Jak se zbavit kuny v domě? Rady a tipy

Podezřelé zvuky, které se v noci linou z půdy, dupání, funění, hlasité a pronikavé pištění, rachtání střešních tašek a další zvuky mohou, ale také vůbec nemusí poukazovat na přítomnost zloděje. Tedy alespoň ne v tradičním slova smyslu. Může – a s největší pravděpodobností to tak i doopravdy je – se jednat o kunu.

Nyní přejděme k hlavnímu tématu: jak se kuny zbavit? To je totiž otázka přímo do televizní soutěže. Zbavit se kuny totiž není vůbec jednoduché. V této fázi je důležité zdůraznit, že:

1) dle zákona smí kunu zabít pouze myslivec, pouze v rámci své honitby a pouze v období listopad až únor, kdy kuna není hájená,

2) likvidace kun prostřednictvím želez je trestná a pro zvíře zbytečně trýznivá. Stejně tak je zakázáno kuny trávit nebo, obecně, zabíjet.

Kuna je částečně chráněná a její lov je povolen pouze mezi 1. listopadem až 29. únorem. To, bohužel, platí i pro odchyt sklopci. Po zbytek roku je její likvidace zakázaná s výjimkou oblastí, ve kterých se vyskytují chránění ptáci jako je koroptev polní, tetřeva hlušec, tetřívka obecná či jeřábek lesní – a to určitě není případ půdy ve městě.

Jak již bylo řečeno, kuna je velmi chytrý a přizpůsobivý živočich, a tak lze boj s ním rozdělit do několika fází:

Zajištění prostor

Nejspolehlivějším – a pravděpodobně i jediným dlouhodobě fungujícím – opatřením proti kunám je mechanické zajištění prostor proti vniknutí kuny do objektu. Pokud tedy máme podezření na výskyt kuny nebo se obáváme, že by k nám mohla zavítat, je na místě zabezpečit a odizolovat půdní prostory tak, aby se do nich kuna neměla šanci dostat. To se snáze řekne než udělá, protože kuna se dokáže protáhnout velmi malými otvory – stačí pouhých 5 centimetrů široká škvíra.

Rovněž je třeba nepodceňovat nepřítele. Pokud se kuna jednou na půdě usídlila, bude se do prostor snažit dostat neustále, což může způsobit další, dodatečné škody, když se bude snažit najít novou cestu dovnitř. Když navíc dojde k poškození izolace a vzniku dutin, hrozí i nastěhování dalších nevítaných hostů v podobě vos a sršní.

Při každé opravě škod napáchaných kunou bychom tak na prvním místě měli identifikovat místa, kudy kuna do střechy proniká.

Pokud navíc vlastníme objekt v blízkosti lesa nebo pasku, měli bychom půdní prostory zabezpečit preventivně, i když myslíme, že u nás kuna nebydlí.

Volba stavebního materiálu

Zde je třeba zdůraznit – a opravdu důrazně – že neexistuje žádná izolace, která by kunám „nechutnala“ nebo nevyhovovala. Neexistuje rovněž žádná izolace, která by odolala působení kun, tedy jejich drápkům a zubům. Jediný materiál, který má teoretickou šanci kuně odolat, je materiál TVRDŠÍ než její drápy. Běžně používané a nabízené izolanty (skelná nebo kamenná (minerální) vata, polystyren (EPS), celulóza nebo stříkané PUR pěny) tak nemají absolutně šanci nezvanému návštěvníkovi odolat. U všech opačných tvrzení je třeba mít na paměti, že kuny jsou schopné si vyhloubit noru i ve zmrzlé zemi – jak jim tedy může odolat izolant?
Spolehlivým řešením tak zůstávají instalované sítě a zábrany proti kunám, které jim zamezí přístup zvenčí.

Biologická kontrola

Kuně vadí pes. Bohužel ovšem pouze přímý kontakt se psem, ne pouze život v jeho blízkosti. Pokud tedy máme kunu zabydlenou kdekoli, kam se pes může dostat, pak se může jednat o ideální řešení (vždy mějme psa očkováného na vzteklinu!). Pokud ovšem kuna bydlí například na půdě, pak nám toto řešení bude k ničemu.

Stejně může zafungovat větší, teritoriálně naladěná kočka, přestože roztržka mezi větší kunou a větší kočkou může být… no, větší problém. Stejně jako u psa platí zdraví především – kočka musí být očkována a pravidelně ošetřována proti parazitům! V obou případech se rovněž musí jednat o zvířata, která jsou spokojená uvnitř i venku, pokud totiž mazlíček bude čistě jen uvnitř objektu, kuny zajímat nebude.

