Nejlepší nářadí na úklid sněhu. Jak vybrat to správné?

Pryč jsou časy, kdy jedinou možností, jak uklidit napadaný sníh, byla hliníková lopata a dřevěné hrablo. Stávající nabídka trhu je mnohem pestřejší a pro snadný úklid si je možné vybrat z celé řady výrobků, které se liší jak v základních parametrech, jakými je rychlost a pohodlnost úklidu, tak ve způsobu úklidu, kvalitě výrobku – a, v neposlední řadě, ceně.

Tradičně se při úklidu neobejdeme bez lopaty, hrabla a koštěte. Jak vybírat a na co se při výběru zaměřovat?

Shrnovač sněhu

Pokud potřebujeme uklidit velké plochy – například celá parkoviště – rozhodně se vyplatí investovat do shrnovače sněhu. Ty totiž mají příjemně velkou pracovní šířku a práce s nimi je podobně jednoduchá jako s rýčem – stačí přišlápnout a pomocí úchytů vyklopit tam, kde sníh nebude překážet.

Lopaty

Lopata na úklid sněhu může teoreticky být jakákoliv lopata, vyplatí se ale vybírat z výrobků přímo určených pro úklid sněhu. Taková lopata mívá čepel chráněnou plechovým břitem a násahu vybranou s ohledem na co nejnižší váhu produktu. Na rozdíl od běžné lopaty je lopata na sníh rovněž o něco širší, což umožňuje rychlejší a efektivnější úklid.

Hrablo

Nejlevnější hrabla se pohybují kolem několika set korun – což nám samozřejmě nezaručí kvalitu, ale ani to neznamená, že je takové hrablo, takzvaně, šmejd. První, na co bychom se proto měli při výběru zaměřit, je spodní hrana lopaty hrabla, která je při práci nejvíce namáhána a může se různě prohýbat, kroutit nebo zlomit. Pokud je tato hrana například z plastu, je jasné, že taková lopata příliš nevydrží. Jediné, k čemu taková plastem chráněná lopata bude dlouhodobě, je snad jen shrabování čerstvého prašanu na rovné ploše.

Hrana kvalitního hrabla by měla být z poctivého kovu, ne však pouze z přehnutého proužku kovu nalisovaného na jiný materiál lopaty – takový proužek se brzy obrousí a odpadne. A než se tak stane, nějakou dobu nám bude ztěžovat práci, protože zohýbaný proužek nebude správně doléhat a úklid sněhu se tím ztíží. Ideálním řešením spodní hrany je proto například hliníková lišta, pevně přinýtovaná k hrablu. Hliník se sice také obrousí, oproti méně kvalitnímu kovu ovšem mnohem pomaleji. Lopata tak bude sloužit podstatně déle bez rizika zohýbání a zbytečné námahy navíc.

Hranou to nekončí

Neméně pozornosti si zaslouží i tvar a konstrukce lopaty samotné. Při zatížení by se neměla koutit, ale zároveň by neměla být tvrdá, aby při větší zátěži v mrazech nedošlo k jejímu zlomení. Naopak měkká lopata, která se kroutí, se snadno opotřebí a praskne. Jedinou vhodnou volbou je proto robustní, ale pružná lopata. Vhodným materiálem je zde opět například hliník.

Násada zaslouží pozornost

Pečlivým výběrem by měla projít i násada hrabla, zejména pak její materiál. Plastová násada je sice lehká, pokud ovšem není z mrazu odolného materiálu, může prasknout. Dřevo je kvalitním materiálem, zvyšuje ovšem hmotnost hrabla. Kompozitní násady jsou zase o poznání dražší než jiné alternativy. Řešením tak může být například hliníková slitina – ta ovšem není právě dobrým tepelným vodičem, a tak nám bez rukavic budou mrznout ruce. Podstatné je i upevnění násady k lopatě. Zatímco u levnějších variant je násada často pouze zajištěna dvojicí šroubků, kvalitnější varianty mívají pevný úchyt, často s vylisovaným žebrováním pro lepší rozložení zátěže ve spoji.

