Konečně adekvátní náhražka plastu? Nový materiál biodegraduje v oceánské vodě

Plasty, které v posledních letech nahradily velkou řadu jiných, dříve používaných materiálů, jsou nyní mezinárodně uznávanou a stále rostoucí hrozbou pro lidské zdraví a zdraví životního prostředí. V roce 2010 vědci odhadovali, že se do oceánu dostane 8 miliard kilogramů plastu za jediný rok, přičemž neustálé zhoršování situace se předpovídá až do roku 2025, kdy by situace měla kulminovat. Co bude poté, odhady neuvádí.

I nyní se po celé planetě objevují důkazy o znečištění plasty – od sáčků od potravin v hlubokém moři až po mikroplasty v zásobách našich potravin a dokonce i v naší krvi. Velikost Pacific Garbage Patch se nyní pohybuje kolem 1,6 milionu kilometrů čtverečních plochy – a tyto plasty nikdy nedegradují, rozpadají se na stále menší částice až na mikroplasty, které přetrvávají v životním prostředí po staletí.

Nový materiál a výstupy zkoušek

Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu nyní přišli s dalším z řady možných řešení – novým biologicky rozložitelným materiálem, který může plnohodnotně nahradit konvenčně používané plasty. Využité polyuretanové pěny se rozkládají nejen v suchozemských kompostech, ale dle nejnovějších výzkumů i v mořské vodě.

Využité polyuretanové materiály se v současné době používají jako pěny v prvních komerčně dostupných biologicky odbouratelných botách (prodávaných společností s názvem Blueview), což umožnilo snazší a podrobnější testování v experimentálním akváriu, ale i v přirozeném prostředí. Molo, kde testování proběhlo, poskytlo vědcům přístup a jedinečnou příležitost testovat materiály v přirozeném ekosystému blízkého pobřeží, což je přesně prostředí, kde s největší pravděpodobností skončí plasty, které nebyly vhodně vyhozeny a zlikvidovány.

Aby bylo možné plně otestovat a analyzovat polyuretanové materiály vyvinuté výzkumníky za posledních osm let, studie se spojila s odborníky v biologii, polymerní a syntetické chemii a námořní vědě. Vzorky pěny byly vystaveny slapové a vlnové dynamice. Sledovány byly molekulární a fyzikální změny pomocí infračervené spektroskopie s Fourierovou transformací a rastrovací elektronové mikroskopie.

Materiál začal degradovat již za čtyři týdny. V průběhu testování bylo zjistěno, že řada mořských organismů kolonizuje polyuretanovou pěnu a biodegraduje materiál zpět na výchozí chemikálie, které tyto mikroorganismy spotřebovávají jako živiny v prostředí oceánu. Údaje ze studie ukazují, že zapojené, zjištěné organismy mikroorganismy – směs bakterií a hub – běžně žijí v přirozeném mořském prostředí.