Na těžko dostupná místa můžeme zkusit alespoň rozmístit psí trust, například trus dogy, – anebo velkých kočkovitých šelem, jako je lev, tygr nebo puma (občas k dostání v zoologických zahradách), pach ovšem může brzy vyprchat a trus je proto potřeba měnit. A je také samozřejmě otázkou kdo z nás chce něco takového mít doma.

Babské rady

Existuje celá řada takzvaně ověřených „babských“ rad, jak se kun zbavit. Celá řada z nich však připomíná spíše čarodějné praktiky než účinné řešení. Podle lidové moudrosti kunám vadí chili, pepř, česnek, naftalínové kuličky proti molům, olej tea tree, lidská, kočičí nebo psí moč v misce, voňavé bločky nebo kuličky určené do WC mísy. Pozadu nezůstávají ani chlupy koček a psů, vlasy lidí, hrající rádio, odpuzovače kun…

Ano, všechna tato řešení potenciálně MOHOU fungovat, ale pouze po dobu omezenou. Pachy z chlupů a vlasů vyprchají (a je třeba je proto neustále měnit) a na hlasité zvuky si kuna jednoduše časem zvykne. Rady typu umístění jiné, mrtvé kuny do prostor navíc hraničí s biologickým hazardem. Menším hazardem je vystříkání prostor velmi silným parfémem nebo naftalínem – obdobně jako u vlasů a zvuků, i na toto si však kuna časem zvykne. Pach navíc může vadit nám nebo domácím mazlíčkům.

Plašiče

Na trhu je poměrně rozsáhlé množství různých typů plašičů – od pachových, přes zvukové až po ultrazuvkové. Jak již bylo zmíněno v předchozím bodě, nejspíš s nimi nebudeme úspěšní. Nepochybně budou fungovat nějakou dobu, dlouhodobě, jak může redakce potvrdit z vlastní zkušenost, ovšem kuny mimo objekt neudrží.

Jako plašič se může osvědčit i světlo napojené na pohybové čidlo. Jakmile kuna vběhne dovnitř, světlo se rozsvítí. Stinnou stránkou je, že i na tento trik si kuna může zvyknout a nás to bude stát spoustu elektřiny.

Sklopce a klece

Pasti na kuny, které odchytí živé zvíře, se mohou zdát jako ideální řešení problému. Kuně neublíží a nevyžadují žádnou zvláštní přípravu nebo pochybnou, nechutnou prakticku. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy chceme osadit návnadu. Jakmile se dotkneme pamlsku holýma rukama, kuna nikdy do klece nevleze. Při manipulaci s pastmi je proto vždy potřeba používat rukavice, abychom na pasti a návnadě nezanechali lidský pach. Navíc je třeba se obrnit trpělivostí, někdy může trvat i několik týdnů, než se kuna odváží k návnadě umístěné v kleci.

Jako ideální návnady pro kuny, tedy masožravce od přírody, lze použít například čerstvé maso (kuřecí, rybí) nebo vnitřnosti (játra, ledvinky či na uzeniny), klobásy či špek. V takovém případě je ovšem stále třeba mít na paměti, že se návnady nesmíme dotknout nebo o ni kuna neprojeví zájem!

Sklopec umístíme ideálně přímo na cestu, kterou víme, že kuna používá. Sklopec je tunelová past, lze ji tedy zamaskovat, aby kuna netušila, že leze do pasti – protože vidí světlo na druhé straně. Čím přirozeněji působí schovaný sklopec, tím lépe pro nás. Návnadu můžeme umístit nejen do sklopce, ale i v jeho okolí, aby si kuna snáze a rychleji přivykla.

Past kontrolujeme několikrát denně, abychom kunu včas zajistili a dohlédli, že nebude strádat. Pokud je odchycení kuny do pasti úspěšné, přehodíme přes past deku, aby se zvíře ve tmě uklidnilo a přistoupíme k transportu mimo objekt. Doporučuje se obléci dlouhé kalhoty a rukavice, aby se minimalizovalo riziko kontaktu při transportu! Odchycenou kunu je třeba ji odvézt daleko od lidských obydlí a vypustit v přírodě. Ideálně v místě, odkud netrefí sama zpátky.

Na kunu kunou!

Pokud máme trpělivost, jsme ochotní si pořídit domácího mazlíčka a ńebojíme se výzev, můžeme si pořídit kunu vlastní. Ochočená kuna nepáchá škody jako kuna divoká a její přítomnost, jelikož se jedná o velmi teritoriální zvířata, ostatní kuny odradí. Ale to je, samozřejmě, řešení jen pro fajnšmekry…