Správná montáž keramických obkladů a dlažeb

9. září 2008

Partneři sekce:

Mnohé kvalitní a estetické keramické obklady po uložení ztratí svoji přitažlivost, v horším případě i funkčnost. Téměř vždy to však způsobuje u nás bohužel stále přítomná nedbalost při pokládce, neznalost nových materiálů a jejich vlastností i technologií při montáži. V příspěvku uvádíme nejčastější chyby při pokládce a některé problémy, které tyto chyby způsobují, neboť jen jejich eliminací zajistíme správný postup pokládky na základní typy podkladů.

Správná technologie pokládky tenkostěnných keramických obkladových prvků je komplexní problém, který v sobě zahrnuje znalost správné volby a úpravy pokládaného povrchu, znalost správného výběru materiálů pro obkládání (druh keramické dlaždice, respektive obkládačky pro dané prostředí, výběr správných lepicích a spárovacích hmot apod.), správného rozvržení spárořezu včetně např. dilatačních spár atd.

Popis všech pravidel pro správnou technologii pokládky by byl nad rámec tohoto článku. Potěšitelné je, že většinu potřebných informací lze již v současné době vyhledat v aktuální odborné literatuře. Následující text přináší ukázku nejčastějších vad keramických dlažeb a obkladů, se kterými se setkáváme v rámci posudkové činnosti, spolu se správným řešením pokládky nebo sanace vzniklých vad.

Souhrn nejčastejších příčin vad a poruch keramických obkladů a dlažeb

Vady obkladových prvků včetně doplňků

Vady před kladením.
Vady keramických prvků projevující se po kladení.

Vady při provádění pokládky

Nepodepření keramického prvku lepicí hmotou v celé ploše.
Nekompaktní spárování.
Vady rovinnosti dlažeb a obkladů.
Vady pokládky.
Vady pracovních a dilatačních spár.
Hydrotermální nárůst.
Vlhkost podkladu.
Vady spojovacích hmot.

Vady a poruchy stavební

Vady způsobené výběrem nevhodných prvků.
Vady způsobené výběrem nevhodných spojovacích materiálů.
Vady způsobené nekvalitním podkladem.
Vady způsobené nevhodnou skladbou obkladu.
Vady způsobené nerespektováním dilatací objektu.
Dynamické pohyby podkladu.
Vady v důsledku zvýšeného teplotního namáhání.
Vady způsobené vlhkostí.
Závady tmavých keramických obkladů na fasádách.

Příklad poruchy – nerespektování dilatačních spár v podkladu

Především v bytové výstavbě se v současné době běžně využívá podlahové vytápění téměř výhradně ve spojení s keramickou dlažbou, která je zárukou dostatečného přenosu tepelné energie. Bohužel v této souvislosti dochází k vadám především v oblasti správného navržení dilatačních spár a jejich respektování v celém souvrství keramické dlažby (obr. 1).

Obr. 1 Schematické znázornění tvorby trhlin v dilatačních spárách

Nelze opomenout ani nutnost pokládat dlaždice do takzvaného plného lože. Veškeré tyto nedostatky se pak mohou projevit ve formě trhlin nebo odtržením přilepených dlaždic.

Základní pravidla pro pokládku dlažeb s podlahovým vytápěním lze shrnout do těchto bodů:
1. větší plochy než 3 × 3 m nutno rozdělit dilatačními spárami na takto velké části a tyto spáry (široké min. 8 mm) musejí probíhat celou konstrukcí (podklad
– dlaždice),
2. oddělit podlahové konstrukce od stěn dilatačními spárami, stejně jako vytápěné plochy od nevytápěných, nutno oddělit schodiště, jednotlivé místnosti apod.,
3. Nutno klást dlaždice do takzvaného plného lože zdokonalené lepicí hmoty (třída 2 – běžně se používají cementové lepicí hmoty třídy C2, často také nazývané flexibilní) s minimální kontaktní plochou 95 % plochy dlaždice. Nedodržením této zásady hrozí vznik lokálních trhlin u jednotlivých takto postižených dlaždic (obr. 2) a v neposlední řadě nedochází k dostatečnému přestupu tepla (dutiny působí jako tepelná izolace).

