muselo opustit své plodiny, projekt OSN na obnovu kaskádového systému 27 nádrží pomohl farmářům v Kurunegale pokračovat v pěstování rýže.
Množství nádrží je klíčové
Nejsou to ovšem pouze kaskády, které v oblasti s nedostatkem vody pomáhají. Výzkumníci zjistili, že jedním ze způsobů, jak kaskádové systémy snižují riziko sucha, je i samotné propojení různých nádrží dohromady. Pro kontrolu vypouštění vody disponují nádrže stavidlem a pro měření hladiny vody v nádrži je v nádrži měřidlo z přírodního kamene. Voda z jedné nádrže do druhé prochází malými potůčky v rýžových polích.
Podle studie, která měřila měnící se hustotu vegetace, nádrže, které byly součástí kaskád, zadržovaly během období sucha více vody než malé izolované nádrže, které fungují samostatně.
Důležité je rovněž zdůraznit, že kaskády nepomáhají jen se zadržením povrchové vody, ale i té podzemní – to se daří díky stromovým pokryvům v blízkosti kaskády, které působí jako bariéra proti větru, snižují evapotranspiraci a přirozeně ochlazují své okolí a pomáhají tak ve svém okolí zadržovat vodu, která by se jinak vypařila. Kromě toho rovněž chrání komunity ve svém okolí před bleskovými povodněmi a zabraňují erozi půdy.
Jedna nádrž, mnoho využití
Nádrže jako takové přitom vodu pouze nezadržují, ale svým způsobem i čistí. Jejich stavitelé je totiž navrhli tak, aby zabránili tomu, že sediment ve vodě skončí v nádrži. Nashromážděný sediment pak používali k pěstování různých rostlin, které fungovaly jako přírodní filtr. Kořeny velkých stromů rostoucích v blízkosti nádrže pak také vytvořily vodní klece pro chov ryb.
Chov zvířat, včelařství, agrolesnictví a pěstování potravin kromě rýže – to vše je podporováno kaskádami nádrží. Domácí zahrady v kaskádové krajině nesou velkou rozmanitost potravin, jako jsou opomíjené ovocné druhy, jedlé léčivé rostliny, původní zelenina, hlízy a koření. Kaskády nádrží navíc pomáhají zachovat vlhkost půdy v těchto domácích zahradách po delší dobu, takže vesničané mohou pěstovat plodiny a okrasné rostliny po celý rok.
Systém vyžaduje opravy
Výzkumníci naznačují, že na Srí Lance bylo kdysi 18 000 až 30 000 malých nádrží, z nichž 90 % bylo organizováno do shluků nebo kaskád. Dnes se bohužel odhaduje, že zůstalo pouze 14 421 aktivních nádrží a 1 661 kaskád.
Příčin tohoto poklesu je mnoho. Po 12. století se starověká království v suché zóně ztratila svůj vliv a význam a místní osady a království se přesunuly do deštivých, vlhkých oblastí ve střední Srí Lance. To samozřejmě vedlo k opuštění mnoha nádrží a kaskád v suchých oblastech. Navíc postupem času Srí Lanka zažila několik jihoindických invazí, které zničily celou řadu nádrží a další formy tradičního zavlažování v zemi.
Svou roli sehrálo i Britské impérium. Před britskou kolonizací na konci 18. století vlastnili kaskádové systémy vesnických nádrží farmáři, kteří je kolektivně spravovali a udržovali podle zvykových zákonů vesnice. V rámci tohoto procesu bylo pro komunitu povinné dobrovolně se podílet na údržbě tankového systému. Ale Britové považovali tento systém za nucenou práci, zrušili jej v roce 1832 a centralizovali odpovědnost za údržbu. Pak už jen následovala desetiletí zanedbávání místní samosprávou.
Po nezávislosti na Britech v roce 1948 převzaly kontrolu nad řízením kaskád nové vládní instituce a farmářské organizace. Tyto institucionální změny znamenaly, že kaskády dnes nemají jasné vlastnictví a na mnoha místech již nejsou spravovány a udržovány vesnickými komunitami – to vedlo k zániku dalších nádrží a kaskád a ke snížení stromového pokryvu v jejich okolí, což zcela narušilo původní praxi nakládání s vodou.
Nyní probíhají snahy o obnovu. V roce 2017 UNESCO a FAO uznaly kaskády nádrží za globálně důležitý systém zemědělského dědictví. Nádrže a kaskády jsou nyní zahrnuty do národního adaptačního plánu země pro dopady změny klimatu.
Silné deště a bleskové povodně poškozují komunitní infrastrukturu, včetně zavlažovacích kanálů a samotných nádrží. Zemědělské komunity a místní uživatelé vody na tyto dopady často reagují zvýšením akumulace vody v nádrži zvýšením nebo rozšířením její stěny a zvýšením odběrů z potoků nebo jiných nádrží. I když tato opatření mohou krátkodobě zlepšit dostupnost vody, mohou změnit fungování kaskádového systému, způsobit dopady proti proudu a po proudu, snížit dostupnost vody pro uživatele po proudu, zaplavit území proti proudu a ovlivnit dostupnost podzemní vody jinde. Z těchto důvodů vyžaduje sanace kaskád nádrží posouzení a pochopení celé hydrologie kaskády před zásahem.