Na velikosti záleží

Na úzký chodník stačí hrablo o zhruba 40 až 50 cm, které umožní rychle a efektivně odházet menší plochy. Pokud ovšem potřebujeme odházet parkovací plochu nebo příjezdovou cestu – a navíc pravidelně –, je vhodnější sáhnout po lopatě se šířkou 60 až 75 cm, která na jeden záběr shrne poměrně slušnou sněhovou plochu. V případě velké lopaty je také potřeba kalkulovat, že pokud budeme pracovat s vyšší vrstvou mokrého sněhu, bude práce s velkým hrablem obtížná až téměř nemožná. Velká hrabla se hodí pouze pro menší vrstvy sněhu. Na velké vrstvy sněhu je mnohem vhodnější zcela jiný pomocník, a tím je…

Fréza

Zatímco u nižších vrstev sněhu je použití frézy plýtváním energie, u vyšších vrstev těžkého sněhu se její zapnutí vyplatí. Pro menší vrstvy sněhu nebo oblasti s menšími zimními nadílkami je vhodná elektrická fréza, pro oblasti, kde padají desítky centimetrů, je vhodnější ta benzínová. Tu lze sehnat jako jednostupňovou nebo dvoustupňovou.

První typ si poradí s čerstvě napadaným sněhem a menšími plochami, ten druhý zvládne i uježděný, ušlapaný a přemrzlý sníh i na větších a hlavně nezpevněných plochách. Kromě zmíněné elektrické a benzínové frézy lze sehnat ještě akumulátorovou, která je díky nízké hladině hluku vhodná například do městské zástavby, na menší plochy.

Rozhodujícími faktory při výběru by pak měla být například váha frézy, zda disponuje pojezdem, regulátor otáček pro extrémní podmínky a startovací systém, který neselže ani v největších mrazech.

Posyp štěrkem nebo solí?

Sypeme štěrkem nebo solí – obojí má přitom svoje výhody a nevýhody. Sůl rozpouští sníh rychleji a efektivněji, je ale nešetrný k půdě a k tlapkám domácích mazlíčků, rozhodně se tak nejedná o řešení pro domácí podmínky. Jakmile navíc sníh roztaje, může opět zmrznout a pak hrozí uklouznutí. Tomu předejde štěrk nebo keramický zimní posyp. Sníh sice nerozpustí, zůstane ovšem na místě a chodcům, půdě a zvířatům nehrozí úraz. Validní variantou je i popel a piliny, zejména pokud se jedná o asfaltový nebo betonový povrch, ovšem kvalit štěrku (či soli) tento posyp nedosáhne.

Jak uklidit sníh ze střechy?

Jakmile napadne vyšší vrstva sněhu, objevuje se zcela nové nebezpečí – pád sněhu ze střechy, který může způsobit škody na objektu ale hlavně zranit kolemjdoucí. Jako téměř smrtící past se pak jeví objekty se střechou s engobou/glazurou na taškách, po kterých tající sníh klouže o něco lépe než po režné tašce, a zejména střechy bez protisněhových háků.

Jako první řešení je tak osadit na střechu háky dodatečně, jakmile zjistíme, že právě náš objekt se řadí mezi ty problematické, ze kterých klouže sníh, jakmile trochu zasvítí slunce. Pokud háky z jakéhokoli důvodu není možné osadit, je třeba sníh shodit kontrolovaně, ručně.

V případě manuálního zásahu je třeba prostor pod střechou, kam bude sníh padat, ohradit či jinak jasně označit, abychom v dobré víře sníh nakonec přeci jen neshodili na chodce. K samotnému čištění používáme hrabla s dlouhou rukojetí nebo hrubé smetáky. Sníh odhrabáváme rovnoměrně na obou stranách střechy a snažíme se ho v průběhu práce nekumulovat na jednom místě střešního pláště. Nezapomeneme odstranit rampouchy a při práci ve výšce se bezpečně jistit.