Obr. 2 Schematické znázornění vad dlažby způsobené nepodepřením celé plochy dlaždice

Praktická ukázka – diagnostika

Dlažba s podlahovým vytápěním vykazovala velké množství poškozených dlaždic (trhliny, která nepřerušovaně prostupovaly několika dlaždicemi) především v místech ukončení podlahového vytápění. Na základě provedené sondy (obr. 3) bylo zjištěno, že dilatační spáry byly správně provedeny v podkladním betonu. Nicméně tato skutečnost již nebyla zohledněna ve vrstvě keramických dlaždic. Tímto došlo ke vzniku trhlin v dlaždicích v místech dilatačních spár v podkladové vrstvě.

Odstraněním dlaždice bylo také zjištěno nedostatečné podepření dlaždice lepicí hmotou v celé ploše (obr. 4). Tato skutečnost svědčí o lepení dlaždic do již zavadlé lepicí hmoty. Nepodepření keramického prvku lepicí hmotou v celé ploše ovšem nebylo příčinou vzniklých poruch.


Obr. 3 Sonda – provedení dilatační spáry v betonovém podkladu		Obr. 4 Detail rubové strany pravé části odříznuté dlaždice svědčí o nedostatečné kontaktní ploše mezi dlaždicí a lepidlem.

Praktická ukázka – řešení problému

Postup oprav musí tedy sestávat především z přiznání dostatečného počtu dilatačních spár, které musejí probíhat nejen v podkladním betonovém potěru, ale nepřerušovaně i ve vrstvě dlaždic (obr. 5). Stejně je nutno oddělit podlahové části od stěnové (byl použit sokl).

Vše je možno zabezpečit:
a) vyplněním spár pružným tmelem (např. silikonem),
b) použitím dilatačních profilů, které mají proti silikonům podstatně vyšší životnost.

V případě, že nelze respektovat zásadu o průběžnosti dilatační spáry celou konstrukcí, je možno využít dilatačně-izolační fólie. Ty vyrovnávají napětí vznikající mezi podkladem a dlažbou nebo obkladem, způsobené rozdílnou tepelnou roztažností obou materiálů (obr. 7).

Řešením nedostatečného podepření dlaždic lepicí hmotou je dodržení pokynů výrobce (množství záměsové vody, otevřený čas apod.) nebo použití řidších lepicích hmot pro takzvané tekuté lože. Vzhledem k tomu, že obkladač nemůže vyvinout dostatečnou sílu pro přitlačení především velkoformátových dlaždic do běžné kašovité lepicí hmoty, slouží tyto hmoty k bezdutinové pokládce dlaždic. Hmoty pro tekuté lože vyžadují velmi kvalitní přípravu podkladu. Použitím této samonivelizující tekuté lepicí hmoty s následným 100 % přilnutím lze dosáhnout několikanásobně vyšší rychlosti při pokládce. Vlivem nižšího povrchového napětí v lepicí hmotě dochází k odvzdušnění (odstranění vzduchových bublinek vmíchaných do lepicí hmoty při rozmíchávání). K odvzdušnění (zhutnění) dochází vlastní hmotností dlažby tak, že se přebytečný vzduch obsažený v lepidle vytlačí zpod dlažby přes spáru do ovzduší.

Příklad volby nevhodných keramických dlaždic pro použití v exteriéru

Pro obklady a dlažby v exteriéru je třeba použít výhradně mrazuvzdorné keramické obkladové prvky. Mrazuvzdornost je u nich zajištěna nízkou nasákavostí střepu. Mrazuvzdornost je automaticky požadována u keramických obkladových prvků s nasákavostí do 3 % (skupiny BIa a BIb podle tab. 1).

Tab. 1 Vybrané požadované vlastnosti za sucha lisovaných obkladových prvků skupiny B podle ČSN EN 14411

Přednostně výrobci do exteriéru doporučují výhradně prvky třídy BIa. Keramické obkladové prvky hutné (skupina IIa), resp. polohutné (skupina IIb) jsou v převážné většině také mrazuvzdorné, nicméně je třeba si tuto vlastnost ověřit u výrobce. Především polohutné dlaždice jsou obecně vhodné k použití v exteriéru spíše na fasády nebo k obkládání vertikálních a horizontálních ploch v mírných klimatických podmínkách bez trvalého působení vody. V případě, že je ve venkovním prostoru použit střep s příliš vysokou nasákavostí, může dopadnout jako dlaždice na obr. 9. O vysoké nasákavosti tohoto střepu svědčí i fakt, že v odprýsknutých částech vykrystalizovala v zimním období posypová sůl, která vzlinula pórovitým střepem rozpuštěná ve srážkové vodě.


Obr. 8 Pokládka dlažby na tekuté lože		Obr. 9 Porušení nevhodně použitých nemrazuvzdorných keramických obkladových prvků (venkovní sokl zdiva) vedlo ke vzniku typických odprýsknutí.

Závěr

Předložený článek nemá za úkol detailně popsat všechny zásady správné montáže. Spíše jsme se pokusili uvést dva příklady častých vad a poruch, které při pokládce mohou vzniknout. Předpokládáme, že další příklady vad a poruch můžeme předložit v následujících vydáních. Domníváme se totiž, že publikace vad a poruch by měly přispět ke kvalitnímu provedení díla, neboť stavebník (obkladač) má dobrou možnost se poučit právě z chyb ostatních.

Uvedená problematika včetně výzkumu a vývoje nových technologií je řešena ve výzkumném záměru MSM 0021630511 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí.

prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc., Ing. Radomír Sokolář, Ph.D.
foto: autor

Rostislav Drochytka pracuje jako vedoucí Ústavu technologie stavebních hmot a dílců Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně. Jeho vědeckou specializaci je především trvanlivost stavebních materiálů a predikace životnosti staveb, kromě toho se zabývá i možností ochran stavebních konstrukcí aplikací vhodných typů sekundárních ochran, jakož i vývojem různých druhů hmot s využitím odpadních surovin.

Radomír Sokolář je odborným asistentem v oboru keramika na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílců. V rámci vědeckého zaměření se dlouhodobě zabývá využitím odpadních látek v technologii výroby stavební keramiky. Je autorem a spoluautorem několika odborných publikací zabývajících se problematikou správné pokládky obkladů a dlažeb a diagnostikou jejich vad.

Literatura:
1. DROCHYTKA, R. A KOL.: Keramické obklady a dlažby. Správné užití keramických obkladaček a dlaždic. 1st ed. Hradec Králové: VEGA, 2000, 187 p. ISBN 80-900860-5-5.
2. SOKOLÁŘ, R.: Technologie obkládání I. Příprava a provádění podkladu. 1. vydání. Praha: SiliS, 2003, 63 stran, ISBN 80-86821-00-5.
3. SOKOLÁŘ, R.: Technologie obkládání II. Obkládání v interiéru. 1. vydání. Praha: SiliS, 2003, 78 stran, ISBN 80-86821-01-3.
4. SOKOLÁŘ, R.: Technologie obkládání III. Obkládání v exteriéru. 1. vydání. Praha: SiliS, 2003, 65 stran, ISBN 80-86821-02-1.
5. SOKOLÁŘ, R.: Materiály pro obkladače 1. 1. vydání. Praha: SiliS, 2004, 63 stran, ISBN 80-86821-00-5.
6. SOKOLÁŘ, R.: Materiály pro obkladače 2. 1. vydání. Praha: SiliS, 2004, 63 stran, ISBN 80-86821-00-5.
7. DROCHYTKA, R. – BYDŽOVSKÝ, J. – BROŽOVSKÝ, J. A KOLEKTIV AUTORŮ: Stavební vady od A do Z. 1. vydání. Praha: Verlag DASHÖFER, 2004. ISSN 1214-7060.